Maria mě přivedla k Ježíši

„Když slabé ženy vytrvají přes noc při klanění Nejsvětější svátosti, nemohli by také muži stejně vytrvat v modlitbě?“





Z Anglie, Irska a Skotska přicházeli v druhé polovině prvního tisíciletí mnozí horliví misionáři na evropskou pevninu, aby našim předkům přinesli víru. Anglie byla známá svojí mariánskou zbožností. Neposkvrněné početí Mariino zde bylo velmi brzy uctíváno a obhajováno. Duns Scotus, Anselm z Canterbury a jiní podepřeli zbožnou víru v Mariinu přednost v milostech svými teologickými argumenty. V této zemi dala Maria podle staré tradice sv. Šimonu Stockovi škapulíř a zvláštní zaslíbení pro všechny členy řádu karmelitánů: záchranu před věčnou zkázou všem, kdo zachovají věrnost řádu až do konce svého života.

Tragickým způsobem ztratila katolická církev tuto zemi v 16. století rozkolem ve víře. Papež Pius V. uvrhl v roce 1570 exkomunikaci na královnu Alžbětu, a tím byl rozkol dokonán. Dřívější mariánská úcta byla oficiálně po 300 let zakázána jako pověra. Karmelský řád, „Mariin řád“, na ostrově zanikl. Židovi Heřmanu Cohenovi bylo souzeno, aby po 300 letech přivedl zpátky do Anglie „Mariin řád“.

Kdo byl Heřman Cohen? Narodil se 10. listopadu 1821 v Hamburgu jako syn bohatého židovského bankéře. Byl mimořádně talentovaný, zvláště vynikal svými hudebními schopnostmi. V celé Evropě byl oslavován, všude sklízel „zázračný chlapec“ bouře potlesku. Na doporučení svého učitele, známého virtuosa a skladatele Ference Liszta, dostal Heřman Cohen ve 14 letech místo ředitele hudební konzervatoře v Ženevě. Odtud vystupoval pohostinsky ve všech hlavních městech Evropy, všude dával své umělecké produkce. Heřman Cohem sepsal vlastnoručně příběh svého obrácení. Jeho vlastní slova nám otevírají jeho tajemství:

„Jednoho pátku mě prosil moskevský kníže (Ney), abych převzal vedení ochotnického sboru v kostele St. Val re. V okamžiku, kdy bylo udělováno požehnání, jsem pocítil poprvé živé, ale nepopsatelné vzrušení ve své duši. O následujícím pátku jsem měl stejný pocit, ale mnohem silnější, a cítil jsem, jak nějaká velká tíha doléhá na celé tělo a nutí mne, abych se sklonil a proti své vůli se sehnul k zemi.“

Potom to byl zážitek z neděle 8. srpna 1847, když Heřman Cohen kvůli koncertu pobýval v Bad Ems v Německu. Šel tam do jednoho kostela, když právě probíhala mše svatá: „Při pozdvihování svaté Hostie jsem pocítil najednou ve svých očích záplavu slz… Pociťoval jsem řezavé hryzání svědomí pro celý svůj minulý život… Při odchodu z toho kostela v Ems jsem už byl křesťanem… Jedna vysoce postavená a také zbožná dáma zpozorovala moje štěstí a napomínala mne, když se dověděla, co se stalo, abych všechny tyto vzácné milosti, které se na mne vylily, připisoval zprostředkování Blahoslavené Panny a abych ji zvláště uctíval. Od té doby děkuji za všechny kroky, které jsem vykonal na cestě ke Kristu a kdy jsem byl tolik šťastný (a jak jsou nekonečně velké, když se ohlédnu zpět), za všechen ten pokrok vděčím naší společné Matce, této dobré a svaté Panně, Útočišti hříšníků, kterou jsem po všechny dny vroucně a s důvěrou vzýval.“

Dne 28. srpna téhož roku 1847 přijal Heřman Cohen křest v kapli Naší Milé Paní ze Sionu. O deset dní později, o svátku Narození Panny Marie, jde nově pokřtěný, který se teď jmenuje Augustin, P. Paul-H. Schmidt Maria mě přivedla k Ježíši poprvé ke stolu Páně a ve stejný den dostává škapulíř, „oděv Mariin“.

Jednoho listopadového dne roku 1848 se Augustin Cohen modlil v kostele karmelitek v Paříži. Tu ho napadla myšlenka: „Když slabé ženy vytrvají přes noc při klanění Nejsvětější svátosti, nemohli by také muži stejně vytrvat v modlitbě?“ Dozrálo v něm rozhodnutí založit společenství pro noční vzývání. Vzniklo 6. prosince 1848 v kostele Naší Milé Paní Vítězné v Paříži a brzy se velmi rozšířilo.

