V sobotu 12. 3. byly zakončeny lidové misie v Kelči stavěním nové dřevořezby.
V 9 h byla mše svatá, kterou sloužil P. Marek Dunda. V zaplněném kostele přítomné v kázání pochválil za to, co pochvalu zaslouží, a povzbudil k dalšímu životu s Pánem Bohem v misionářském duchu.
Některé myšlenky z kázání:
- Je hodně za co chválit. Je zde hodně lidí, kteří věří, o tento krásný kostel je pěkně postaráno, což ukazuje, že jsou tu lidé, kterým na tom záleží. Schází se různá společenství, jsou tu ti, kteří se za svou víru nestydí, váží si svátostí, chodí ke svatému přijímání, což je velká milost.
- Rodiny, udržte si blízké vztahy, sdílejte vzájemně víru.
- Je potřeba si uvědomit: Vím o Boží lásce a chci na ni odpovídat. Naše srdce se má stále více podobat Srdci Ježíše Krista. Prosme často: "Ježíši tichý, srdce pokorného, přetvoř srdce moje, podle srdce svého."
- Bylo by škoda, kdyby nás setkání s Bohem neproměňovalo, vždyť "Bůh dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný".
- Modlitba nese farnost. Je to náš nejdůležitější úkol.
- Ať se žije praxe života víry, nebojte se víru prohlubovat, dělejme nové zkušenosti s Pánem Bohem, vždyť víra se má stále prohlubovat a růst.
- Staří, když už nemůžete pracovat, vemte za svůj život modlitby, to je ještě důležitější. Sdílejte s mladými své sny, svoje zkušenosti s Pánem Bohem.
- Když mají mladí něco konkrétního na starost, tak na tom rostou - je potřeba je do činnosti uvádět: Pojď se mnou, zkusíme to nejprve spolu.
- Mladí, nabídněte svoje síly do služby, vzdělávejte se ve víře, buďte misionáři pro své vrstevníky.
- Vyvarujte se postoje: Už to všechno znám, do kostela chodím, nic nového už nečekám,... Odpovídá tomu ale život?
- 3 úkoly z misií:
1. Je třeba stát se misionářem ve svém okolí.
2. Udělej konkrétní rozhodnutí a jdi si za tím.
3 Vem si na starost konkrétního člověka, za kterého se budeš modlit.
Po mši svaté se přítomní vydali na místo, které bylo určené k postavení dřevořezby. Byla to cesta dlouhá a do kopce a mnozí obdivovali skauty a muže, kteří nesli dubovou sochu, váží asi dvě stě kilo. Po cestě se modlilo a také neúnavně zpívala místní schola.
Po upevnění dřevořezby a jejím požehnání byli přítomní vyzváni, aby se dotkli dřevořezby a v mysli vložili svoje rozhodnutí z misií a člověka, za kterého se budou modlit.
