Mons. Jan Peňáz sestavil přehled různých citátů na křesťanské parte. Zdrojem mu byla Bible, kostelní písně, lidové modlitby a moudrosti a také verše našich i zahraničních básníků. Tento přehled teď nabízíme k využití široké veřejnosti...
A. Z BIBLE
1.
Do tvých rukou svěřuji svůj život.
Lukáš 23,46
2.
Můj osud je v tvé ruce.
Žalm 31
3.
Hospodin je milostivý a spravedlivý, Bůh náš je milosrdný.
Žalm 116
4.
I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou.
Žalm 23
5.
Dobrotivý je Hospodin k těm, kdo v něho doufají, k duši, která ho hledá.
Pláč Jeremiášův 3
6.
Víme, až bude stržen stan, v kterém tady na zemi bydlíme, že nám Bůh dá obydlí jiné.
2. Korinťanům 5
7.
My máme svou vlast v nebi, odkud také očekáváme Spasitele, našeho Pána, Ježíše Krista.
Filipanům 3
8.
Já jsem vzkříšení a život, praví Pán, kdo věří ve mne, neumře navěky.
Jan 11
9.
To je vůle mého Otce, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v den poslední.
Jan 6
10.
Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.
Jan 3,16
11.
On jim setře každou slzu z očí: nebude už smrt ani zármutek, nářek ani bolest už nebude, protože co dříve bylo, pominulo.“
Zjevení 21,4
12.
Já umírám, ale Bůh bude s vámi...
1. Mojžíšova 48,2
13.
Jestliže jsme však s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít.
Římanům 6,8
14.
Víme totiž, že Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu.
Římanům 6,9
15.
Kristus vstal z mrtvých, a to jako první z těch, kteří zesnuli.
l. Korinťanům 15
16.
Milosrdenství Boží na věky chváliti budu.
Žalm 89,2
B. Z KOSTELNÍCH PÍSNÍ
17.
Až ukončí se naše pouť
a duše půjde před Tvůj soud,
rač v náruč Svou ji přivinout.
18.
Tam s radostí spatříme svého Spasitele,
který svou smrtí nebe otevřel nám cele.
Citera svatých z r. 1636
19.
Svou dobrotou a mocí
do nebeských stánků
všem věrným rač pomoci,
ó Boží Beránku.
Citera svatých z r. 1636
20.
Přijď království tvé, v němž není bolu, v němž není slzí bolestných víc ….
21.
Ať smrt se promění
ve slavné vzkříšení,
blíž k tobě, Bože můj, navěky již!
22.
Bože, vírou požehnanou
potěš duši sklíčenou,
že smrt těla je jen branou
v říši nebes blaženou.
23.
Až i nás tam povoláš z pozemské té pouti,
rač nad námi, Bože náš, též se ustrnouti.
Spoj nás s všemi přáteli ve sbor jeden stálý,
bychom tobě s anděly pěli věčné chvály.
24.
Těm, kdo už stín hrobu znají,
ani těm, kdo pro ně lkají,
není slova utěšení
krom v tvém svatém zaslíbení.
25.
Bože, poslal jsi svého Syna, aby nás zachránil:
on naši smrt přemohl a otevřel nám život věčný.
26.
Pozdvihni se, duše, z prachu, zaleť k rajským končinám,
s bázní, ale beze strachu vstup tam v lásky svatý chrám.
Vzleť, kde Bůh tvůj věčný sídlí.
27.
Ať dosáhneme také my
u Spasitele odměny,
ať spolu s ním se radujem
navěky v sídle nebeském
28.
Bůh můj, v něhož jsem doufal,
příbytek pro mne vzdělal
v nebi na věčnosti.
Citera svatých z r. 1636
29.
Ježíši, Králi nebe a země,
popřej nám místa v království svém,
až dokonáme pouť žití svého
po mnoha zkouškách, po boji všem.
30.
Když rozchod nastává,
nám v srdci teskno je,
však nelkáme neb zůstává
shledání naděje.
Z mariánských písní
31.
Ať Tvého Syna dobrota
dá sílu v bouři života
a vede cestou bezpečnou
nás všechny šťastně v náruč tvou,
ó Maria.
32.
Až se skončí všechny boje,
ať u tebe spočinem.
33.
Z moře světa, z bouřných vírů
uveď, Matko, děti své
v tichý přístav štěstí, míru,
kam nás tvůj Syn v lásce zve.
34.
Až pak Syn tvůj z žití pozemského
před trůn slávy své a soudu svého
duše naše bude volati,
tehdy, Matko, rač se zastati.
35.
Maria, pomoz,
věčnosti branou bychom mohli projít v ochraně tvého mateřského pláště.
36.
Tam, v říši Boha věčného,
pros Krista, Pána našeho,
ať jeho svatou milostí
též dojdem věčné radosti, ó Maria.
37.
