Asi jste si všimli, že každá mše svatá je obětována na nějaký úmysl.
Kněz čte: „…a v neděli bude mše svatá za farníky…, za Františka Vejvodu…“ Vzhledem k tomu, že mše svatá má tak velkou hodnotu, že se to ani nedá pochopit, je možno ji považovat za nejdokonalejší modlitbu, když mši svatou za někoho necháme obětovat. Je to tak, jako bychom se na tento úmysl dlouho, dlouho modlili. Proto je vhodné toto využít a dohodnout si s knězem, aby v některých důležitých záležitostech, jako je např. za někoho zemřelého, byla mše svatá sloužena.
Někteří však netuší, že každý účastník mše svaté může mít i svůj vlastní úmysl, který nebude nikomu hlásit, a který obětuje Pánu Bohu sám. I toto obětování mše svaté má velkou hodnotu. Je dobré toho využít. Proto doporučuji, když vím, že např. zítra půjdu na mši svatou, už s větším předstihem přemýšlet, za koho ji obětuji, a i při mši svaté se k tomuto obětovanému úmyslu opakovaně vrátit. Mše svatá se tak stane pro nás víc využitou šancí a možná v návalu různých duchovních potřeb budeme o to víc vnímat vhodnost zajít na mši svatou co nejčistěji.