Vůči žádné jiné ženě Bůh neprojevil takovou důvěru. Jaká je naše úcta a důvěra vůči matce Božího Syna?
Je pochopitelné, že vedle slavení narození Ježíše Krista se zaměřuje pozornost i na jeho matku. Slavnost Panny Marie Bohorodičky se v římském obřadu slaví na Nový rok, tedy ve vánoční oktávě.
Původně byl tento mariánský svátek stanoven na 11. října, avšak v rámci liturgické reformy po Druhém vatikánském koncilu připadla slavnost Panny Marie Bohorodičky na 1. ledna, čímž získala větší napojení na narození Ježíše Krista.
Panna Maria ve stínu Nového roku
Změnou termínu slavení tohoto svátku šlo vlastně o návrat ke starobylé tradici, podle které se v Římě slavil svátek Bohorodičky právě 1. ledna.
„
Znovuzavedený novoroční svátek tematicky ladí se slaveným vánočním obdobím a z teologického hlediska má velmi velký význam,“ říká marioložka Jana Moricová.
Není však svátek Panny Marie ve stínu začínajícího nového roku? "
Je pravdou, že při praktickém prožívání víry, zejména v našem kulturním a společenském kontextu, se tento svátek do jisté míry dostává do pozadí, protože věřící radostně slaví především začátek nového kalendářního roku," přiznává Moricová.
„
Na jedné straně to může být výzva k prohloubení formace věřících, na druhé straně je však třeba dodat, že katolíci vzdávají úctu Bohorodičce nejen tímto jedním svátkem, ale připomínají si její Boží mateřství například v každé modlitbě Zdrávas Maria. A samotný titul Bohorodičky se zmiňuje také v eucharistických modlitbách,“ ozřejmuje marioložka.
Bohorodička - starobylý mariánský titul
Označení Panny Marie jako Boží rodičky vzniklo ve 4. století. Souvisí s obdobím teologických sporů o Ježíši Kristu.
„
Tehdejší křesťané byli sice přesvědčeni, že Mariin syn byl člověkem, ale měli problém uvěřit, že byl stejným křehkým člověkem jako my. Zdálo se jim nepatřičné, ba přímo pohoršující, že by někdo tak vznešený jako Kristus měl stejnou lidskou přirozenost jako každý jiný člověk,“ vysvětluje souvislosti Jana Moricová.
Hledala se proto různá jiná řešení a vysvětlení. Moricová poznamenává, že
jednou z představ bylo, že Ježíšovo tělo nebylo skutečné, ale jen zdánlivé. Další skupina věřících zastávala názor, že Mariin syn se až po svém narození stal Božím Synem. Jiní křesťané zase tak velmi vyzdvihovali Kristovo božství, že pokládali dokonce za nemožné, aby se Bůh narodil ze ženy.
Světlo do těchto nejasností vnesl
Efezský koncil. V roce 431 prohlásil, že
Maria je skutečně Boží Matkou, tedy že počala a porodila Božího Syna jako člověka. Jelikož její syn Ježíš Kristus je pravý Bůh, právem jí přísluší titul Bohorodička (Theotokos).
Mohlo by se zdát, že jde o spekulování a teologické „dotahování“ z dávných staletí, které se nás vlastně už ani netýká.
Co však v konečném důsledku znamená zpochybňování Ježíšova božství nebo člověčenství?
„
Takové zpochybňování vede ke zpochybnění celého Kristova vykupitelského díla, a tedy i naší spásy. Navíc v dnešní době se také můžeme setkat s nejrůznějšími názory na Ježíše a jeho matku. Proto je velmi důležité, abychom znali autentické učení Katolické církve a v případě potřeby uměli objasnit své náboženské přesvědčení,“ říká marioložka Moricová.
Žádná jiná žena nespolupracovala s Bohem tak jako Maria. A vůči žádné jiné ženě Bůh neprojevil tak velkou důvěru, aby jí svěřil péči o svého syna.
„
Ve své Matce se Bůh nebes, nekonečný Bůh, stal malým, zhmotnil se, aby byl nejen s námi, ale aby byl i jako my. Úcta k Marii není projev náboženské zdvořilosti, ale je to nezbytnost křesťanského života,“ řekl papež František v knize rozhovorů Zdrávas Maria.
Pozornost Panně Marii Bohorodičce věnoval i zmiňovaný Druhý vatikánský koncil. Potvrdil dosavadní učení a povzbuzuje, abychom měli stále větší úctu k té, která přivedla na svět samého Boha.