V novéně před Letnicemi roku 1849 vykonal Augustin Cohen exercicie. Při tom se ponořil do života a nauky sv. Jana od Kříže. Od té doby cítil zvláštní příchylnost ke karmelitánskému řádu. Vstoupil k bosým karmelitánům, kteří přišli v roce 1840 ze Španělska do Bordeaux a řád po Francouzské revoluci ve Francii zase tajně provozovali. Dne 7. října 1850 mohl ve svém noviciátu v Broussey u Bordeaux složit svůj první řeholní slib. Dne 19. dubna 1851 přijal také kněžské svěcení. Od té doby používal ještě i svoje klášterní jméno: bratr Augustin Maria od Nejsvětější svátosti.

Jako kněz směl teď P. Augustin získávat v celé Francii zájemce o „noční klanění“. „Stravuji se jako vosková svíce před Nejsvětějším!“ zvolal. „Ať pozvedne eucharistické společenství a nakazí svým ohněm, žárem svého nadšení celý svět! Maria, ty Neposkvrněná, nejdokonalejší ctitelko Ježíše, buď jejich vůdkyní!“ Více než deset let vykonával P. Augustin svůj požehnaný apoštolát ve Francii. Přivedl k Bohu mnoho duší, také židy a protestanty.

V roce 1862 přebýval P. Augustin v Římě. Zúčastnil se svatořečení 26 japonských mučedníků a setkal se tam se svým bývalým učitelem hudby Ferencem Lisztem. Významné bylo jeho setkání s kardinálem Wisemanem z Anglie. Kardinál chtěl v Anglii založit znovu řád karmelitánů, který od dnů sv. Šimona Stocka požíval po staletí velké úcty. Ve zmatcích 16. století ale zanikl. Řádový generál se však domníval, že ještě nenastal čas. Tehdy šel kardinál Wiseman po krátkém rozhodování k papeži Piu IX. a věci se daly do pohybu. Svatý otec požehnal osobně P. Augustina, nově jmenovaného představeného kláštera karmelitánů v Londýně.

Sotva přišel do Anglie, ujal se P. Augustin toho, aby po staletích zase zavedl bratrstvo škapulíře. Vzniklo „noční klanění“ a také „dílo prvního svatého přijímání“. V městě Brightonu získal mnoho německých protestantů pro katolickou církev. Ale také během této doby činnosti v Anglii nacházíme P. Augustina rovněž ve Skotsku, Irsku, ve Francii, Belgii a Německu. Při závěrečné slavnosti jedné misie v Berlíně napočítali 7 000 osob u klekátek při svatém přijímání a více než 500 mužů obléklo škapulíř.

V roce 1867 směl P. Augustin odevzdat úřad představeného v Anglii. Když se vrátil do Francie, postihlo ho onemocnění očí, což mu znemožnilo veškerou další práci. Tenkrát se vydal plný důvěry k Panně Marii, Uzdravení nemocných, do Lurd. Vykonal v Lurdech devítidenní pobožnost k Panně Marii, denně koupal své oči ve vodě zázračného pramene. Devátého dne byl úplně vyléčen, až do smrti zůstal jeho zrak dobrý. Milostnou Matku v Lurdech vyhledal ještě podruhé, aby ho zbavila těžkých srdečních potíží. „Ano, já miluji Marii!“zvolal jednou. „Chci si ji zvolit za průvodkyni na cestě životem a také jako utěšitelku… Ježíš a Maria mě připoutali k sobě. Maria mě přivedla k Ježíši. Ona mi dala Ježíše. Maria mi zprostředkovala svatou Eucharistii… Proto jsem se zasvětil Ježíši v mariánském řádu, jsem řeholník Mariin, stal jsem se napodobitelem Marie.“

V roce 1870 vypukla německo-francouzská válka. P. Augustin byl rodem Němec, a proto byl ve Francii nežádoucí. V Grenoblu byl popuzeným davem skoro vyhnán. Prchl do Švýcarska. Ženevský biskup, Msgre Mermillod, upozornil P. Augustina, že v jednom zajateckém táboře ve Spandau u Berlína je 5 000 francouzských válečných zajatců bez duchovní pomoci. P. Augustin se tam ihned vydal. V táboře vypukly neštovice. Dne 9. ledna 1871 se P. Augustin, který se při péči o nemocné vojáky nijak nešetřil, smrtelně nakazil. Dne 20. ledna 1871 zemřel ve službě blíženské lásky.

P. Augustin byl jedním z nejhorlivějších šiřitelů škapulíře. V Bordeaux, ve městě, kde našel místo svého posledního odpočinku sv. Šimon Stock (jeho hrob je dnes v katedrále sv. Ondřeje), začal svůj noviciát, svůj život jako karmelitánský mnich. A jako první karmelitánský představený pro Anglii měl po 300 letech přinést zpátky škapulíř sv. Šimona Stocka (sestry karmelitky byly v Anglii už před P. Augustinem).

Miloval Marii a Maria milovala jeho. Ona mu vyprosila nejenom obrácení, ale udělala z něho jednoho z nejhorlivějších apoštolů svého Syna Ježíše, který ve všech svatostáncích světa čeká na naše uctívání, na naši odpověď lásky.




Vyšlo v časopise Světlo 28. ČÍSLO / XXVII. ROČNÍK