Když anděl Gabriel pozdravil Marii, byla to slova úžasu. Nikdy v dějinách tak anděl nepozdravil člověka. Když Alžběta pozdravila Alžbětu, byla to slova úžasu. Nikdy v dějinách člověk neřekl žádné ženě: "
Matko mého Pána." Slova anděla jsou nejen slovy nebe, ale slovy samého Boha ... ,
..., kterého je anděl Gabriel poslem. Slova Alžběty jsou slova země, slova lidstva. Bůh, nebe a země (každý jiným způsobem) žasnou nad zázrakem VTĚLENÍ.
Když Bůh bez lidského souhlasu dokončil dílo STVOŘENÍ, žasl nad ním. Bylo velmi dobré. Když Bůh s lidským souhlasem dokončil dílo VTĚLENÍ, žasl nad ním. Bylo dokonalé.
Když při modlitbě růžence opakujeme první polovinu modlitby
Zdrávas, Maria, opakujeme slova úžasu vypovězená při tajemství Vtělení. Slova úžasu člověka, slova úžasu anděla, kterého poslal Bůh.
Opakováním slov modlitby
Zdrávas, Maria při modlitbě růžence jsme tak vtahováni do úžasu samotného Boha nad tím největším zázrakem v dějinách lidstva, nad VTĚLENÍM.
Nedivme se, že tajemství Vtělení je v růženci spojené s opakováním stejných slov. Opakujeme inspirovaná slova, neboť "nevíme", co k nim dodat. Nenacházíme vlastní slova. Je to nádherné vyjádření nesmírné velikosti tajemství Vtělení.
Když dítě stojí před něčím velkým a tajemným, je ohromeno, mlčí, nemá slov. Když potkáte svou tajnou lásku, rozklepou se vám kolena a ač byste chtěli něco říct, mlčíte, nebo alespoň něco blábolíte. Nemáte slov.
Když jsme postaveni před tajemství Vtělení, mlčíme, nemáme vlastní slova. A tak začneme opakovat alespoň cizí slova, slova anděla Gabriela a Alžběty, slova úžasu. I o tom je růženec!
Kdo se modlí růženec, je vtahován do Božího úžasu nad Vtělením. Kdo se učí modlit růženec, učí se žasnout...
fr. Alan Jan Dely OP
Převzato z
FC - Dominikánske mariánske centrum
