V roce 1906 se v kolumbijském městě Tumaco uskutečnila mimořádná událost s Nejsvětější svátostí. Na začátku minulého století v Tumaco, městě ležícím na ostrůvku u pobřeží Kolumbie v tichomořském pobřeží se lidé přesvědčili, že Bůh je skutečně přítomen v Nejsvětější svátosti.
Kněží i věřící vzývali Pána s vírou a láskou a jejich odměna přišla zázračným způsobem.
Nebezpečí a průvod s Nejsvětější svátostí
Vráťme se k 31. lednu 1906. V 9:36 hodin obyvatelé tohoto malého ostrova v Tichomoří pocítili silný otřes způsobený zemětřesením, které trvalo asi 10 minut. Stovky obyvatel pobřeží a jejich farář Gerard Larrondo a jeho kaplan Julian Moreno, oba augustiniánští mniši, byli očitými svědky této dějinné události.
Zemětřesení bylo tak silné a dlouhotrvající, že se mnoho domů zřítilo a také v samotném kostele spadly všechny sochy svatých na zem. Lidé v panice opouštěli svá obydlí a spěchali ke kostelu, kde hledali pomoc. V pláči prosili kněze, aby ihned uspořádali prosebné procesí. Rychle donesli kříž a obrazy svatých ze sakristie.
Otec Larrondo a jeho spolubratr Moreno se nejprve pokoušeli uklidnit množství lidí shromážděných před kostelem na náměstí.
Když se ale oba kněží podívali na moře, uviděli, jak se voda, ačkoli nebyla doba odlivu, stále více odvrací od pobřeží a nakonec se v pásu širokém asi 1,5 km zastavila.
Daleko na moři se ale vytvořila obrovská vodní stěna, u které hrozilo, že se každou chvíli protrhne, což by určitě znamenalo záplavu a zničení pobřeží.
Vzhledem k tomuto ohromnému nebezpečí nepromluvil už otec Larrondo ani slovo, ale utíkal do kostela. Tam vzal ve spěchu ze svatostánku ciborium a přijal všechny proměněné hostie, až na tu, která byla ve velké monstranci. Vyndal Tělo Pána z monstrance a pak s Hostií v pravé a s kalichem v levé ruce spěchal směrem k mořskému pobřeží a přitom volal: „
Pojďte, děti moje, pojďte všichni na pobřeží.”
Veškerý lid, nadchnutý knězem s Nejsvětější svátostí v holé ruce, běžel s pláčem s misionáři, modlil se a prosil o milosrdenství. S sebou vzali kříž, obrazy svatých a zástavy.
Mezitím se obrovská vodní stěna vysoká několik metrů valila směrem k pevnině. Žádná moc světa by ji nemohla zastavit. Ženy, muži i děti křičeli strachem, protože si mysleli, že jejich město bude zničeno a oni sami zahynou.
Otec Larrondo ale neohroženě vystoupil před očima všech se zvednutou Hostií proti rozbouřené obrovské vlně a když vlna dosáhla svého vrcholu, svatou Hostií udělal znamení kříže. Obrovská masa vody se v tomtéž okamžiku zastavila – navzdory přírodním zákonům – náhle ve svém obrovském rozběhu, zůstala okamžik v klidu a poté odtekla pomalu zpět do otevřeného moře, kde se tiše rozplynula.
Potom otec Larrondo a jeho spolubratr Julian Moreno slyšeli, jak lid volá: „
Zázrak, zázrak!“ Jako omámení přihlíželi smrtelně ohrožení lidé zázraku své záchrany. S pláčem a jásotem obklopili nyní všichni otce Larronda se svatou Hostií a jeden přes druhého vykřikovali spontánní modlitby chvály a díků.
Gerard Larrondo nechal přinést z kostela na pobřeží zlatou monstranci, vložil do ní Hostii a se zpěvem a modlitbou šel lid jako ve slavnostním průvodu na svátek Božího Těla ulicemi zachráněného města. Potom uložil kněz svatou Hostii zase zpět do svatostánku.
Moc eucharistické přítomnosti, která se ukázala v Tumaco, se stala známou daleko za hranicemi a vzbudila i v Evropě velký rozruch. Lidé byli hluboce ovlivněni tímto zázrakem také proto, že město Tumaco leží v proláklině pod hladinou moře a je tedy obzvláště ohroženo.
Ve stejném dni byly tímto zemětřesením silně
poškozené a zničené jiné oblasti pobřeží Kolumbie.
Zdroj: aleteia.pl
Převzato z
https://modlitba.sk/,
článek z 28. 9. 2018 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 17. 1. 2022)
