Nedejte se oklamat – Kristus zakazuje homosexuální úkony a Církev nemůže učit jinak

Čím dál větší zmatek, do kterého uvádí sexuální revoluce, vyvolává zmatek i u mnohých katolíků a jiných křesťanů. To by tak nemělo být, protože každý katolík – laik i duchovní – zná nauku Církve o lidské sexualitě a ta se nemění; nemá je tedy co mást.




„Tradice, opírající se o Písmo svaté, které představuje homosexuální vztahy jako velmi velkou mravní spoušť, vždy prohlašovala, že »homosexuální úkony jsou vnitřně nezřízené«. Odporují přirozenému zákonu. Odlučují pohlavní úkon od předávání života. Nejsou plodem opravdového citového a pohlavního doplňování se. V žádném případě nemohou být schvalovány.“ (KKC, 2357)


Písmo svaté i nauka Církve mají naprosto jasno v tom, co se týká všech forem nepřípustného sexuálního spojení, ať jde o cizoložství, smilstvo anebo homosexuální akt – jsou hříšné a v žádném případně je nelze schvalovat. Někteří katolíci formálně nesouhlasí, a ačkoli na uku Církve znají, i tak ji vědomě odmítají. Další nesouhlasí kvůli zmatku, který způsobila hlučná a nesmírně výřečná světská kultura a bohužel i mlčení kněží.

Mimořádným způsobem se proviňuje každý jáhen, kněz či biskup, který šíří omyly ať už přímými prohlášeními, záměrnou dvojsmyslností, či diskutabilní naukou, nabízející milosrdné odpuštění bez spojení s pokáním. Péče o hříšníky je odvěkou „pracovní náplní“ Církve. Všichni hříšníci si zaslouží lásku a péči, úctu a pastorační vedení. Avšak nazývat dobrým a nepodstatným to, co Bůh nazývá hříchem, a je jedno, zda se o tom hovoří přímo nebo nejasnými matoucími pojmy, není pastorační péče, ale hrubé a přímo trestuhodné zanedbání povinné péče. Každý z nás, laiků i duchovních, je povolán být Božím prorokem šířícím Pánovo učení s vědomím, že na konci života budeme ze všeho skládat Pánu účty.

Minule(1) jsem psal o různých aspektech současného zmatku a chaosu v sexuální oblasti (smilstvo, cizoložství, antikoncepce, transgenderismus, zápas se žádostivostí, manželství, rozvod a svaté přijímání, oběti sexuální revoluce). V tomto článku se zaměřím výlučně na to, co hovoří Boží nauka v souvislosti s homosexuálními úkony. Je tragické, že v posledních měsících šíří jistí kněží neúplné a někdy vyloženě nepravdivé informace, že takovéto chování je přípustné. Ale není. Proto i já cítím povinnost zas a znovu sdělit tu správnou nauku o této věci, kterou potvrzují slova Písma a nauka katolické církve. Písmo svaté v tomto směru hovoří jasně – jednoznačně a nekompromisně označuje homosexuální aktivitu za těžký hřích a morální nezřízenost. Pokusy interpretovat slova Písma v tomto smyslu jinak jsou přinejmenším nerozumné. Typickou ukázkou takovýchto pokusů je prezentování teorií, které vyžadují převrácenou logiku a pochybné historické názory jen proto, aby odsunuly na okraj jednoduchý a naprosto jednoznačný smysl textu Písma. Rád bych se s vámi podělil o několik biblických textů, nejprve však chci vysvětlit kontext této reflexe a vysvětlit dvě důležité věci:

Kontext: Moje reflexe je určená všem křesťanům, proto používám Písmo svaté jako hlavní výchozí bod, neboť všichni sdílíme víru s ohledem na normativní a autoritativní status Božího slova. Pro sekulární svět by bylo vhodnější použít argumenty přirozeného zákona. Na tomto místě však bude základem Písmo svaté a nauka Církve. Katolíci, kteří by měli akceptovat, že Písmo svaté je inspirované Bohem, a měli by učit o víře a morálce, musí jasně chápat tuto nauku i po biblické stránce, protože jinak nedělají nic jiného, než že se podílejí na ještě větším šíření zmatku ve světě. Vysvětlení 1: Odsuzujeme homosexuální chování, nikoli osoby s homosexuální orientací. Někteří jedinci jsou přitahováni k osobám stejného pohlaví. Proč tomu tak je anebo odkud to je, přesně nevíme, ale v každém případě to pro některé lidi představuje velký boj. Vzhledem k tomu, že sexuální orientace není záležitostí přímého výběru či bezprostředního ovládání se, není ona sama o sobě předmětem morálního zavrhnutí. Pokušení dopustit se tohoto hříchu ještě není zlom ani provinění. Až když dotyčný člověk podlehne pokušení a uskuteční homosexuální úkony, páchá hřích a stává se hříšníkem. Mnozí homosexuálové se snaží nepodlehnout pokušení a žít podle možností v čistotě. I když je to pokouší a svádí k homosexuálnímu chování, nečiní tak. Vyžaduje to odvahu a je třeba je za to pochválit. Jiní však, které přitahuje stejné pohlaví, se hříchu homosexuální aktivity nejenže dopouštějí, ale ještě se jí chlubí a otevřeně znevažují a zesměšňují biblické texty,které ji jednoznačně zakazují. Můžeme jen doufat a modlit se za jejich obrácení. Shrnuto – musíme tedy rozlišovat mezi homosexuální orientací a přímou homosexuální aktivitou.

