V časopisu Světlo 48/2009 byl uveřejněn zajímavý článek o objevu, který se týká data narození Ježíše Krista.
Světlo 48/2009 najdete ZDE
Další informace na toto téma najdete ZDE.
Proč bylo stanoveno datum Narození Páně na
25. prosinec, nebylo
dosud jasné. Vycházelo se totiž
z rozšířeného přesvědčení, že
bylo stanoveno bez historického
podkladu, aby se vytlačil vliv pohanského slavení zimního slunovratu. Poslední vědecké objevy
však ukazují, že tomu tak není.
Díky dokumentům z Qumránu bylo možno přesně určit, že
se Ježíš narodil 25. prosince. Je
to mimořádný objev, který nemůže být zpochybňován jako
apologetický, protože jej udělal
Žid, docent Jeruzalémské univerzity Shemarjahu Talmon. Narodil-li se Ježíš 25. prosince, pak
k panenskému početí došlo devět měsíců předtím. A křesťanské kalendáře slaví 25. března
Zvěstování Páně. Ale z Lukášova evangelia víme, že archanděl
Gabriel Marii oznámil jako znamení: „I tvoje příbuzná Alžběta
počala ve svém stáří a je už v šestém měsíci ...“ Starobylé východní církve slaví mezi 23.–25. září
početí Jana Křtitele. Pořadí dat
se zakládalo na tradici, jež se nedala ověřit. Tak jsme si mysleli až
donedávna.
Avšak musíme vycházet právě
od početí Jana Křtitele. Lukášovo evangelium začíná historií starých manželů Zachariáše a Alžběty, která se už smířila se svou
neplodností, což bylo jedno z nejhorších neštěstí v Izraeli. Zachariáš byl knězem z Abiášovy kněžské třídy. „A když jednou byla
na řadě jeho třída a on vykonával před Bohem službu,“ zjevil
se mu archanděl Gabriel a oznámil mu, že navzdory vysokému
věku budou mít s Alžbětou syna
– „a dáš mu jméno Jan... Bude
veliký před Pánem.“
Ano, je nám dobře známa ta
historie, ale že by onen Lukášův
údaj „z Abiášovy kněžské třídy“
mohl být tak rozhodující, to si nemysleli ani velcí exegeté po dlouhá staletí.
Ve starém Izraeli byli kněží rozděleni do 24 tříd a střídali se podle neměnného pořádku
při chrámových obětech dvakrát
do roka. Věděli jsme, že Zachariášova kněžská třída, totiž Abiášova, byla osmá. Ale nikdo nevěděl, na kdy připadal její turnus.
Až profesorovi Shemarjahu Talmonovi se podařilo za pomoci jiných odborníků a zvláště rozborem svitků qumránské knihovny
upřesnit chronologické pořadí,
v němž se střídalo 24 kněžských
tříd při obětech v jeruzalémském
chrámu. Byla tady pravděpodobná tradice východních křesťanů,
která klade oznámení Zachariášovi, že se mu narodí syn, mezi
23. a 25. zářím. Avšak tato pravděpodobnost se přiblížila jistotě,
protože další badatelé, podníceni
objevem profesora Talmona, rekonstruovali soukolí oné tradice
a dospěli k závěru, že tato tradice pochází přímo z prvotní židovsko-křesťanské obce v Jeruzalémě. Velmi starobylá a také
náramně houževnatá tradice východních církví, jak to bylo ostatně potvrzeno už v mnoha jiných
případech.
Co tedy vypadalo jako nějaký zbožný mýtus, nabývá náhle
úžasné, nové pravděpodobnosti. Řetěz událostí, který se táhne v rozsahu 15 měsíců. V září
anděl Páně Gabriel oznámil Zachariášovi narození syna. Evangelista Lukáš upřesňuje: „Když
skončily dny jeho služby, vrátil se domů. Po těch dnech jeho
žena Alžběta počala“ (Lk 1,21).
V březnu po šesti měsících následuje zvěstování Marii a její „Fiat“. Po třech měsících narození Jana; katolická církev je slaví
24. června. Za šest měsíců se narodí Ježíš. A touto poslední událostí dospíváme k 25. prosinci.
Tento den tedy nebyl stanoven
čirou náhodou.
Vědcům, jako je profesor Shemarjahu Talmon, stačil Lukášův
údaj, že Zachariáš byl z Abiášovy
kněžské třídy, a qumránské papyry, aby se potvrdila tradice prvotní jeruzalémské obce i datum Ježíšova narození – 25. prosince.
A co je Qumrán? V některých jeskyních Qumránu nedaleko Mrtvého moře našel jeden
pastýř v roce 1947 celou řadu papyrů, čitelných rukopisných svitků. Do roku 1956 se objevovaly
a prodávaly další. Jde o 750 textů v hebrejštině, aramejštině (tak
mluvil sám Ježíš) a řečtině. Sahají od 3. století před Kristem až
do 1. století po Kristu. Biblista
P. Gallagher SJ na jednom papyru určil text z Markova evangelia,
který potvrzuje, že Markovo evangelium bylo napsáno před zničením esénů, židovské sekty, která
měla v Qumránu své sídlo, to je
do let krátce po Ježíšově smrti
v letech 40–50 po Kristu. Jedna
část papyrů byla až do roku 1991
uchovávána v Izraeli. Zveřejnění
všech textů 38 svazků materiálu
z Qumránu bylo dokončeno v Oxfordu teprve v roce 2002.
www.radiovaticana.cz
(14. 8. 2003)
