Mami, můžu brát pilulky?

Zajímavý článek z časopisu Světlo 37/2003 je o rodičovském napětí mezi důvěrou, kontrolou, starostí a odpovědností.





Světlo 37/2003 najdete ZDE


Mami, může tu kamarád přenocovat? Můžu jet s kamarádkou na výlet? Můžu si nechat předepsat pilulky? Mnoho rodičů je s takovými otázkami rychle hotovo: „S mladými už to jiné nebude“ nebo „Raději ať je odpovědně chráněná, než aby…“ Jiní rodiče sprásknou ruce nad hlavou: „Proboha, dítě!“ Jako by Belzebub stál v pokoji.

Co mají rodiče dětem poradit nebo předepsat? Jak argumentovat, když jsou ve věku, kdy racionální argumenty a dokonce ani víra a církev u mladých právě nekulminují? Statistiky dokazují, že stále přibývá dívek, které ve stále mladším věku otěhotní. Důvodů je několik.

Jeden z nich:
Dívky, které vyrůstají bez otce, rychleji prožívají pubertu, jsou dříve sexuálně aktivní a v dospívání jsou častěji těhotné než dívky, které vyrůstají v úplných rodinách. To dokládají četné studie v USA a na Novém Zélandu.

Důvodem může být, že dívky bez otce jsou více orientovány na matku a chtějí napodobovat její vztahy k mužům. Jak bylo řečeno, je to jen jeden důvod, který však zřejmě platí. Tedy především: Znepokojení, že si dítě příliš brzy něco začne intimně a tajně s přítelem nebo s přítelkyní, je oprávněné a pochopitelné. Tím spíše, když vezmeme v úvahu sexualizované prostředí, ve kterém děti vyrůstají. Jeho vliv je tak veliký, že i v dobře křesťansky fundovaných rodinách jsou tato témata brizantní a dochází i zde k nechtěným otěhotněním.

Žádné patentní recepty
Nikoliv, zaručené odpovědi na takové otázky dětí neexistují. Mohou nám však pomoci tři rozlišení:

Za prvé: Pro rodičovskou argumentaci je rozhodující, v jakém smyslu bylo dítě dosud vychováváno. Jaké byly a jsou výchovné cíle? Klade se důraz na určitý druh celkové výchovy, na určitý projekt života? Existuje základní smysl a cíl? Rodiče, kteří vychovávají své dítě v náboženském vakuu, nemohou začít hned argumentovat s naukou církve.

Za druhé: Pro otázku, co rodiče rozhodně mohou dovolit a co ne, je samozřejmě významná osoba a věk přítele nebo přítelkyně. Co je to za typ?
A přirozeně je třeba diferencovat. Je už zásadní rozdíl, zda se jedná o čtrnáctiletou dceru, která chce používat pilulku, nebo sedmnáctiletou, kterou chce přítelkyně vzít s sebou na rodinnou dovolenou.

Za třetí: Jaké úsilí jsou rodiče ochotni vzít na sebe? Při takových zásadních otázkách zaujmout pozici a trvat na ní celá léta, to stojí mnoho sil. Říct jednoduše „ano“, projevit pochopení a dát stranou všechny diskuse je jistě jednodušší.
Jak však mají rodiče argumentovat, když přijdou mladiství s takovými přáními a představami? Ani zde neexistují žádné patentované recepty, ale mohou nám pomoci některé zásady.

Důvěra místo kontroly
Pro mladé lidi je velice důležité, když cítí, že rodiče je v zásadě chápou a důvěřují jim. Řeči jako: „Dokud máš nohy pod mým stolem, rozhoduji já…“ zamořují vztah mezi rodičem a dítětem. A stará motta jako: „Příležitost dělá zloděje“ nebo „Důvěra je dobrá, ale kontrola lepší“ si člověk může myslet, ne však používat před dítětem jako argument.
Dítě by mělo získat dojem, že rodiče ho nechtějí „kontrolovat“, ale „pomáhat“ mu a usilovat o to, aby dostáli své rodičovské odpovědnosti. Je to obtížné, ale možné, s velkou dávkou klidu a porozumění. Podle míry, v jaké panuje přátelský vztah mezi rodiči a dětmi, může pomáhat, když rodiče vyprávějí dětem o svém mládí, o svých vlastních pocitech a zkušenostech. Dnes je málo rodičů, kteří vstoupili do manželství v panenství. Přesto i oni se starají, aby jejich děti nedělaly příliš brzy sexuální zkušenosti.

Pilulka a štěstí
Od 14 let dívka i bez souhlasu rodičů má možnost dát si předepsat pilulku. Když se dívka přesto zeptá matky nebo otce, jestli smí, pak je to dnes ne příliš obvyklý projev důvěry, na kterém je možno stavět. Taková otázka by neměla rodiče vyvést z konceptu, protože má v sobě také něco pozitivního. Dogmatické neodůvodněné láteření: „Opovaž se. Ne! A už o tom nechci slyšet!“ nabourá všechnu důvěru. Podpoří ji naopak otázky: „A proč ji chceš brát? Ty ji opravdu chceš? To chce tvůj přítel? Nebo to chce tvoje okolí?“ Když rodiče v klidu hovoří s dětmi o takových otázkách a zdůvodňují, proč s tím nemohou být srozuměni, dělají to svému dítěti mnohem jednodušší.

