Ozvala se nám paní, říkejme jí Jarmila, že má řadu zkušeností s Pánem Bohem a že cítí jako správné, aby o tom svědčila. Proto její texty uvádíme v původním znění tak, jak nám byly dodány.
První slyšení Pána jsem měla v roce 1998. Rok jsem žila s přítelem, rozešli jsme se, on se ženit nechtěl a já jsem chtěla žít tak, aby to před Pánem bylo v pořádku. Měli jsme se moc rádi, ale řekl mi, že mám raději Boha než jeho.
Volali jsme si, občas se viděli. Nemohla jsem se od něj odpoutat a před obrázkem Pána Ježíše jsem se modlila za to, aby jsme spolu byli trvale. Pán mi jednoho dne pravil: „A ženicha z urozeného rodu bys nechtěla?“ Jít do řehole nebo zůstat sama jsem nechtěla.
Dnes Bohu děkuji, že to nedopadlo, byl to workoholik a alkoholik. Pán vidí dál než my a láska je slepá.
Když jsem po letech onemocněla tumorem, nic vás v takovém stavu (kdy vás bolí celý člověk a je vám zle) nemůže potěšit a nic vás nebaví. Nemohla jsem vůbec spávat. Stále jsem byla v myšlenkách u Boha a Matky Boží. V pološeru ložnice jsem v noci vedle lůžka viděla Pannu Mariu a u nohou stál Ježíš. Viděla jsem je očima duše, jinak to neumím vysvětlit.
Druhý den jsem vzala do rukou knihu, kterou jsem už dříve četla, myslím od Consolaty Betrone, teď to dělám tak, že náhodně otevřu a čtu pravou stranu. Stálo tam: „ .... vedle mě stála Matka a naproti stál Kristus...“
Bylo to potvrzení, že se mi to jen nezdálo. V mém životě se událo už tolik zázraků, že se už tolik nedivím a jen děkuji.
V roce 2016 jsem dostala první tumor. Byla jsem na tom psychicky špatně, přestala jsem spát, byla jsem vyčerpaná, prvních asi 5 měsíců lékaři říkali, že jsem přišla pozdě. Myslela jsem, že mám umřít. Moje sestra bojovala 9 let a ve 45 letech zemřela.
Pomalu jsem se smiřovala, že odejdu, Pán mi stavěl před oči různé situace, litovala jsem, činila pokání a když to bylo možné, kněz mi v nemocnici přinesl eucharistii. Termín operace byl stanoven na 5.8., ale stále byly překážky, obzvlášť nachlazení. Nakonec se operace uskutečnila 14.11.
Už před nemocí jsem jednou řekla Kristu, že jsem sama (syn studoval v Praze a nakonec tam zůstal), aby mi dával znamení, že je se mnou. Třeba srdce. A od té doby jednou za čas se tak dělo a děje. Některé jsem nevyfotila, což je mi líto.
V nemocničním pokoji jsem si zpívala písně z kancionálu, znala jsem třeba půl sloky nebo refrén, zbytek jsem dozpívala - lalala. Přinášelo mi to velký mír do srdce. Než jsem nastoupila na onkologii, chodívala jsem na mši ke sv. Michaelovi, tam po mši o. Bahounek doporučil všem, pokud má někdo prosbu, leží vzadu letáčky s modlitbou k bl. Martinovi Středovi.
Tak jsem si ho vzala a půl roku s ostatními modlitbami jsem se modlila.
Po vyšetřeních před operací (předtím jsem měla 4 chemoterapie a po operaci další 4) mi sdělili, že nádor úplně zmizel, ale že operaci provedou, odstraní lymfatické uzliny atd.
Po operaci následovaly 4 série chemoterapie. Asi 14 dnů před Vánocemi jsem seděla před televizí a na Noe hovořil nějaký umělecký fotograf, jeho zaměření bylo focení křížů v polích, na hřbitově,.. Jednoho dne chtěl fotit pískovcový kříž, ale počasí nebylo příznivé, obloha temná. A on zvolal: „Bože,vždyť já Tě chci oslavit svou tvorbou.“
A náhle se dva mraky od sebe oddělily, za tím jedním slunce vyslalo paprsky na druhý mrak a mezi nimi stál ten kříž ! Byla to velmi krásná fotka! Měla jsem z toho radost, jak Bůh vyslyšel toho člověka a jaká krásná fotografie z toho vzešla. A ten moment se zastavil čas....
