Všimli jste si, že se ve mši svaté opakovaně připomíná, že jsme hříšníci, kteří potřebují Boží odpuštění, a že nejsme hodni být účastni tak svatého tajemství, jakým je mše svatá?
- A hned na začátku je úkon kajícnosti, kdy vyznáváme své hříchy a prosíme Pana Boha o odpuštění.
- Kyrie eleison – Pane, smiluj se – prosíme, aby se Pán smiloval nad námi, kteří si to nezasloužíme.
- I ve chvalozpěvu Sláva na výsostech Bohu se k této myšlence vracíme – zpívá se tam „Beránku, Boží, který… smiluj se nad námi.
- Před svatým přijímáním zaznívá „Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi…
- A těsně před svatým přijímáním se říká „Pane, nejsem hoden, abys ke mně přišel…
- A to běžný věřící ani neslyší modlitby, které pronáší kněz např. před čtením evangelia nebo při umývání rukou – i v nich se obrací k Pánu v podobném úmyslu.
Proč se tolikrát při mši svaté zmiňuje naše hříšnost, potřeba Božího odpuštění a prosba, aby se Bůh smiloval? Snad i proto, abychom si víc uvědomovali, jak je to něco velkého, že můžeme být na mši svaté a jak jsme toho nehodni. Kdybychom tento rozměr prožívání mše svaté víc pochopili, přistupovali bychom k ní s větší úctou, bázní a s velkou vděčností, že nám nehodným Bůh dovoluje prožívat takovouto velkolepou a jedinečnou událost, jako je mše svatá.
Tolikeré opakování připomínající naši hříšnost a nedostatečnost před Bohem nás nemá vést do skleslosti a beznaděje, ale naopak do pravdivého pohledu a vděčnosti za milosrdenství, které se projevuje v možnosti účastnit se bohoslužby. Tento postoj si pak máme odnášet i do všedního života: „Pane, nejsem hoden, ale dík, že díky Tvé milosti mohu…