Vysvětlení 2: Nemůžeme se zaměřit jen na homosexuální aktivitu, jako by to byl jediný hřích týkající se sexuality, který Bůh zavrhuje. Heterosexuálové jsou totiž také povoláni k sexuální čistotě. Tatáž Bible, která zavrhuje homosexuál ní chování, zavrhuje totiž jednoznačně i hřích smilstva a cizoložství. Písmo svaté je popisuje jako velmi těžké hříchy, které mohou člověka vyloučit z Božího království v nebi (Ef 5,5–7; Gal 5,16–21; Zj 22,14–16; Mt 15,19–20; 1 Kor 6,9–20; Kol 3,5–6; 1 Sol 4,1–8; 1 Tim 1,8–11; Žid 13,4). Dnes bohužel mnoho lidí žije životem, kterým otev řeně porušují biblickou nauku. Mnozí žijí sexuálně už před uzavřením manželství, poukazujíce na to, že „to tak dělá každý“. I toto je, podobně jako homosexuální aktivita, velký hřích a měl by být okamžitě litován. Homosexuální aktivita proto není pro křesťany jediným se xuálním hříchem. Každý člověk bez výjimky, ať homosexuál nebo heterose xuál, je povolán k sexuální čistotě; k čistotě a sebekontrole. Jakékoliv porušení výše řečeného je hříchem. Pokud to chceme říci pozitivněji, tak Boží přikázání o čistotě znamená, že s Boží milostí, která nám pomáhá, může každý žít v sexuální čistotě. Bůh nás posilní při dodržování jeho přikázání! V uvedeném kontextu a s předloženým vysvětlením nyní věnujme pozornost biblické nauce o homosexualitě. Bible jasně a jednoznačně zavrhuje a odsuzuje homosexuální úkony. Například:

