Co řekl Pán Ježíš Carmele Carabelli při zjevení v Miláně o očistci?
Článek z časopisu Světlo 44/2009 najdete ZDE
Moje milovaná dcero, lekci, kterou ti
dnes svěřím, pokládají mnozí za bezvýznamnou,
ačkoliv má velkou důležitost.
Budu hovořit o očistci, o místu, kam se musí odebrat duše zemřelých, aby se očistily, dříve než
vstoupí do nebe, kam nemůže
přijít nikdo, kdo není zcela čistý.
Vzpomínáš si na podobenství z evangelia o jednom pozvaném, který neměl svatební roucho. Tak tedy do nebe má vstup
jen ten, jehož oděv je zářivě čistý,
jako je křestní oděv, který kněz
předává novorozenému, jen slabý stín. Protože je velmi málo
duší, které umírají v křestní nevinnosti, musí si získat na místě
očišťování nový.
Úkon dokonalé lítosti by postačil, aby dal duši opět lesk, aby
mohly hned po smrti odletět
do Boží náruče. Ale najít v sobě takovou bolest je velmi těžké. Proto musí obyčejně všechny
projít očistcovým ohněm.
Bůh je nezbytný
Zeptáš se mě: Co je to očistec? Je těžké ti to vysvětlit. Musela bys pochopit, co znamená
Bůh pro duši, abys pochopila, jaký je to trest, být vzdálen od Boha, třeba jen dočasně. Představ
si, že Bůh je pro duši tak potřebný jako vzduch pro tvoje plíce.
Znáš určité nemoci, které když
přepadnou člověka, připraví mu
určitý druh dušení, jako např. astma. To ti může dát jen matnou
představu o trápení, které nejčastěji souží duše v očistci. Dokud je duše zavřena ve schránce,
které se říká tělo, je duše jakoby
pro Boží volání nevnímavá, ale
jakmile je osvobozena ze svých
pout, která ji vázala k zemi, chtěla by letět k Bohu. Myšlenka, že
ho musí postrádat, je pro duši nepopsatelným trápením. Všechny jiné tresty jsou ve srovnání
s tím prvním druhořadé. Očistný oheň, do kterého jsou duše
ponořeny, bude trápit především
ty části těla, které byly příčinou
hříchu. Mluvil jsem o těle, i když
ono zůstalo na zemi, budou mít
duše pocit, jako by ho měly, aby
mělo podíl na trestu, který Bůh
duši uložil.
Je to také úkon spravedlnosti
ze strany Boží, protože očistcový
oheň po posledním soudu už nebude existovat a tělo, které s duší hřešilo, zůstane nepotrestáno.
Ihned po smrti letí duše na
místo očišťování, není schopná
snést, aby se před Bohem objevila i s nejmenší skvrnou, a proto nechce očistec opustit, dokud
není její čistota hodna místa, kde
vládne Bůh ve svatosti a dokonalosti, obklopen nebeským dvorem. Jedinou útěchou pro duše,
které trpí ve vězení očišťování,
je naděje, že jednoho dne je budou moci opustit. Tyto duše nemohou samy pro sebe udělat
vůbec nic, mohou však pomáhat těm, které jsou ještě v exilu.
Jistě svůj čas nepromarní. Tráví ho tak, že milují Boha a pomáhají těm lidem, se kterými je
spojovaly duchovní nebo přirozené svazky a kteří jim pomáhají
k záchraně. Především pomáhají těm, kteří se za ně modlí a naléhají, aby jim bylo pomoženo.
Pochopíš jistě, jakou důležitost má modlitba za duše: zatímco jim přináší útěchu, pomoc
a urychlení jejich vysvobození,
získáváte i pro sebe od Boha milosti a zvláštní důkazy přízně.
Bůh tyto důkazy přízně jistě
prokazuje, protože mu působí
velkou radost, jestliže se setkání duše s ním urychlí.
Nikdo na ně nemyslí
Jsou duše, které trpí v očistci
mnoho let. Nikdo na ně nemyslí, snad proto, že ani ony za života nemyslely na to, aby někomu
pomohly. Je to jistě velká služba lásky pro ně i pro Mne, jak
urychlit jejich osvobození.
Jak
jim můžeš pomáhat?
Tisícerým
způsobem. Můžeš za ně obětovat zásluhy svých dobrých skutků, svoje oběti, almužny, svoje
modlitby. Ale modlitba a oběť,
která jim nejvíce pomáhá a ulehčuje jejich osud, je oběť mše svaté, protože je to Moje oběť, kterou přináším Otci. Mysli také
na to, že tato služba lásky vůči
nim a vůči Mně, kterou můžeš
prokazovat, dokud jsi na zemi,
je také povinností spravedlnosti.
Snad se trápí v očistci otec
a matka, které jejich děti za jejich života zanedbávaly. To je
nejlepší způsob, jak splatit svůj
dluh. Snad zde trpí zasvěcené
osoby, zvláště kněží, protože byli příliš blahosklonní ke svým kajícníkům, anebo zkracovali mši
svatou a sloužili ji s velkým spěchem, aby věřícím nebyla dlouhá chvíle. Snad se jedná o osoby, které byly příliš shovívavé
a upoutané na přirozená dobra, a tak porušovaly Boží zákon.
Povinnost spravedlnosti
Je to tedy povinnost spravedlnosti pomáhat jim a osvobozovat
je, a vy to můžete a musíte dělat.
Slyšte, jak k vám volají: „Mějte
s námi slitování, vy, kteří nám
ještě můžete pomoci!“ Nebuď
hluchá k jejich prosbám. Vím, že
je nevidíš, a proto na ně zapomínáš. Ale máš-li víru, musíš věřit
mým slovům a nepochybovat, že
když jsem řekl v evangeliu, že budete odměněni za jednu sklenici
vody, kterou Mi podáte z lásky,
dám ti bohatou odměnu za službu lásky, kterou prokazuješ mým
přátelům. Pros moji Matku každý den, aby sestupovala do tohoto temného vězení a osvobozovala duše, které ji za života
nejvíce milovaly, a buď jistá, že
vaši modlitbu s radostí vyslyší
a velkodušně odplatí.
Podle http://web246m.
dynamic-kunden.ch/index.html
