Na první otázku odpovídá z exorcista o. Petričko. Druhá vychází z jeho vyprávění a je velmi aktuální pro každého z nás. Co může uspokojit člověka, co může uspokojit nás, pokud se krmí(-me) pouze materiálními věcmi a požitky, ale duši necháváme hladovět? Jak budeme prožívat věčnost, uspokojí nás (pak) Bůh, nebo ..?
Otázka
Slava Isusu Christu ! Mám jednu otázku, resp. dvě, na které jsem si nejsem jistý, jestli umím odpověď. Někde jsem slyšel, že z duší v pekle se mohou stát démoni. Je to pravda? A pokud je, tak to pak znamená, že z duší lidí v nebi se mohou stát andělé. Prosím vás o radu v této problematice. Děkuji.
Odpovídá o. Petričko
Sláva Isusu Christu!
Odpovím jen na základě pohledu exorcisty.
Mnohokrát se stává, že při vykonávání modliteb exorcismu křičí z posedlé osoby duch zesnulého. Nechci to analyzovat nebo rozebírat, je to záhrobní svět, nebyli jsme tam zatím, ale takové zkušenosti jsou.
Člověk, který slouží zlu tady, bude zlu sloužit i ve věčnosti. Člověk, za kterého myslelo zlo tady, bude patřit ke zlým silám i tam. Člověk, který má myšlenky posedlé zlem, tak vidí i hledá zlo všude kolem sebe. (pozn: v orig.
poza seba)
Odpuštěním se stáváme svobodnými od ďábla.
Ale lidé, kteří odešli v Boží milosti na věčnost, se sice nestávají anděly, ale patří k dobrým duchům, k duchům Světla, radosti a pokoje. Oni cítili potřebu Boha už na zemi, cítili potřebu upokojit srdce Jeho Duchem, Jeho pokojem, Jeho láskou.
Andělé však už patří mezi hierarchické nebeské beztělesné mocnosti, které byly stvořeny Bohem k Jeho službě a oslavě.
Peklo je nepokoj, nepřijetí Boží lásky.
Uvedu příklad - Za zesnulé se modlíme: "
Upokoj Pane svého služebníka".
Představte si, že k Vám přijde člověk na návštěvu, člověk, který je hladový, nebo chce něco vypít, nebo si chce zapálit cigaretu a Vy ho chcete uklidnit Božím Slovem, nasytit ho Duchem. Začnete mu u stolu něco číst z Písma. Uklidní se takový člověk, uspokojí ho to? Co nám řekne?
"Ty mi nabízíš potravu, která mě nenasytí."
Takový člověk je zvyklý přijímat svět pouze přes žaludek, přes vnější smysly. On nikdy nekrmil srdce Duchem, Kristovým Slovem.
Uspokojí se takový člověk ve věčnosti?
I ty mobily či facebooky, to je také začátek věčných muk.
Seberte večer synovi nebo dceři mobil, Upokojíte ji modlitbou? Nebo příběhem z Evangelia před spaním?
Ani na věčnosti nebude pokoj s takovým stavem duše .... Neboť v duši zůstane potřeba psaní. / Jan 12,48 / "
Strast potřeby" - podle podobenství o Boháčovi a Lazarovi.
Protože my nepíšeme někomu proto, že to bližní potřebuje, ale proto, že to my potřebujeme. My více milujeme tu emoci z psaní, než toho, s kým si píšeme. To je potřeba krve - emoce, krmíme krev a ne duši.
Je třeba začít krmit srdce Pánovým Duchem, aby duše přivykala k chuti Božího Ducha. Aby nepřicházela hned deprese, když se nám porouchá televize, nebo když nejde internet, nebo když jsme nestihli koupit cigarety.
Modlitba
pokání, modlitba celníka uspokojuje srdce Božím Duchem, krmí duši světlem. Takový člověk, ačkoli pracuje ve světě, i přes vymoženosti světa a techniky, žije Bohem.
My ještě žijeme světem, ale Bohem nežijeme, pro Boha jen pracujeme. Svět radost a Bůh povinnost. A povinnost nekrmí, nenasytí duši.
Převzato z
FC - Ján Mačuš,
článek naleznete
zde.
Zdroj: (pravděpodobně)
FC - Vladyka Milan odpovedá