1. „Nebudeš souložit s mužem, jako se souloží s ženou. Je to ohavnost.“ (Lv 18,22) 2. „Muž, který souloží s mužem, jako se souloží s ženou: oba spáchali ohavnost, musí zemřít, jejich krev padne na ně.“ (Lv 20,13) 3. Podobně i příběh o Sodomě a Gomoře popisuje, kromě jiného, i hříšnost homosexuálního chování. Je to dlouhý příběh, který si můžete přečíst v knize Genesis, kapitola 19. Někteří šíří mylné vysvětlení, že příběh o Sodomě a Gomoře je pouze o „pohostinnosti“. Já se tomu věnuji v textu Hřích Sodomy a Gomory. A připomínám všem katolíkům, že Gn 19 patří mezi texty z Písma, na jejichž základě se sestavovala nauka Církve o zákaze homosexuální aktivity, uvedená v Katechismu katolické církve. 4. „Z nebe se totiž zjevuje Boží hněv proti veškeré bezbožnosti a veškeré nespravedlnosti lidí, kteří ujařmují pravdu v nespravedlnosti; neboť to, co se může o Bohu vědět, je pro ně zjevné: odhalil jim to totiž Bůh. Co je na něm od stvoření světa neviditelné, jeho věčná moc i jeho božství, dává se rozumu zahlédnout prostřednictvím jeho děl, takže pro ně není omluvy; protože ač poznali Boha, neblahořečili a nevzdávali mu díky jako Bohu, ale při svém rozumování ztratili soudnost a jejich nerozumné srdce se zatemnilo: činili si nároky na moudrost, a přitom se z nich stali blázni a zaměnili slávu neporušitelného Boha za zpodobení, prostý obraz porušitelného člověka, ptáků, čtvernožců, plazů. Proto je Bůh podle žádostivosti jejich srdce vydal nečistotě, v níž sami zneuctívají svá vlastní těla; oni vyměnili Boží pravdu za lež, klaněli se a sloužili tvoru spíš nežli Stvořiteli, který je veleben na věky! Amen. Proto je Bůh vydal ponižujícím vášním: vždyť jejich ženy vyměnily přirozené vztahy za vztahy proti přirozenosti; rovněž i muži zanechali přirozených styků se ženou a rozpálili se chtíčem jedni k druhým, muž s mužem páchali hanebnost a sklízeli sami na sobě nevyhnutelnou odplatu za své pobloudění. A protože neusoudili, že je dobré držet se pravého poznání Boha, vydal je Bůh jejich nesoudnému soudu, aby dělali, co se nesluší: naplnili se veškerou nespravedlností, zvráceností, hrabivostí, zlovolností; jsou samá závist, vražda, nesvár, podvod, zlomyslnost; jsou to pomlouvači, nactiutrhači, nepřátelé Boží, hanobitelé, nadutci, chvastouni, jsou vynalézaví ve zlém, vzdorovití vůči svým rodičům, nerozumní, věrolomní, bez srdce, bez slitování; a ačkoli dobře znají Boží výrok, jenž prohlašuje za hodné smrti ty, kdo podobné činy páchají, nejenže je dělají, ale také schvalují, když je páchají druzí.“ (Řím 1,18–32) 5. „Nevíte snad, že nespravedliví nebudou dědici Božího království? Nemylte se v tom! Ani nestoudníci, ani modloslužebníci, ani cizoložníci, ani zvrhlíci, ani muži hanebných mravů…“ (1 Kor 6,9) 6. „Zajisté víme, že Zákon je dobrý, jestliže ho někdo náležitě užívá, a přitom si je dobře vědom, že nebyl ustanoven pro spravedlivého, ale pro vzpurníky a buřiče, bezbožníky a hříšníky, svatokrádežníky a znesvěcovatele, otcovrahy a matkovrahy, vražedníky, smilníky, homosexuály, obchodníky s lidmi, lháře, křivopřísežníky a pro vše, co se příčí zdravému učení, takovému, jež je v souladu s evangeliem slávy blahoslaveného Boha, které mi bylo svěřeno.“ (1 Tim 1,8–11)

Všimněte si, že v mnohých textech je homosexuální aktivita zmiňovaná jako jeden z více hříchů sexuální povahy.Není tedy jediný. Bible učí, že homosexuální chování je hříšné, jako jsou hříšné i smilstvo a cizoložství. Je pravda, že o homosexuální aktivitě v Písmu není hodně textů, avšak ty, co se o ní zmiňují, ji nekompromisně zavrhují a odsuzují. Toto zavrhnutí a odsouzení se objevuje v každém stupni biblického zjevení, od začátku až do konce.

Někteří říkají, že Ježíš ani jednou nemluvil o homosexualitě. Ano, ale nezmínil se ani o znásilnění, incestu, sexuálním zneužívání. Jeho „mlčení“ však v žádném případě nemůžeme vnímat jako souhlas. Kromě toho Ježíš říkal: „Kdo vám naslouchá, mně naslouchá, kdo vás odmítá, mne odmítá, a kdo odmítá mne, odmítá toho, jenž mě poslal.“ (Lk 10,16) a v apoštolských listech se homosexuální úkony jasně vylučují zároveň se smilstvem, cizoložstvím a ostatními projevy sexuální nečistoty.

Mnozí si nauky o homosexuální aktivitě vůbec nevšímají. Nejenže prohlašují, že to není hřích, ale dokonce to považují za dobro. Když něco takového dělají nevěřící, je to víc než zlé, ale když se tak chovají katolíci a křesťané, je to katastrofa. Nenechte se oklamat. Ti, co schvalují homosexuální úkony nebo jiné zvrácené sexuální chování, vůbec se neřídí Božím slovem, anebo si ho překrucují tak, jak se jim to hodí. V Žalmu 2,1 se ozývá nářek: „K čemu ty národy, jež se bouří, ony národy, jež nadarmo reptají?“ Ježíš věděl, že ho někdo zneužije, aby propagoval svoje vlastní zlé a nesprávné názory. A proto varuje: „Dejte si pozor, ať vás někdo neoklame.“ (Mk 13,5) Svatý Pavel také věděl, že někteří překroutí a zdeformují křesťanskou víru: „Já vím, že po mém odchodu mezi vás vniknou strašliví vlci, kteří stádo šetřit nebudou.“ (Sk 20,29)

