"Tekutý katolicismus" mění víru a učení Církve, Boží zjevení v Písmu a Tradici podle "ducha doby", nejnovější módy a požadavků tohoto světa. Ne podle Ježíše Krista, ale dle vlastní libosti a rozmarů... Nyní vládne v jednání německé Synodální cesty. Výsledkem nebude evangelní obnova, ale další odchod od Evangelia.
Před dvaceti lety, během Dlouhého půstu v roce 2002, jsem začal používat výraz
„Catholic Lite“ (odlehčený / zředěný / nízkokalorický katolicismus) k popisu projektu, který oddělil Církev od jejích základů v Písmu a Tradici: katolicismus, který vám nemůže s jistotou říct, čemu věří nebo co přispívá ke spravedlivému životu; Církev s otevřenými hranicemi, neschopná nebo neochotná definovat ty myšlenky a činy, kterými se narušuje plné společenství s Kristovým tajemným tělem. Projekt
Catholic Lite byl obvykle propagován jako pastorační odpověď na kulturní výzvy pozdní moderny a postmoderny; pozdní moderna a postmoderna reagovaly, ale ne s nadšením pro dialog, ale se sotva potlačovaným zíváním.
Neznám žádný případ, ve kterém by projekt
Catholic Lite vedl k živému katolicismu, který by vykonával práci, kterou papež sv. Jan XXIII. a Druhý vatikánský koncil postavili před Církev - obrácení a posvěcení světa. Naopak
Catholic Lite vždy vedl k církevní skleróze. Katolicismus, který je dnes živý a vitální, je katolicismus, který zahrnuje symfonii katolické pravdy jako odpověď na touhu světa po skutečném lidském osvobození a autentickém lidském společenství - Církev hříšníků, která usiluje o křesťanskou dokonalost.
Katolicismus, který všude umírá, je Církev stylu
Catholic Lite.
Těžko se mi však učilo, že výraz „
Catholic Lite“ se opravdu nepřekládá dobře do jiných jazyků. Celé roky jsem si představoval, že celosvětová všudypřítomnost produktů Coca-Cola učiní nepřeloženou frázi „
Catholic Lite“ srozumitelnou; totéž platí pro následující obraz, který jsem začal používat, „
Catholic Zero,“ (katolická nula) tak, jako v „
Catholic Lite nutně vede ke katolické nule“. Jsem ještě větší blázen. Ušetřím vás krvavých detailů, ale některé nedávné překlady mé práce byly tak skličující, že jsem změnil obrazy a
nyní mluvím o „Tekutém katolicismu“ - o Církvi se snadným obsahem, která si bere podněty od okolní kultury a představuje si samu sebe především v záležitostech konání dobrých skutků, ve světském chápání „dobrých skutků“.
Výše uvedené smrtelné křeče projektu Catholic Lite nebo tekutého katolicismu jsou nyní naplno viditelné na německé „Synodální cestě“ - tedy víceletém procesu, kterému dominují církevní byrokraté a akademici, a který se zdá být odhodlán znovuvynalézt Katolickou církev jako formu liberálního protestantizmu. Nejnověji se Synodální cesta rozhodla použít jako zbraň církevní krizi sexuálního zneužívání ze strany duchovních jako jeden z důvodů pro úplné odevzdání se duchu doby ve věcech genderové ideologie a etiky lidské lásky. Je však důležité pochopit, že předvídatelnou kapitulaci Synodální cesty v těchto „horkých“ otázkách odráží hlubší
apostázy/odpad od víry, která je vyjádřena ve dvou evangeliově smrtelných pojmech.
apostáze - odpadnutí od víry
První odpadnutí říká, mlčenlivě, ale neomylně, že "
Boží zjevení v Písmu a Tradici není s plynoucím časem závazné".
Pán Ježíš říká, že
manželství je věčné - Synodální cesta to může změnit.
Svatý Pavel a celá biblická tradice učí, že
aktivita osob stejného pohlaví porušuje Boží plán lidské lásky vepsaný do našeho bytí jako muže a ženy – Synodální cesta to může změnit, protože my, postmoderní, to víme lépe.
Dvoutisíciletá katolická tradice, definitivně potvrzená papežem sv. Janem Pavlem II. v roce 1994, učí, že
Církev není oprávněna vysvěcovat ženy do diakonátu, kněžství nebo biskupství, protože by to popíralo snoubenecký vztah Krista velekněze k Jeho Nevěstě, Církvi.
- Duch doby říká, že je to nesmysl a německá Synodální cesta souhlasí s duchem doby.
Tedy první odpadnutí - dějiny soudí zjevení; neexistují žádné stabilní referenční body pro katolické sebechápání; řídíme/šéfujeme my, ne Kristus Pán.
Druhá apostáze vyučuje falešnou představu o svobodě jako o „autonomii“.
Autentická svoboda však není „autonomie“. „Autonomie“ je tříleté dítě úmyslně bouchající do klavíru, což není hudba, ale hluk (kromě Mozarta).
Autentická svoboda je hudebník, který zvládl/osvojil si disciplínu hry na klavíru (často namáhavými nudnými cvičeními), čtení a prezentování partitury (jiná forma pravidel), čímž vytvořil krásnou hudbu.
Jak to chápe Katolická církev?
Autentická svoboda je dělat správnou věc ze správného důvodu jako věc morálního zvyku (známého také jako „ctnost“).
Autentická svoboda není „volba“ ani žádná jiná bezduchá mantra doby.
Svoboda jako svévole je otroctví, které si lidé sami způsobili. Autentická svoboda je osvobozením skrze morální pravdu pro dobro a krásu.
Tekutý katolicismus vládne v jednání německé Synodální cesty. Výsledkem nebude evangelní obnova, ale další odchod od Evangelia.
Překlad: Vladimír Repka 17.2.2022
Převzato z
FC - Vladimíra Repky,
článek ze 17. 2. 2022 naleznete
zde.