V obýváku jsem měla všude rožnutá světla a se zájmem jsem sledovala ten krásný snímek.
Jakoby se zastavil čas, nevím, jak dlouho to trvalo. Z toho snímku, respektive z toho kříže na něm, začala téct voda směrem ke mně. Byla tak velmi krásná, jako stříbrné bublinky, poskalovaly radostí, ta voda totiž byla živá, ne ta, co teče v potoku nebo z vodovodu, ale úplně jiná, nejkrásnější, co jsem viděla, ona měla radost z toho, že mi může sloužit. Když vycházela z kříže, rozšiřovala se a mířila na břicho (tam jsem měla tu nemoc).
Můj duch očima duše viděl, že mne prostoupila a viděla jsem, jak proudí přes záda skrz břicho, aniž bych se otočila. Seděla jsem nehnutě a divila se co se děje. Nevím, kdy to skončilo, ale mě upoutala jiná věc.
Skrze strop, celý strop v místnosti, směrem k zemi, sestoupila Boží sláva!
Celá místnost byla naplněna Bohem ! Vnímala jsem Jeho obrovitánský Majestát a slávu, byla to taková moc, že jsem se nemohla skoro nadechnout! Ve svém duchu jsem slyšela: Bůh Otec, Bůh Otec, Bůh Otec, Bůh Otec… Stále a stále.
Pak vše odeznělo, zmizelo. Vůbec jsem se nezačala modlit, ani nepadla na kolena, šla jsem spát a moje hlava to musela zpracovat. Druhý den jsem děkovala, Boha chválila, že se snížil k prachu Ten, který stvořil vesmír a všechno!!
Za nějaký čas mi zástupce primáře oznámil, že mám velmi dobré výsledky krve a prstem ukazujíc nahoru řekl, že bych měla zapálit svíčku a poděkovat tam nahoře.
Chodím stále na onkologii, na kontroly, po dvou letech zjistili nádory v prsou. Pochopila jsem, proč voda tekla jen skrze břicho.
I tehdy jsem si kladla otázku,proč mě neprostoupila celou? Pán potřebuje oběti, tak si to vysvětluji, i když je to kruté..
Stála jsem kdesi ve městě a viděla dva mladé lidi, jak se objímají, usmívají se na sebe, mají se rádi. V duchu jsem byla velmi smutná - proč mi toto Bůh nedopřeje??!!
Najednou se vedle mě objevil Pán a díval se taky na ně, na mě se neotočil, stále je vedle mě pozoroval jako já a řekl: „Dám ti mnohem víc.“
Po druhé nemoci...
Ráno jsem vstávala unavená (jsem výtvarnice a v obýváku mám Krista s Jeho Srdcem..) a jednu dobu jsem měla ve zvyku mu říct ráno pár slov. Toho rána jsem si řekla, že to bude krátké. Udělala jsem znamení kříže a hned jsem uslyšela: „Mluv dcero!“
Jak nás zná !! A ví dopředu, co uděláme, řekneme..!
Překvapením a studem jsem odešla do 3 metrů vzdálené kuchyně. Tohle jsem tedy nečekala.
Od té doby vážím svá slova a vím, že mě Pán slyší, ani to nemusí být obraz či obrázek. Potom jsem Ho prosila o odpuštění a prosbu za požehnaný den.
Zapomněla jsem dodat, ze jsem při tom zážitku cítila Jeho velkou moc,velikost a také bázeň. Jak se zpívá: mocny, silný, veliký...to je přesně ono.
Co je člověk, že na něho pamatuješ? Jen pleva hnaná větrem. Stvořil nás z lásky a naše duše má cenu Ježíšovy Krve.
Kéž by si cely svět zamiloval Boha. Věřím, že se tak stane po těch útrapách a krveprolití, které jsou před námi.
Mám se sestrou genovou zátěž z linie otce. Bratr a maminka ten gen nemají. Fakt, že se mi nemoc zopakovala, byl pro mě obrovským šokem a topila se v slzách, jak mi to dobrý Bůh mohl udělat.
