V časopise Světlo 15/2013 vyšel zajímavý článek o svaté kajícnici Markétě z Cortony.
Světlo 15/2013 najdete ZDE
Mezi velkým počtem světců, uctívaných Církví, nacházíme různé skupiny: mučedníky, učitele Církve, vyznavače, mnichy nebo panny. Méně často se setkáváme
v misálu s kajícnicemi. Připomínají nám, že obrácení duše je opravdovým zázrakem milosti. Zázrak obrácení je větší než chůze Pána po vodě nebo jeho nasycení 5000 lidí nebo uzdravení malomocného.
Neexistuje dnes žádné selhání člověka, kterého by se nedopustil už dříve nějaký jiný člověk, když upadl do podobného pokušení. Musíme mít velký tedy soucit
s chybami jiných, protože víme, jak mnoho potřebujeme Boží soucit.
Jednou ze světic, které zakusily Boží milosrdenství, je Markéta z Cortony. Římský breviář nám podává krásnou zprávu o jejím životě.
Markéta s přízviskem „z Cortony“ – podle místa jejího
pochování – se narodila
v roce 1247 v Alvianu v Toskánsku. V mládí se oddávala všem bouřím vášní zkažené povahy a vedla ve městě Montepulciano nanejvýš nemravný život. Jednou našla
nečekaně podle štěkání svého psa v křoví mrtvolu, která byla už zpola rozežrána
červy. Náhle poznala, že to byla mrtvola
muže, se kterým žila ve smilstvu a který
zavražděn svými protivníky, byl schován
v hromadě dřeva. V tom okamžiku byla
uchopena rukou Páně a pocítila nad velikostí a počtem hříchů hlubokou bolest.
Okamžitě opustila toto místo a hořce plakala. Když se vrátila do Alviana, ostříhala
si své vlasy, oblékla si smuteční šaty a odřekla se všech svých pochybení a všech
pokušení světa.
S provazem okolo krku se vydala do
kostela, vrhla se na zem a prosila všechny, jimž způsobila dříve svojí nemravností pohoršení, o odpuštění. Pak se vydala
do Cortony, kde se usilovně snažila, v pytlovině a popelu a v nejpřísnějším kajícím
cvičení, napravit urážky proti Božímu majestátu. Po tříleté zkušební době jí dovolili minorité, jejichž duchovnímu vedení
se podřídila, aby byla přijata do Třetího
řádu sv. Františka. Dnem i nocí plakala
nad svými hříchy.
Její vzlyky, vycházející z největší hloubky srdce, prosby o odpuštění jejích špatných činů jí působily někdy dokonce úplnou němotu. Noci trávila často úvahami
o nebeských věcech a tak vítězila nad nečistými sklony a žádostmi, tím v ní stále
sílil dobrý duch a slabé tělo posilovala
cvičením a bojem k dobrému.
Neoblomná ve svém svatém rozhodnutí, nenechala se už Markéta nikdy ohrozit bouřemi nepřítele své spásy, nýbrž jako udatná hrdinka poznala ihned podobu
nepřítele a slavně nad ním vítězila. Aby se
vyhnula pokušení marnivé lidské chvály,
k čemuž ji nepřítel stále sváděl, nelenila
obžalovávat se ze svých hříchů, prohlašovala se za vinnou a za všechno žádala
také nejpřísnější potrestání. Zuřila proti
své navenek pěkné podobě, kterou svedla tak mnohé a kterou navzdory svým kajícím cvičením neztratila. Její zpovědník
ji musel stále držet v určitých mezích. Takovým způsobem hledala u Pána smíření
za svá dřívější provinění a vybojovala si
tím dokonalé vítězství nad sebou samou.
Umrtvila ve svém nitru všechny sklony
k hříšným žádostem a radostem světa
a byla poctěna tou nevýslovnou milostí,
že směla často mluvit s naším Pánem Ježíšem Kristem.
Také jí byla dána touha po soucitu
s utrpením Kristovým a s bolestmi nejblahoslavenější Panny Marie, a to v takové míře, že byla jako všech smyslů zbavená a zdála se být mrtvá.
Zdaleka přicházeli mnozí lidé, aby se
svěřili do jejího vedení na cestě křesťanské dokonalosti. Světlem nebeských zjevení, jimiž byla hojně poctěna, poznávala
tajemství srdcí a svědomí lidí, a dokonce
zločiny, kterých se dopouštěli ve vzdálených krajích, a ty s bolestí oplakávala.
V jejím srdci žhnul svatý plamen lásky
k Bohu a bližnímu, který přinášel mnoho plodů spásy. Navštěvovala nemocné
a posedlé a vyprošovala svojí modlitbou
uzdravení; chlapce, jehož smrt jeho matka bolestně želela, vzkřísila opět k životu. Hrozící válečné zápletky udusila svojí
neustávající modlitbou. Zasloužila se velice svým cvičením zbožnosti o duše živých i mrtvých.
Žádná událost ji nemohla odvrátit od
jejích svatých úmyslů. Byla ve svém činném i vizionářském životě stejně obdivuhodná a tak spojovala v sobě příklad svaté Marie Magdalény a svaté Marty.
Konečně byla Pánem vyslyšena její
modlitba o odchod z tohoto slzavého údolí a přijetí do nebeské vlasti a byly jí dokonce zjeveny den a hodina jejího propuštění. Při bohatství zásluh neúnavné práce
a působením nebeských darů milostí začalo její tělo postupně ztrácet síly. Po dobu
sedmnácti dnů nepožívala žádný pokrm
ani nápoj a cítila se být posilována a sycena jenom nebeskými rozhovory. Přijala potom s radostnou tváří svatou Svátost
Církve a s očima upřenýma k nebi pospíchala do náruče svého božského Ženicha
22. února 1297, ve svých padesáti letech,
poté co byla po třiadvacet let dokonalým
příkladem pokání.
Při zemních pracích v roce 1392 bylo její tělo nalezeno neporušené. Benedikt XIII. ji 17. května 1728 zařadil do
seznamu svatých.
Markétin životopis napsal její zpovědník, minorita Giunta Bevegnati, který vypočítává také množství jejich mystických
zážitků. Tato „Legenda“ současníka se nachází také v Acta Sanctorum (Febr. III)
bollandistů. Francouzský nositel Nobelovy ceny za literaturu François Mauriac
uveřejnil roku 1945 životopis světice.
Kněz a hudebník Licinio Recife zkomponoval roku 1938 operu o obrácení kajícnice. V roce 1950 natočil římský režisér Mario Bonnard populární film o jejím
životě. V ikonografii svatých se často nachází pes, který našel mrtvolu jejího milence, nebo anděl strážný, který ji utěšuje.
Z Kirchliche Umschau 2/2013
přeložil -mp-
