Jak odpouštět vrahovi. Řeholnice z Rwandy vypráví
na synodu o Africe o úžasné službě odpuštění
po bratrovražedných bojích.
Článek z časopisu Světlo 44/2009 najdete ZDE
Africkému kontinentu, zraněnému strašným porušováním
lidských práv, válkami a sociální bídou, může Církev darovat
uzdravení, osvobození, a smír,
domnívá se sestra Genevičve
Uwamariya z institutu „Santa
Maria z Namuru“ ve Rwandě.
Hovořila na II. mimořádném
shromáždění biskupského synodu o Africe a sdělila účastníkům
své osobní zkušenosti.
Řádová sestra ztratila sedm
rodinných příslušníků v bratrovražedných bojích v roce 1994,
jedné z nejkrvavějších událostí 20. století. Ve Rwandě bylo
v období od 6. dubna do poloviny července 1994 povražděno
800 000 až 1 milion lidí. Během
asi 100 dnů zavraždili příslušníci Hutuů na 75 % příslušníků
kmene Tutsi a těch umírněných
Hutu, kteří se vraždění pokusili
zabránit nebo se ho neúčastnili.
Mezi zavražděnými byl také
otec sestry Uwamariya a mnoho jejích příbuzných. V rámci
synodu referovala o svém zážitku, ke kterému došlo tři roky
po krvavé lázni. 27. srpna 1997
se odebrala společně se členy
„Skupiny Božího milosrdenství“
do své rodné obce Kybuye a setkala se tam s vězni, kteří se podíleli na genocidě. Setkání sloužilo jako příprava na Jubilejní
rok 2000.
Při setkání pronesla sestra
Uwamariya toto pozvání: „Jestliže jsi byl obětí, pros o odpuštění a odpusť těm, kteří ti ublížili.“ Jen touto cestou je možno
oběti zbavit břemene trpkosti
a zločince tíže viny, kterou způsobili zlem.
„Ihned povstal jeden vězeň
a prosil o odpuštění,“ vypráví
sestra Uwamariya. „Byla jsem
jako zkamenělá, když jsem opět
poznala přítele naší rodiny, který vyrůstal spolu s námi. Přiznal
se mi, že zabil mého otce. Vyprávěl mi podrobnosti o smrti mého milovaného tatínka.“
Sestra Uwamariya ho objala
a řekla: „Byl jsi a nadále budeš
mým bratrem.“ Sestra pak líčila, co pociťovala, jak z ní bylo
sňato těžké břímě. „Našla jsem
opět pokoj a děkovala jsem tomu, kterého jsem objala,“ řekla sestra Uwamariya. K jejímu
překvapení zvolal vězeň: „Spravedlnost může vykonat své dílo a odsoudit mě k smrti, ale já
se nyní cítím svobodný!“ Dodala: „Chtěla jsem volat každého,
kdo mě slyší, že může znovu najít vnitřní mír.“
Od té doby shromažďovala
sestra Uwamariya poselství zajatců, ve kterých prosili pozůstalé o odpuštění. Bylo to celkem
500 dopisů, a protože dostala
některé odpovědi, vzniklo tak
přátelství mezi některými vězni a jejich bývalými oběťmi.
Vězni mohli zakusit pravé odpuštění. Došlo i k jejich setkání s oběťmi. „To byly okolnosti,
jimž mnozí děkovali, že mohli
prožít odpuštění.“
Vesnice sestry Uwamariye
je plná vdov a sirotků. Od roku
1994 ji vězni znovu vybudovali.
Sdružení bývalých vězňů, kteří se narodili v různých farnostech, spolupracuje s pozůstalými a podle sestry Uwamariye
spolupráce funguje velmi dobře.
„Pokoušíme se o to, aby
v každém rozkvetla láska a dosáhla vnitřního uzdravení, které umožňuje osvobození.“ „To
je důvod, proč je Církev v naší zemi důležitá, protože nabízí
slovo, které uzdravuje, osvobozuje a smiřuje.“
Podle Kath-net