Christa Mevesová píše ve svém bestselleru „Záleží na tobě“: „Přirozeně ve vašem věku hraje při vědomém zážitku erotických pocitů chuť po novém důležitou roli. Ale velký vliv má především pud nápodoby, který je často podceňován anebo zamlčován. Člověk se může rychle přizpůsobit tomu, co většina ve skupině spolužáků ve škole nebo parta pokládá za správné.
To, co se ozývá mezi lidmi v tvé třídě, odpovídá představám, jako by si člověk nejpozději od 14 let měl ve věci sexu tak posloužit jako při výběru barvy na vlasy nebo maskovacího líčidla podle hesla: ‚To se teď nosí, to lidi berou‘… Prostředí dělá, jako by pro mladé lidi bylo dostačující, že si tyto věci mohou brát jako v samoobsluze, a přátelsky je k tomu vybízí: ‚Podívejte se, to všechno můžete mít, obslužte se, neváhejte, vyzkoušejte, co vám zachutná.‘“

Ochrana a zdraví
Není to nijak „reakcionářské“, poukázat svým dětem na to, že zdrženlivost je nejlepším „ochranným prostředkem“ proti těhotenství, AIDS a pohlavním nemocem. Příliš časný pravidelný pohlavní styk má později zlé zdravotní následky. Časné používání pilulek vede k poklesu plodnosti.

Ještě jednou psychoterapeutka pro děti a mládež Christa Mevesová: „Tomu, aby nebylo počato dítě, je třeba samozřejmě bezpodmínečně zabránit! A tu přicházejí propagátoři s nabídkami ze své samoobsluhy, jak umožnit další užívání rozkoše života: s kufrem doporučení ochrany před otěhotněním. (…) Příliš vzrostl počet rakoviny rodidel u patnáctiletých až pětadvacetiletých, a to výlučně v důsledku častého pohlavního styku v mladistvém věku. V odborném časopise čteme: ‚Počet výskytu rakoviny u žen, které začaly pohlavní život mezi 15. a 17. rokem života, je dvakrát vyšší než u žen, které začaly až po dvacátém roce.‘ (…)

Osvěta tohoto druhu prakticky neexistuje. Ale to je podvod. Na každé krabičce léků musí být dnes uvedeno, jaké může mít lék vedlejší účinky. Každý operatér upozorňuje na možné důsledky operace. Ale v oblasti sexuality se všechny statistiky zamlčují. A proč? Aby vám byla zatajena pravda. (…) V praxi to u mě vypadá zcela jinak. Téměř všechny pacientky trápí úzkost z otěhotnění, a to právem. »Bezpečný sex« není ve skutečnosti vůbec »zdravý sex«. Pak přijdou bezesné noci, neschopnost soustředit se ve škole, místo líbezné zamilovanosti týdny mučivých starostí ‚jestli opravdu…, co potom?‘“

Láska a sexualita
Především je třeba doporučit, aby se s dětmi v klidné atmosféře hovořilo obšírně o lásce a sexualitě, o tom, co je to být osobnost a spát s druhým, o nezralosti a plození, o zdrženlivosti a pudech, o pokušení, pochybení a novém začátku, o rodičovské odpovědnosti před Bohem a společností, o církvi jako znalci člověka a o moudrosti křesťanské morálky. O funkci příkladu, který mají vůči mladším sourozencům, o zásadách „domácího řádu“, který musí panovat v rodinném společenství.
Je důležité dětem vysvětlovat, že jsou ustavičně předmětem manipulace, že pohlavní styk není vůbec smetánkou přátelství. Nakolik jsou děti vychovány v křesťanské víře, je třeba jim připomínat, jakou cestu nastoupily a potvrdily při biřmování, co učí církev o pohlavním styku, co znamená ochrana před početím a co je to manželství.

Odkývnout je jednodušší
Takové rozhovory mohou jistě napomáhat k vytvoření atmosféry důvěry mezi rodiči a dětmi, probudit v dětech přesvědčení o postavení rodičů, že se tu nejedná o „kontrolu“ a o „zakazování všeho, co přináší potěšení“, nýbrž že se jedná o odpovědnost, starost a pomoc ze strany rodičů. Jisté je, že by pro rodiče bylo mnohem jednodušší všechno povolit, místo aby argumentovali, zápasili a někdy dokonce zakazovali. I když vaše děti přesto stále oponují, bouchají dveřmi a budí dojem, že nechtějí vůbec nic pochopit, mnohé z nich velmi dobře tuší a cítí, co pro své rodiče znamenají, že jim nejsou lhostejné právě proto, že všechno neodkývnou.
A z druhé strany? Samozřejmě že rodičovská autorita, zákaz a přísnost jsou důležitou součástí výchovy. Ale rodiče nesmějí zapomínat, že právě v oblasti sexuality zákaz a přísnost budí novou zvědavost a mohou znamenat dodatečné dráždění.
Měli by pamatovat, jak s nimi jejich rodiče zacházeli v dětském věku, co pro ně znamenaly rodičovské zákazy. Že pouhé zákazy mladé „dělají malými“, ale že cílem by mělo být v rozhovoru je vychovávat a „dělat velkými“ a silnými; že obezřetný přístup k sexualitě je plodem vlastního rozhodnutí a nikoliv pouhého „poslouchání“.

Konečně musí rodiče v období bouřlivého vývoje svých dětí zacházet s nimi co nejvlídněji, jak to jen ten který případ dovoluje. Přirozeně že vlídnost neznamená, že nezaujmeme jasné pozice, ale že neupadáme do paniky. Jistě by bylo žádoucí, aby sedmnáctiletá dcera neotěhotněla. Ale znamenalo by to úplné fiasko? Nebyl by tajný potrat mnohem větším zlem? Porod dítěte je možno zařídit, i když „okolnosti“ tomu zrovna nepřejí. Předpokladem je, že dále trvá vztah důvěry mezi rodiči a mladou maminkou a že všichni se společně staví čelem k výzvě obtížné situace.

Z Komma 18/2003
přeložil -lš-