Zamyšlení nad evangeliem 6. neděle v mezidobí- cyklus C
Když Ježíš vyvolil dvanáct apoštolů, sestoupil z hory a zastavil se na rovině. A s ním velký zástup jeho učedníků a velké množství lidu z celého Judska, z Jeruzaléma i z tyrského a sidónského pobřeží. Ježíš se zahleděl na své učedníky a řekl: „Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. Blahoslavení, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blahoslavení, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát. Blahoslavení jste, když vás budou lidé nenávidět, když vás vyloučí ze svého středu, potupí a vaše jméno vyškrtnou jako prokleté kvůli Synu člověka. Radujte se v ten den a jásejte, máte totiž v nebi velkou odměnu; vždyť stejně se chovali jejich předkové k prorokům. Ale běda vám, boháči, neboť už máte své potěšení. Běda vám, kdo jste nyní nasycení, neboť budete hladovět. Běda vám, kdo se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat. Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich předkové k falešným prorokům!“ (Lk 6,17.20-26)
Blahoslavení znamená šťastní. Blahoslavenství, která jsme slyšeli, jsou popisem stavu štěstí. Kdo jsou šťastní? Jsou chudí, hladoví, oni páčí a jsou pronásledováni, a zároveň jim patří Boží království. Nosí v sobě příslib nasycení a radosti, ale na odměnu teprve čekají. Šťastní nic nevlastní. Nejsou ničím spoutáni a přitom si dovolují toužit po věcech největších. Jenom ti, kteří se odváží spokojit se s celým nedostatkem, jaký zakoušejí, a zároveň touží po tom, co je přesahuje, mají šanci na štěstí.
Blahoslavení jsou šťastní, protože nabyli umění slabosti. Dnešní svět nemá rád slabé. Měřítkem hodnoty člověka je úspěch. Jenom ti, kteří jsou výjimeční, mohou počítat s uznáním u lidí. Filmy předkládají vzor silného muže, který je citlivý vůči všemu, co je kolem něho. Když filmy ukazují utrpení, představují je jako bezbolestné. Ženské časopisy se snaží přesvědčit, že je možné uchovat si krásu na věky, že je možné nepodlehnout stáří a slabosti.
Nechceme být slabí a malí, utíkáme před slabostí. Podléháme honbě za velikostí. Úspěch můžeme hledat v čemkoli. Jedni v majetku, druzí ve vzdělání, jiní v počtu přátel. Znamením této doby může být neschopnost přijímat jakoukoli kritiku, protože se nám zdá, že musíme být dokonalí. Snažíme se být velcí, pořád jiní, než opravdu jsme. Tím chceme vyhovět jiným lidem, přátelům, šéfům, sousedům, těm, kteří nás mají rádi. Tato honba za velikostí, za tím, abychom byli jiní, než jsme, nepřináší pokoj a uspokojení. Může se dokonce zvětšovat, když se nám nedostane dostatek uznání od lidí.
Honba bude trvat tak dlouho, dokud nezměníme smýšlení. Tak dlouho, dokud si nedáme poradit učením blahoslavenství, která učí, že šťastní bývají slabí a bezvýznamní.
V čem spočívá kořen naší honby za velikostí? Odpověď je velmi jednoduchá. Kořenem honby za velikostí je pohrdání sebou samým. Nechceme přijmout to, co v nás je, to, co do nás vložil sám Bůh. Pořád chceme uskutečnit osud jiného člověka a stále se cítíme nešťastní. Čím více sami sebe nepřijímáme, tím více se honíme za velikostí. Zdá se nám, že velikost získáme úspěchem. Zdá se nám, že velikost nám zajistí morální perfekcionismus. Zdá se nám, že vlastnění věcí nebo lidí nás učiní šťastnými. Jenom, když se spokojíme s tím, co je v nás, tehdy skončí nesmyslná honba za velikostí a objeví se v nás zárodky štěstí.
Když se smíříme s tím, co nám bylo dáno, měli bychom přidat druhý prvek, který je zárukou štěstí – je jim touha po věcech největších. V každém z nás je touha po věcech velkých a Božích, ale často je nahrazujeme úplně něčím jiným. Někdy chceme jenom zdraví, někdy jenom společenský význam, někdy klid v rodině, někdy úspěch v práci nebo ve škole. Většinou chceme málo.
Bůh nám chce dát mnohem více, a proto Kristus prohlašuje: „Neboj se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá Království!“ Bůh nám chce dát Království, to znamená sebe. Nám stačí méně – auto, dům, přátelé, abychom nebyli sami, úspěch, abychom se cítili dokonalí a samostatní. Problém není v tom, že bychom chtěli moc, ale v tom, že chceme příliš málo.
Evangelium je dobrou zprávou o štěstí. Popisují je blahoslavenství – mluví o těch, kdo jsou šťastní. Jsou chudí, tiší, pronásledovaní a přitom nasměrovaní na věci největší. Když jsme spokojeni s tím, co je, a přitom odvážně toužíme po největším, máme šanci na štěstí.
