Zamyšlení nad evangeliem 5. neděle v mezidobí- cyklus C
Když Ježíš stál u Genezaretského jezera, lidé se na něho tlačili, aby slyšeli Boží slovo. Tu spatřil u břehu stát dvě lodě. Rybáři z nich vystupovali a prali sítě. Vstoupil na jednu z těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby trochu odrazil od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusť sítě k lovení!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Když to udělali, zahrnuli veliké množství ryb, že se jim sítě téměř trhaly. Dali znamení společníkům v druhé lodi, aby jim přišli na pomoc, a ti přijeli. Naplnili obě lodě, až se potápěly. Když to Šimon Petr viděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!“ Zmocnil se ho totiž úžas – a také všech jeho společníků – nad tím lovem ryb, které chytili; stejně i Zebedeových synů Jakuba a Jana, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi.“ Přirazili s loďmi k zemi, nechali všeho a šli za ním. (Lk 5,1-11)
Není málo těch, kteří podléhají mylnému přesvědčení, že oni jsou programátoři přírody, že naše úspěchy jsou věcí lidského rozumu a snažení. Že si člověk dnes dovede na počítači zjistit, jak to musí vyjít, jak co nejvíce vyzískat.
Dnešní událost v evangeliu nám ukazuje, že funguji ještě jiné zákony. A ty dovedou člověka pěkně zaskočit. O tom svědčí událost dnešního evangelia.
Hned první verše úryvku evangelia nám ukazují, že chceme-li pochopit, potřebuje to určitý odstup. Pán Ježíš kladl své ruce na děti a nemocné a uzdravoval je. Cítili jeho blízkost, snažili se do í dostat. To je obraz těch, kteří chtějí z toho přímého kontaktu s tělem a hmotou hodně vyzískat. V okamžiku, kdy ale hlásá slovo Boží, potřebuje Ježíš jakýsi odstup. Sedl na lodičku a přikázal Petrovi, aby kousek odrazil od břehu. Jen malý kousek, aby se vytvořila nová situace, nový vztah.
S tímto odstupem a dotykem s mořem se začíná odvíjet děj, který má v sobě hlubokou symboliku. Moře – to představovalo pro židovské myšlení moc zla. Ve SZ můžeme najít dost míst, kde rozbouřené moře je protibožské, působící neřád, je sídlem člověku nebezpečné obludy.
A právě u tohoto moře a z tohoto moře povolává Ježíš své učedníky. Jakoby tím jasně naznačoval, že on je Pánem i nad tímto místem člověku nebezpečným. A jde dál, poručí Petrovi zajet tam, kde jsou vysoké vlny a hluboká voda. A poručí lovit.
To je situace, kterou bychom si měli lépe prožít a procítit. Před Ježíšem stáli rybáři plní pesimismu, zmáčení vodou, vyčerpaní a hladoví. Nic nepřiváželi svým rodinám: Celou noc jsme se lopotili a nic. Zkušený rybář Šimon ví, že teď je doba k lovu naprosto nevhodná. Slunce stojí vysoko na obloze a v té situaci jít lovit, to by se stal středem posměchu svých kolegů.
Co si asi Petr v prvním okamžiku pomyslel? Pane, nesmíš se na mě zlobit, vím, že rozumíš zázrakům, už jsem ledacos slyšel, ale zde na moři tomu zase rozumím já. Já si tě vážím, ale myslím si své. Je jasné, že Petr nepředpokládal zázrak, protože se říká: Zmocnil se ho totiž úžas….
Je to nutné, abychom si uvědomili celou tu hloubku události a celou symboliku. Právě v tom okamžiku, kdy na ně padl strach, se jim dostává povolání.
„Neboj se! Ode dneška budeš lovit lidi.“
Co to znamená být rybářem lidí?
Když nyní víme, co symbolizovalo pro Žida moře, pak pochopíme, co se tím zázrakem naznačilo Petrovi a je jeho spolupracovníkům.
Jestliže mají být rybáři lidí, pak to znamená, že mají zachraňovat z té moci, kterou symbolizuje moře. I my užíváme okřídlenou větu: zachraňovat lidi z moře chaosu, zla, strachu…
Teď přichází království Boží. Ježíšovo království dobra a lásky. Právě do tohoto království budou oni lovit lidi. Protože to není tak snadné získat člověka pro dobro, pro Boží království, protože je lidsky nemožné vytrhnout je ze zajetí zla, naznačuje jim Ježíš, že to budou dělat v jeho moci. Tam, kde se nedá nic chytit a v nejnevhodnější dobu, tam on dá moc, že to půjde.
Celé dějiny křesťanství svědčí o tom, že každé obrácení, každé veliké nalezení člověka pro Boží království je dílem milosti. I když jako nástroj posloužili lidé.
Víra je dar Boží. Obrácení je vždy dílem Boží milosti. Tu moc získat někoho pro Krista nemají lidé v sobě, ale vždy za ní stojí Boží ruka.
Je sice pravda, že Bůh nechce bez lidí dovršit dílo spásy, dovršit svět. Očekává od nás lidí spolupráci a nabízí nám službu pro Boží království. Posílá zvlášť vybrané k tomu, aby lovili jako rybáři. Ale je to vždycky On, Pán, který připravuje vyvolené a svojí milostí předchází práci lidí. Jen toto vyvolení zaručuje úspěch Kristova díla.
Učme se také dívat a vnímat toto úžasné dílo milosti, zázrak Kristova rybolovu. Děje se dodnes kolem nás. Chvalme za to Boha, obdivujme jeho lásku a projevujme s velikou radostí Bohu vděčnost. Když Boha chválíme a velebíme, modlitba chvály otevírá Boží náruč a zachraňuje další a další.