Opět chemoterapie, navíc ozařování, další kolotoč. Za několik měsíců, byl to asi leden, byla možnost jet na 3 dny do Hlohovce k otci Manjacalovi, knězi z Indie, který má stigmata a dar uzdravování. Z nepochopitelného důvodu nemůže k nám do Česka.
Toužila jsem tam jet aspoň na jeden den, ale kvůli otokům na ruce a noze bych to vlakem s přesedáním nebyla schopna zvládnout. Jen jsem se zmínila kamarádce z venkova a nechala to plavat. Ona se zmínila známé ve vesnici, ta řekla, že musím jet, když jsem na tom tak špatně, že mě vezmou autem, které vyjede až kdesi z Třebíče. Kamarádka se svého místa vzdala v můj prospěch. Jelo nás 5, každý odjinud, auto netopilo, bylo sotva pojízdné, ale Bůh nás dopravil spolehlivě.
Akce se konala za účasti 3000 lidí od pátku do neděle. Otec James je na vozíku, má za sebou strašné nemoci, byl unesen, mučen, potom pokus ho otrávit. Každému z nás požehnal a téměř všichni jsme po jeho doteku spadli na zem-oživil v nás Ducha svatého. Projelo mnou jakési světlo - od hlavy až do nohou, zhostil se ve mě hluboký mír.
Po jeho přednáškách jsme všichni plakali a kdybych to měla změřit,tak za sebe aspoň kýbl slzí. Kdybych tak měla sluneční brýle, abych mohla skrýt opuchlé a červené oči! Slzy tekly proudem. Každý se v nějaké situaci o které hovořil našel...
Neměla jsem zajištěné jídlo, ale i o to se mi Pán postaral. Jedna dívka z našeho 5ti členného týmu přivítala kněze z Brna, řekla, že musí přijít a nebude litovat. Oba se trochu známe, pozdravili jsme se a on se hned zeptal - chcete stravenky, máte obědy? To už jsem se musela údivem smát. Já se chvěji starostí o sebe a Pán už dávno má řešení!!!! Díky, díky, díky a sláva Tobě!!!!
Odjížděla jsem nadšená,osvobozená s mírem v srdci. Mnozí se mě ptají - jak jsi ty nemoci mohla zvládnout? Já bych zešílel, zešílela… Jen díky Bohu, On mě podpírá, On se stará, Jemu náleží má oddanost, klanění a všechna Sláva a čest.
14.10 2021 jsem byla ve městě na mši,toužila jsem se víc přiblížit Pánu a pronesla jsem pár slov o tom, aby vzal mé nedokonalé srdce a vložil je do Svého a vrátil mi srdce nové.
Vzal mě za slovo, ale jinak než bych chtěla. Po návratu domů jsem si malým prudším pohybem způsobila prasknutí obratle.
Odvezla mě sanita,ale po nedostatečném vyšetření mě poslali domů. Za tři dny mě odvezl syn, kruté bolesti se nedaly popsat.
Na lůžko jsem se dostala až za 8 hodin, po té se zjistil na třech místech páteře onkologický nález, následně ještě na dvou místech v těle. Nemám téměř žádnou léčbu, navštěvuji paliativní ambulanci, beru opiáty.
Jsem v Božích rukou. Co bude dál, ví jen On...
Myslím, že Pán chce především záchranu duší, tolik cenných v Jeho očích. Všechny stvořil z Lásky, kterou svět nemůže pochopit. Vždyť se nám dává poznat v přírodě, vše je tak důmyslně promyšlené, naše tělo je nejdokonalejší chemická továrna na světě, vesmír... Žalm 19 Nebesa vypravují o Boží slávě a dílo Jeho rukou zvěstuje obloha...
Jsme údy Jeho Těla a každý úd má jinou úlohu. Každý by měl napnout síly podle svých darů.
Podle Bible a poselství Panny Marie nás čeká velké soužení,mnozí ztratí víru. Modleme se, postěme a přinášejme oběti za obrácení politiků, lidstva, nemůžeme se modlit jen za sebe a své rodiny, Pán nechce smrt hříšníka, ale jeho záchranu,všichni jsme jedna rodina.
Ef 6,10-17. Stůjte tedy‚opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také‚přilbu spasení a‚meč Ducha, jímž je slovo Boží.