Musíme říkat pravdu, která je z Boha, a potom ji žít. Zastírání pravdy vede k její deformaci, ke zmatku a utrpení. Sexuální promiskuita v dnešní době vede k velkému utrpení – pohlavně přenosné choroby, AIDS, potraty, těhotenství velmi mladých dívek, rozbitá manželství, rozvody, rodiny s jedním rodičem, závislosti na pornografii, sexuální zneužívání, kulturní úpadek. Jak praví Písmo: „Protože sejí vítr, sklidí bouři.“ (Oz 8,7) „Nemylte se; Bohu se nelze vysmívat. Neboť co kdo zasévá, to sklízí: kdo zasévá do svého těla, z těla sklidí zkázu; kdo zasévá do ducha, sklidí z ducha věčný život.“ (Gal 6,7–8) Naši kulturu nepochybně postihují ničivé účinky sexuální revoluce. A jsou to, jako vždy, děti, které platí nejvyšší cenu za zlé a zbabělé chování dospělých. Ti, co oponují nauce Písma a Církve, se uchylují k tomu, že opačný názor než ten svůj označují jako „nenávistný“ a „bigotní“. My jakožto věřící musíme hlásat, že odlišný názor Církve na homosexuální chování je zakořeněný v Božím slově, kterému jsme povinni zachovávat poslušnost, úctu a oddanost. Nemůžeme říkat, ani učit nic jiného, než co nám Bůh důsledně zjevuje ve svém slově. Nikdy by nás neuvedl v omyl, ani neschvaloval praktiky, které by ohrožovaly zdraví lidí, a to nehovořím o věčné spáse. Tvrdit, že někteří lidé (v tomto případě ti, které přitahuje stejné pohlaví) nemohou smysluplně žít podle biblické nauky, je samo o sobě forma bigotnosti.

Naše zamyšlení nejlépe ukončíme pasáží z Katechismu katolické církve, která vyjadřuje jasnost této nauky a zároveň představuje laskavý přístup k osobám, které pociťují přitažlivost ke stejnému pohlaví. „Homosexualita označuje vztahy mezi muži nebo ženami, kteří zakoušejí pohlavní přitažlivost, výlučně nebo převážně, k osobám téhož pohlaví. Během staletí a v různých kulturách se projevuje velmi rozmanitými způsoby. Její psychický zrod zůstává z velké části nevysvětlitelný. Tradice, opírající se o Písmo svaté, které představuje homosexuální vztahy jako těžkou mravní spoušť, vždy prohlašovala, že »homosexuální úkony jsou vnitřně nezřízené«. Odporují přirozenému zákonu. Odlučují pohlavní úkon od předávání života. Nejsou plodem opravdového citového a pohlavního doplňování se. V žádném případě nemohou být schvalovány.

Nezanedbatelný počet mužů a žen má vrozené homosexuální sklony. Ti si nevolí svůj homosexuální stav; pro většinu z nich je to zkouška. Proto mají být přijímáni s úctou, soucitem a jemnocitem. Vůči nim je třeba se vyhnout jakémukoliv náznaku nespravedlivé diskriminace. Takové osoby jsou povolány naplnit Boží vůli ve svém životě, a jsou-li křesťany, spojit těžkosti, s nimiž se mohou setkat v důsledku svého stavu, s obětí Pána na kříži. Homosexuální osoby jsou povolány k čistotě. Skrze ctnosti sebeovládání, jež vychovávají k vnitřní svobodě, často skrze podporu nezištného přátelství, modlitbu a svátostnou milost mohou a mají se postupně a rozhodně přibližovat ke křesťanské dokonalosti.“ (KKC, 2357–2359)

Píšu vám všem dnes v dobré víře, že nepodlehnete omylům a nástrahám této doby. My se totiž nemáme přizpůsobovat tomuto světu, ale „vybízím vás tedy, bratři, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli v živou, svatou, Bohu příjemnou oběť: to je ta duchovní bohoslužba, kterou máte konat“ (Řím 12,1). Nejnaléhavější pastorační péče v dnešní době spočívá v objasňování a utvrzování všech v pravdách apoštolské víry svěřené Církvi. Doufám, že vám k tomu pomůže i toto zamyšlení. Kéž bychom my všichni, duchovní i laici, proroci povolaní křtem, vždy hovořili pravdu s láskou, vytrvalostí a odvahou.

Zdroje: http://m.ncregister.com/blog/ msgr-pope/do-not-be-deceived-christ- -forbids-homosexual-acts-and-the-church- -cannot-tea a www.lifenews.sk Přeložila a redakčně upravila -jk- Poznámky: (1) Jde o internetový blog, kde se Msgre Charles Pope zabýval zmíněnými tématy. [pozn. red.]




Vyšlo v časopise Světlo 34. ČÍSLO / XXVII. ROČNÍK