Jistě jste si všichni všimli v mnoha většinou zahraničních kostelích, jak tam lidé zapalují svíčky u různých soch a obrazů svatých. Je to vždy symbol něčeho s čím se k tomuto světci obracejí. V našich kostelích to není až tak běžné a to nejen proto, že kostely jsou většinou zavřené kvůli zlodějům, ani proto, že čadící svíce může negativně ovlivnit výmalbu. A přece existuje řešení.
Po naši krajině je rozeseto mnoho křížů, kapliček a Božích muk. Každá z těchto drobných staveb je posvátným místem zasvěceným Pánu Bohu. Naši předkové je zde postavili, protože k tomu měli nějaký hlubší náboženský důvod. Nejsou to místa mrtvá - relikty minulosti. Jsou to živé prameny, kde člověk může načerpat Boží milost a dokonce vyprosit mimořádná vyslyšení - neřku-li zázrak.
Mnozí z nás kolem těchto posvátných míst procházejí nebo projíždějí s jakousi nevšímavostí a ani jim nedochází, jak jsou to významná místa. Najdou se lidé, kteří občas ke kříži nebo ke kapličce dají i kytičku, někdy i umělou.
Těší mě, že občas vidívám, že na těchto místech svítí svíčka. Ta napovídá, že je to místo živé, že existuje někdo, komu stojí za to se zde zastavit a svíčku, která symbolizuje modlitbu zapálit. Ve skutečnosti jsou tato místa ve veřejném prostoru v přírodě mnohem více přístupnější než kostely a svíce se zde dá zapálit kdykoliv, třeba i o půlnoci. Mnozí už udělali zkušenost, že zapálení svíce na takovémto spojení s modlitbou, případně i slibem, může v jejich životě přinést něco mimořádného.
A že u "vašeho" kříže nikdo nikdy žádnou svíci nezapálil? To neznamená, že to nejde, a že nebudete první, kdo to takto bude konat. Samozřejmě, že vždy je třeba použít rozum a zachovat bezpečnostní pravidla, aby kvůli tomu nevyhořela třeba půlka vesnice.