Až pak mi nastane odchodu den, budu se držeti těch svatých jmen,
aby mě provedli nebes branou
Pán Ježíš s Marii, svatou Annou.
38.
A po zdejším putování
ujmi se nás, Maria,
by tě v rajském radování
naše duše spatřila.
39.
Nedej, Matko, zahynouti
dětem na vezdejší pouti
a dej lidu prosícímu
šťastně dojít k tvému Synu.
C. Z LIDOVÝCH MODLITEB A LIDOVÉ MOUDROSTI
40.
Ježíši, důvěřuji Ti.
41.
Ježíši, milosrdenství.
42.
A Ježíše, plod života svého, nám po tomto putování ukaž.
43.
Odpočinutí věčné dej mu(jí), Pane.
44.
Tvým věrným, Pane, život smrtí nekončí, jen se mění.
45.
Pod ochranu tvou se utíkáme,
ať Božího zaslíbení hodnými jsme učiněni.
46.
Ať slavné Krista vzkříšení, naši tmu v světlo promění!
47.
Věřím v těla vzkříšení a život věčný.
48.
Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku.
49.
Ať po smrti v nebi věčně
chválím Boha ustavičně.
50.
Bůh povolal tě v nebes chrám,
bys ušla (ušel) světa útrapám.
51.
Po krátkých cestách
chodili jsme spolu,
na dalekou odešla jsi sama (odešel jsi sám).
52.
Loučím se s vámi, moji milí, / ruky stisk vám dnes už nemohu dát, / srdce mi dotlouklo, odešly síly, / loučím se se všemi, kdo měl mě rád. …
53.
Ztichlo navždy srdce zlaté,
zhasl na Tvých očích svit,
těžko se nám bude tady
bez Tebe, tatínku (maminko), žít.
54.
Umlklo srdce znavené, přestalo bít,
budiž Ti, drahý tatínku (drahá maminko), za všechno vřelý dík.
55.
Dotlouklo srdce Tvé znavené,
uhasl oka svit,
budiž Ti, drahá maminko (drahý tatínku),
za všechno vřelý dík.
56.
Za tvou lásku, tatínku náš drahý / za všechny tvoje oběti /buď štědrou k tobě ruka Boží/ to přání je od manželky a od dětí…
57.
Od života pro sebe nic jsi nežádal(a),
vše jen pro své děti a rodinu,
své zlaté srdce celé jsi nám dal(a),
věčný klid dejž Bůh Ti v odměnu.
58.
Za předobré srdce mateřské
na světě náhrady není -
proto je tolik bolestné
s maminkou rozloučení.
59.
Odešel´s, drahý, bez slůvka rozloučení,
tak náhle - že těžko k uvěření...
60.
Jak tiše žil(a), tak tiše odešel,
skromný(á) ve svém životě,
velký ve své lásce a dobrotě.
61.
Kolébka není prvním počátkem života,
ani hrob pravým koncem smrti,
za ním přichází vzkříšení.
D. OD NAŠICH I ZAHRANIČNÍCH BÁSNÍKŮ
62.
V náruči Boží, odkud jsme vyšli,
večer se všichni sejdeme zas,
kdo by se děsil, kdo by se třás´.
Josef Václav Sládek
63.
V zem, jež ho vydala, schýlí se klas,
kdes v Boží zahradě vyrostu zas.
Josef Václav Sládek
64.
Ten Boží svět tak daleký a stálého tak málo,
bolestí v světě na tisíc a radostí tak málo.
Vítězslav Hálek
65.
Odešla. Jediná na světě, jež nikdy nezradí / na ni nám zůstane nejhezčí vzpomínka / to byla nejdražší, to byla maminka.
Jaroslav Seifert
66.
Zvedám jí ruku. Je v ní chlad; prsty jsou přitisknuté k dlani.
Kytičku chci jí do nich dát, už naposledy tentokrát... a ještě se mi brání.
Jaroslav Seifert
67.
Bolest zná jen málo slov a smutek nejtěžší je jako kámen němý.
Vilém Závada
68.
Nehledej smrt ale objevuj život.
Odhaluj jej i na odvrácené straně, z které je málokdy vidět.
Vilém Závada
69.
Nač litoval bych podlitin a ran.
Miloval jsem a byl jsem milován.
Vilém Závada
70.
Sviť mě i potom zářivé slunce
až nebudu už tady na světě
tak jako milostivě svítíš
na prázdná uklizená pole.
Vilém Závada
71.
Nikdo nezastaví, co je zralé k pádu.
Nikdo nezadrží, co se dere k světlu.
Vilém Závada
72.
A za vše, za vše dík.
Za lásku, jaká byla, za život, jaký byl...
Donát Šajner
73.
Největší poklad na světě
je srdce drahé matky,
a kdo je ztratil, chudý jest,
byť největší měl statky.
Jan Neruda
74.
