Při mši svaté se také většinou zpívá. Možná někoho překvapí, že písničky, které se zpívají, jsou zhudebněné modlitby. Mají nám napomoci, abychom byli společně vtaženi do oslavy Pána Boha skrze bohoslužbu a snáze vstoupili do dialogu s Ním.
Stálo by za to vzít si kancionál a více si písničky prorozjímat, třeba každý den jednu. Promyslet ta jednotlivá slova a věty, co všechno vyjadřují, a přijmout to za své, aby až se příště bude tato píseň zpívat, mohla vycházet víc ze srdce, protože je nám bližší.
V kancionále ve zpovědním zrcadle je také pro toho, kdo se připravuje ke svaté zpovědi, otázka: „Zpíval jsem při mši svaté s ostatními?“ Někteří musí přiznat, že moc ne a hned mají výmluvy, že nemají hudební sluch, že mají chraplavý hlas, do kostela si nenosí brýle, atd. Je to chyba. I když někdo není zrovna disponován k tomu, aby se stal sólovým zpěvákem, přece jen se má ke zpěvu připojit, třeba jen broukáním s ostatními, ale především jde o to, aby sova písně tryskala ze srdce zpívajícím. Vždyť platí slova sv. Augustýna: „Kdo zpívá, dvakrát se modlí.“
Písničky ze mše svaté nemají zůstat jen v kostele, ale mám si je odnášet domů do všedního života. Mnohé z nich známe, nebo bychom alespoň měli znát. A tak si je zpívejme, např. když okopáváme zahrádku, umýváme nádobí apod. Ať i v tu chvíli tryskají z našeho srdce jako modlitba, která nás může posvěcovat a přibližovat k Pánu Bohu Vždyť minulé generace při práci často zpívaly a mnohdy zbožné písně. Proč bychom to takto nemohli dělat i my, vždyť je to určitá forma posvěcování se.