Přinášíme další báseň od paní Bohuslavy.
Tvoje Slovo...
Za Tvého Slova, Otče, dar
přijmi slov díků těchto pár...
Ono duši naší sytí...
Ono pomáhá nám v žití...
Naší cestě správný směr dává...
Nikdy nás samých nenechává...
Tak, jako kapka vody poli vláhu dává -
ono hasí žízeň duše, co ho poznává,
tak, jak ona se mění na sníh, led, mrak -
i ono překvapí nás stále nějak...
Tak, jak paprsek slunce tmu utne -
ono rozjasní temno v nás smutné...
Tak, jak dvousečný meč se sekat netají -
ono úmysly srdce, hřích nám odtají...
Jak lék, ten ze všech najutrafenější,
co léčí nemoc dávnou i nynější,
jak zimozel, co zemí se vine -
tak živé je ono a účinné...
Tak, jak kapka medu nám chutná,
tak, jak krásně znějě nám loutna -
ono nám dává vychutnat
tu lásku, kterou máš nás rád...
Já prosím vroucně Tebe,
ať vede mě do nebe...
Ať najdu si vždy pro něj chvíli,
nemlčící náš Otče milý...
Bohuslava Š.