Ze všeho jediná zbylas nám, matičko,
vychladlé zemi jak podzimní sluníčko,
podzimní sluníčko neslní, nepálí,
přece se zatřesem, když se nám zakalí.
Jan Neruda
75.
I mne jsi stvořil, Pane, abys měl komu odpouštět.
Prosím Tě na kolenou, abys mi prominul hříchy
a po skončení mé pozemské pouti
mne uvedl do věčného království své lásky.
prof. P. Domnik Pecka
76.
Hrob je jen šatna, kde se převlékáme do roucha budoucí slávy.
77.
Život je nejcennější dar –
přitakáváme bez rozdílu.
Jen tak si denně připadat
obdarováni!
A ne obtíženi.
Alois Volkman
78.
Žít v hlubinách víry
s nadějí vylovení pro věčnost.
Alois Volkman
79.
Víra se neptá proč.
Víra ví, že všechno
děje se, aby …
Alois Volkman
80.
V záblesku smrti nám se rozklenul
nad hřbitov země zlatých nebes důl.
Jan Dokulil
81.
Smiluj se nad námi, Pane,
a buď nám milostiv,
ať nikdo z nás nezůstane
vzdálen tvých svěžích niv.
A. Janů
82.
Dopřej mi, Pane, ať smím si vyprosit
milost tvé spásy, tady v prachu země
mou lítost přijmi, neb vím, že mně spasí
jen proud tvé krve, která viny hasí.
John Donne
83.
Přijmi mě, Pane, dej, ať je mi nyní
za věnec trnů vavřín slávy dán.
John Donne
84.
Otče na nebi, které jsi stvořil,
nás pro ně a pro nás, vše co jest,
přijď, stvoř mě znova, vždyť mě do žil
se vkradl zánik, bezvýchodnost cest.
John Donne
85.
V síle milosti bezpečně dál
veď mě Tvá moc.
John Henry Newman
86.
Královno nebes, všeho světa Paní,
jíž se i vláda pekla poddala,
vem si mě k sobě, abych s nebešťany
já, prostá křesťanka, tě vzývala.
Francois Villon Modlitba pro mou matku
87.
Ty z nalezené ovce radost máš,
tak znej se k ovci, která zná tvůj hlas.
Henry Constable
88.
Přijď vzkříšení a živote, přijď rychle ke mně,
pomoz mi, mrtvému, v hříchu a prachu země.
Paul Flemming
89.
Zaseti, jen zaseti
jsou ti, co smrt odnesla si.
Vítr s deštěm přeletí,
přijdou žně a požnou klasy.
Mathias Claudius
90.
Tvá pravda žádá, zdroji žití,
aby mé nesmrtelné bytí
prošlo propastí smrtelnou,
aby duch ve smrtelném šatu
skrze smrt došel při návratu,
můj Otče, v nesmrtelnost tvou.
G. R. Deržavin
91.
Neobviňuj to dění, jež k Bohu vede tě!
V smrti i při zrození, vyhnán i při loučení, vždy pláčeš na světě.
Alphonse de Lamartine
92.
Jak sladké je však s touhou jít,
jít od vás, kteří drazí jste mi,
k Bohu s touhou a nadějemi,
že společně tam budem žít…
Zemřít je trochu odejít…
Louis Tiercelin
93.
Vzhůru nad propast, kde čeká se svatozáří
na kříži Kristus vztyčený v světelné záři
s náručí vztaženou k člověku čím dál blíž.
Emile von Arenbergh
94.
Odpočinu si, Pane, teprve pod kamenem.
A první sladkou výzvu zachytí můj sluch
až z hloubi černých mar mě zavoláš mým jménem,
až řeknu: Mistře můj, vždyť to jsi ty, můj Bůh.
Robert de Montesqiueu
95.
Vím, cxesta vede v temno do neznáma,
kde mnohý zemře – svěřen Pánovi.
Však za ním jdu – vždyť Pán je moudrost sama,
a věřím svému Pánovi.
Stefan George
96.
Kde ty své lásky máš?
Jsou pochovány v zemi.
A uvidíš je zas?
Sám Bůh nadějí je mi.
Georges Faillet
97.
Co tady lidé mají? Kdo by se rodit chtěl,
nemít svůj domov ráji, kdo by zde vydržel?
To, co jsme vystavěli, ty něžně lámeš nám,
abychom nebe měli – proto nenaříkám.
Joseph von Eichendorff
98.
Jest sluhy Božími nám stát se,
On jediný je štědrý splátce,
u něhož dlít budem sladce.
Anglický anonym
99.
Ať Kriste věrným věčnou jsi
velikonoční radostí,
nás, milostí svou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.
Latinský anonym
100.
Svou krví jen ty viny ze mne sejmi
a čím jsem starší, tím víc odpouštěj mi
a tím mě dříve vezmi na milost.
Michelangelo Buonarotti
