Přinášíme další z krátkých obrázkových zamyšlení od o. Lubora Dobeše...
Člověk se velmi snadno stává zajatcem svého duchovního srdce, ve kterém jsou velké výhonky pýchy vlivem důsledků prvotního hříchu, které brání širšímu vnitřnímu rozhledu. Bůh se sice dotýká lidského srdce, ale přesto může člověk po celý život hrát jakýsi sebestředný ping-pong s výhonky své vlastní pýchy, svých předsudků, svých mylných představ.
Je to tragédie, že někdo zvolí sebestředný ping-pong s vlastní omezenou a omezující pýchou místo toho, aby zvolil osvobozující dialog s živým Bohem.
