Aneb
STALO SE PŘED VELIKONOCEMI...
Přinášime texty z Písma týkající se Velikonoc převedené do veršů, tak jak nám byly zaslány. Třeba osloví i Vás.
Bylo dva dni před velikonocemi a svátky nekvašeného chleba. Velekněží a učitelé Zákona hledali příležitost, jak by se lstí zmocnili Ježíše a jak by ho připravili o život; říkali totiž: ,,Jenom ne o svátcích, aby nedošlo ke vzbouření lidu."
Když byl Ježíš v Betánii v domě Šimona Malomocného, přišla k němu při jídle žena s alabastrovou nádobkou drahocenného oleje z pravého nardu, rozlomila nádobku a olej mu vylila na hlavu. Někteří to však těžce nesli a mezi sebou si říkali: "Nač došlo k takovému plýtvání tím olejem? Vždyť se ten olej mohl prodat za víc než tři sta denárů a dát je chudým." A zlobili se na ni.
Ježíš však řekl: Nechte ji! Proč jste na ni zlí? Dobrý skutek na mně vykonala. Vždyť chudé máte mezi sebou vždycky a můžete jim prokazovat dobrodiní, kdyko-li chcete, mne však vždycky nemáte. Udělala, co mohla: už napřed moje tělo pomazala k pohřbu. Amen, pravím vám: Všude na celém světě, kde bude hlásáno evangelium, bude se na její památku vypravovat také o tom, co vykonala."
Jidáš Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil. Jak to uslyšeli, zaradovali se, a slíbili, že mu dají peníze. Hledal tedy vhodnou příležitost, jak by ho zradil.
(Mk 14,1-11)
o o o
Do svátků zbývalo dní málo.
A co se před nimi událo?...
Zákoníci se radili,
jak by Ježíše zabili.
Domlouvají se potají
a příležitost hledají.
"O svátcích však ale ne,
není třeba vzbouřené!"
o o o
A u Šimona zase,
co Malomocným zval se...
Tam, v Betanii, u stolu
s Ježíšem bylo pospolu
usazených lidí více
při jídle debatujíce.
Jedna žena touto dobou
s alabastrovou nádobou
plnou z nardu pravého
oleje drahocenného
k Ježíší přistoupila,
lahvičku rozlomila
a na hlavu pak vylila.
Skutek však, co učinila,
mnozí přítomní hosti
hodnotí s nelibostí
a hněvají se na ni:
"Nač takové plýtvání?
Vždyť ten olej mohla prodat
peníze za něj chudým rozdat."
Ježíš řekl: "Nechte jí!
Proč jste na ni hned tak zlí?
Dobrý skutek vykonala,
když mé tělo pomazala.
Co mohla, to udělala -
na pohřeb mě přichystala.
Činit chudým dobrodiní
dá se i pak, ne jen nyní.
Kdykoli chcete, něco jim dáte,
mě však tady vždy nemáte."
A dodá i větu krátkou:
"Odteď na její památku,
kde o mně bude hlásáno,
i o ní bude kázáno.
o o o
Tehdy z těch Dvanácti jeden -
Jidáš, ďáblem k činu sveden,
zradit Krista vychází,
k velekněžím přichází.
„Když ho zradím, co mi dáte,
mince stříbrné či zlaté?“
Jak to oni uslyšeli,
velkou radost z toho měli.
Na Pána se domluvili,
třicet stříbrných smluvili.
Od té chvíle Jidáš číhal,
jak by zradil Mistra, vydal.
o o o
M O D L I T B A :
Tu milost rač mi, Otče, prosím, dát
jednání druhých neposuzovat...
Ať ochoten jsem nejen nyní
konat chudým dobrodiní...
Ať v mém srdci nikdy není,
bližního zrady pokušení...