Akt zasvěcení uskutečněný 25. března může zůstat izolovanou epizodou, pokud nepochopíme, že první, kdo mají konvertovat, první, kdo se mají vrátit k Bohu, jsme - my. A v rusko-ukrajinském konfliktu je třeba změnit perspektivu, vymanit se z logiky nepřítele a našeho favorita.
Existuje velmi reálné riziko, že akt zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, který papež František a biskupové z celého světa učinili 25. března, bude znehodnocen nebo minimálně oslaben.
Je důležité, abychom ho nechápali jako magický obřad, protože úkon zasvěcení od každého z nás vyžaduje, abychom se obrátili a byli ochotni „nechat se smířit s Bohem“, jak o to prosí svatý Pavel Korinťany. A to platí bez ohledu na to, nakolik se akt zasvěcení shoduje s požadavkem Panny Marie ve Fatimě, jestli chybí ten nebo onen detail, jestli se to ještě stihlo nebo nestihlo, což jsou otázky, o kterých se, jak vidím, mnozí tak rádi hádají. Protože i
bez ohledu na Fatimu jedinou odpovědí na válku a různé tresty je naše obrácení: slyšeli jsme to od samotného Ježíše v evangeliu: „Pokud nebudete činit pokání, všichni podobně zahynete.“ (Lk 13,5).
To samozřejmě nevylučuje, že Bůh zasáhne přímo a otevře srdce a mysli těch, kteří se dnes zdají být tak nadšeně nakloněni válce. Přestože doufáme v tuto Boží intervenci a modlíme se za ni, musíme mít na paměti, že
je to příležitost i pro nás všechny, kterou nesmíme promarnit. Proto
akt zasvěcení nesmí zůstat izolovanou epizodou, která nebude mít velký vliv na naše srdce a mysli.
Krásná modlitba, pěkná chvíle, která nás možná i dojala, krásné odpoledne prožívané víry, ale teď je na Panně Marii, aby udělala svůj díl se svým Synem, zatímco my se vrátíme ke svým povinnostem.
Vidím hlavně, že o tom, co se děje na Ukrajině, uvažujeme stejně, jak jsme uvažovali do dopoledne 25. března.
A opravdu, jakmile utichly komentáře o zasvěcení, opět dochází ke střetům stoupenců stojících proti Putinovi nebo proti NATO, za Zelenského nebo proti Zelenskému.
Argumenty jedněch proti argumentům druhých, nebo spíše: argumenty jedněch ignorující argumenty druhých. Jako by k aktu zasvěcení ani nebylo došlo.
Konverze není opravdová, pokud neovlivní i náš způsob myšlení, náš pohled na tuto válečnou situaci. Nejde o to, abychom změnili tým, kterému fandíme, nebo všechny házeli do jednoho pytle. Vůbec ne.
Existuje první malý krok, který naznačuje, jestli se ubíráme nebo neubíráme správným směrem. Pokud,
jak jsme se modlili v Aktu zasvěcení, kořenem války je náš hřích, naše odvrácení se od Boha, „ignorování Boha, život ve lži“ se týká všech: ruské a ukrajinské vlády, NATO, Evropské unie a všech, kteří se na této „hře“ účastní.
Prvním krokem je jednoduše přestat fandit.
Nikdo se nemůže chlubit nebo tvrdit, že má čisté svědomí. V těchto dnech je velmi působivé vidět, jak jsou někteří, aby souhlasili s Putinem, ochotni přehlédnout agresi, ničení, smrt a čtyři miliony uprchlíků, zatímco jiní, aby odsoudili Putina, jsou ochotni zavírat oči před zvěrstvy, které páchala i ukrajinská armáda, nebo dokonce romantizovat činy praporu Azov s jasnou neonacistickou matricí.
Zavírat oči před jedním nebo druhým znamená být spoluviníkem násilí.
Ti, kteří vidí pouze motivy některých, jako by se hřích týkal jen jedné strany, jdou nadále po špatné cestě. To neznamená, že každý má stejnou zodpovědnost v každém okamžiku, ale jak jsme již vysvětlili,
existuje mnoho faktorů, které je třeba brát v úvahu, a argumentů, které na sebe narážejí. Ukrajina si oprávněně stěžuje na ruskou agresi a má právo se bránit; Rusko si však může oprávněně stěžovat na provokace NATO; země bývalé Varšavské smlouvy mají všechny důvody obávat se nového ruského expanzionismu a žádat o záštitu NATO atp.
Existuje tisíc důvodů, proč vést válku a jen jeden, proč ji zastavit: vědomí, že každá válka s sebou přináší množství utrpení, násilí, ničení lidskosti, smrti, které zase vyvolává ještě více násilí, více ničení, více smrti.
Neexistuje válka, která by nezpůsobila větší nespravedlnost než tu, kterou měla napravit. Víme, že výsledky první světové války položily základy druhé světové války, první válka v Perském zálivu vedla k nestabilitě v celém regionu – a nejen v něm –, která se po více než třiceti letech jen zhoršuje. A mohli bychom pokračovat dál a dál: ne nadarmo jsme ve snaze proniknout ke kořenům současného rusko-ukrajinského konfliktu četli historické rekonstrukce, které od války k válce sahají až do 13. století.
Dějiny jsou změtí křivd a důvodů a my se z nich můžeme dostat jen tak, že změníme perspektivu, že se zbavíme logiky nepřítele, iluze, že svět by byl lepší bez toho či onoho člověka, bez těch či oněch lidí. Můžeme se z ní dostat jen tak, že se vrátíme k Bohu a začneme od sebe.
Zdroj:
https://www.christianitas.sk/nepremarnime-akt-zasvatenia/, 4. 4. 2022
Převzato z
https://www.lifenews.sk/,
článek ze 7. 4. 2022 naleznete
zde.
