Zamyšlení nad evangeliem 4. neděle postní- cyklus C
Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: „Přijímá hříšníky a jí s nimi!“ Pověděl jim tedy toto podobenství:
„Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: „Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.“ On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil. Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedal. Tu šel do sebe a řekl: „Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!“ Vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: „Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem.“ Ale otec nařídil služebníkům: „Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!“ A začali se veselit.
Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: „Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.“ Tu se starší syn rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. Ale on otci odpověděl: „Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!“ Otec mu odpověděl: „Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.“ (Lk 15,1-3.11-32)
OBRÁCENÍ
Slyšeli jsme slovo Boží a není k tomu co dodat, než jdi a jednej podobně.
Postava otce nám říká: Takhle jedná s hříšníkem Bůh. Jestli ti někdo ublížil, chovej se k němu také tak.
Postava syna mladšího říká: Takhle má jednat hříšník, když se chce napravit. Jestli jsi zhřešil, vrať se k Otci s marnotratným synem.
Postava syna staršího nám říká: Takhle nemá jednat nikdo. Máme se radovat a ne horšit nad obrácením hříšníka. Ty se tak špatně nechovej.
Tyhle tři rady jsou zvěstí dnešního evangelia. To bychom si měli promyslit a podle nich zařídit své vztahy k lidem kolem sebe a hned by byly hezčí.
Jenže tomuto podobenství naslouchá lidstvo už víc jak 2000 let - a ještě chování Otcovo nepochopilo.
My, co jsme tu, nasloucháme tomuto podobenství nevím už pokolikáté. Co jsme z něj pochopili? A co jsme z něj uskutečnili?
Je tu nejprve postava Otcova:
Bůh že je vždy laskavý, trpělivý a vždy odpouštějící Otec? Copak v nás stále ještě nestraší představa Boha, než je ta z dnešního podobenství? Copak my se stále ještě v koutku duše nebojíme starozákonního Hospodina, který nepřeje člověku, aby se mu dobře dařilo, zkouší ho všelijakým neštěstím, dopouští na něj věcí, nad kterými nám vstávají vlasy na hlavě. Dokladem jsou úmrtí věřících rodin: “Zalíbilo se Bohu odvolat ze života naši maminku...”, a byla to máma dvou malých dětí! Pěkný Bůh Otec, který má zalíbení v tom, že dělá z děcek sirotky a z muže vdovce!
Postava syna mladšího:
Místo trestání, pomsty, že máme odpouštět? Copak stále ještě nevidíme odpouštění hříchů jako záležitost kněží a zpovědnic, místo abychom si byli vědomi, že je to denní povinnost nás všech? To,že máme povinnost denně odpouštět, denně stokrát odpouštět, pokaždé odpustit, když ti ten, kdo ublíží, dá jen najevo, že lituje, že svou chybu uznává?
Postava syna staršího:
Že se máme kamarádit se ztroskotanci a pomáhat jim? Stále ještě je nám cizí radost z obrácení hříšníků. Moc dobře nám funguje paměť tam, kde si můžeme pamatovat něco na druhého. Stále ještě je nám cizí představa, že lajdák by se mohl také napravit.
Máme se tedy i my i celé lidstvo co učit z podobenství Pána Ježíše o marnotratném synu:
Když ti někdo ublížil, odpusť, jako nebeský Otec odpustí.
Když ty někomu ublížíš, uznej to, omluv se, naprav to.
Když vidíš chybujícího, nepovyšuj se nad něj, neodtahuj se, ale jak můžeš, pomoz mu z bídy ven.
Nakonec je zřejmé toto:
Obrácení, kajícnost, kterou chce Pán Ježíš, je celoživotní školení všech na následovníky nebeského Otce.