Spousta lidí mi už ublížilo, někteří více, jiní méně, někteří mi ubližují pravidelně, ale já jsem se rozhodla všem odpustit a také odpouštím. Přesto cítím v srdci vůči nim stále hněv, nenávist. Jednoduše si s tím nemůžu pomoci. Ale chci je milovat i přesto.
Mohu přistupovat ke svátosti smíření? Je třeba to nějak speciálně vyznat?
Odpovídá o. Petričko:
Sláva Isusu Christu. Nakolik vás neznám, neznám ani Váš duchovní a ani svátostný život / jak často přistupujete ke svátostem / napíšu obecně, neboť možná jsme všichni někdy dřív nebo později, měli problémy podobné vašim.
Odpustit jiné osobě můžeme teprve tehdy, když jsme ji pochopili, uvnitř ospravedlnili stav její duše - ne skutek, ale to, že osoba také jedná pod vlivem nějakého zla.
Osoba, která nám ubližuje, také není svobodná. Uvědomuji si tehdy, zranění v duši, málo lásky bylo v rodině a, že ona trpí více od svého zla, než já od jejího jazyka.
Říkáme-li, že jsme odpustili, ale v paměti duše - v podvědomí - cítíme hněv a nenávist, tak to je třeba hned vymodlovat.
Prosit Pána Ježíše.
Pane Ježíši osvoboď mé srdce od zla. Pane Ježíši osvoboď paměť mého srdce od zla.
Neboť paměť srdce je věčná, neboť je neviditelná, což je neviditelné je věčné. A proto
ta zlost v duši by mohla být na věčnosti příčinou našich muk. Vždyť negativní paměť srdce nás mučí už tady. Proto je třeba volat k Ježíšovi, aby osvobodil naše srdce.
Je dobré i proděkovat negativní vzpomínky, i to je duchovní léčba našeho srdce, naší duše.
Sv. Pavel píše:
.. za všechno děkujte.. To je osvobození srdce od zla, uvolnění duše od pout ďábla.
Další pohled na věc může být takový, že když Bůh dopouští takové lidi ke mně, znamená, že
něco v mém srdci není očištěno.
Zlo, které my vidíme, je vlastně odrážení naší pýchy v nás. Bůh ukazuje, že naše srdce ještě není očištěno. Zlo, které vidíme kolem sebe, je také
zrcadlení naší sebelásky. O nás řekli...na nás řekli...dotkli se našeho JÁ.
My si myslíme, že zlo je to, co vidíme, že zlo je jen to, co je kolem nás.
Kdybychom to hlouběji zanalyzovali modlitbou, zjistili bychom, že to je jen odraz, něco jako promítnutí se zla v našem srdci na vnější svět.
Když někdo něco řekne na naši adresu, to není skutečné zlo. Skutečné zlo je duch, duch zla, který nosíme, zlo v myšlenkách, v duši, duch zla, který vychází z nás.
To poskvrňuje člověka, co vychází z člověka - praví Pán Ježíš - a ne zlo, které jde k nám. Nás poskvrňuje zlo, které vychází z nás.
Vyznat ve zpovědi to je právě třeba.
Doporučuji i častější sv.zpověď. Potřebujete také duchovní vedení.
Když v srdci cítíte zlo, hněv, nenávist jak píšete, tak tehdy na sv. Přijímání nechoďte! Když už bojujeme se zlem, modlitbou pokání, přečtu si 50. žalm i 100 krát, dokud mě to zlo na bližního nepustí a přidám i sv.zpověď, tak tehdy lze jít na sv. Přijímání.
Zdroj: FC - Vladyka Milan odpovedá
Článek převzatý z
FC - Marta Durániková