„
Církev právem projevuje zvláštní kult Marii jako Boží matce. Už od nejstarších dob se uctívá jako Bohorodička a věřící se v modlitbách utíkají pod její ochranu ve všech nebezpečích a potřebách,“ píše se v koncilové dogmatické konstituci
Lumen Gentium.
Navzdory vší důstojnosti a důležitosti v dějinách spásy byla však Maria „pouze“ člověkem. Je taková zvláštní úcta k ní opodstatněná?
Kněz Alan Ján Dely z Dominikánského mariánského centra říká, že
mariánský kult vychází přímo ze slov Písma. „
Je interpretací toho, co církev v Písmu poznává, když čte a medituje o Ježíšově matce Marii. Je jistým naplněním slov, která pod vlivem Ducha Svatého byla vyjádřena Mariinými ústy: Hle, od této chvíle blahoslavit mě budou všechna pokolení.“
Marioložka Moricová dodává, že
úcta k Bohorodičce se zakládá právě na skutečnosti, že Pán si ji vyvolil, aby se stala matkou jeho Syna. „
Jestliže milujeme Krista, nemůžeme nepřistupovat s úctou k té, která ho porodila a vychovala.“
V dokumentu
Lumen Gentium se jednoznačně uvádí, že
když se prokazuje úcta Matce, náležitě se poznává, miluje a slaví i Syn.
Emeritní papež Benedikt XVI. to výstižně vyjádřil v knize Jsi plná milosti: „
Církev by selhala, kdyby nevykonávala část toho, co jí bylo přikázáno dělat – velebit Pannu Marii. Odklonila by se od slov Bible, kdyby v sobě umlčela chválu Marie. V tom případě by totiž nechválila Boha přiměřeným způsobem.“
Ježíš nebo Maria?
Na koho se v modlitbě obracet?
Již nejstarší zachovaná mariánská modlitba
Pod tvou ochranu naznačuje, že věřící se uprchli k Marii zejména v nouzi a nebezpečích. Proč? Že by Maria uměla lépe pochopit v lidských trápeních než Bůh?
„
Maria se v evangeliích objevuje na scéně zejména tehdy, když se dostaví kritická situace, kdy jiní potřebují pomoc nebo se ocitnou v nouzi. Maria přichází na pomoc Alžbětě či svatebčanům v Káně. I kritický okamžik Vtělení, kdy Bůh čekal na souhlas člověka, Maria zvládla na jedničku,“ říká dominikán Alan Ján Dely.
Dodává, že když se my utíkáme k Marii v těžkých chvílích svého života a prosíme ji o pomoc, neprosíme ji o nic nového, co by nedělala už během svého pozemského života.
O svou zkušenost se dělí i Jana Pajanová, národní koordinátorka společenství Modlitby matek. Měla velmi těžké manželství a vždy se s nadějí obracela k Panně Marii.
„
Krize našeho manželství trvala 18 let. Celá ta léta jsem se nepustila růžence a všechny těžké chvíle jsem předávala do rukou Svaté rodiny. Několikrát za den jsem opakovala: Ježíš, Maria, Josefe, miluji vás, zachraňte mé děti,“ říká Pajanová.
K Panně Marii měla vřelý vztah, pocházela z rodiny, kde úcta k Boží matce byla velmi silná. „<,i>Velmi silně jsem ve svých obtížích vnímala, že Panna Maria jako matka mi velmi dobře rozumí. Myslela jsem si, že Ježíš jako muž mi rozumět nemůže,“ vysvětluje Pajanová.
Když se dostala do společenství Modlitby matek, pocítila v sobě vnitřní rozpor a musela přehodnotit, které místo v jejím životě patří Marii a které Ježíšovi.
„
Nebylo to snadné. Po krátké době upřímného odevzdání tohoto svého problému jsem si uvědomila, že Maria mě přes Modlitby matek přivedla k Ježíšovi. Po tomto zjištění nebyl pro mě problém odevzdávat své děti do rukou Ježíše, neboť vím, že Maria je při té modlitbě se mnou a odevzdává Ježíšovi mě,“ říká Jana Pajanová.
Marioložka Moricová zdůrazňuje, že
křesťané nacházejí útěchu především v Bohu. Svatý Pavel ve Druhém listu Korinťanům píše, že Pán nás potěšuje v každém našem soužení, je Bohem vší útěchy.
„
Panna Maria ve svém životě také zakusila Boží útěchu. Když Ježíš trpěl a zemřel na kříži, prožívala hlubokou bolest a zármutek. Bůh ji však později potěšil a naplnil její srdce radostí z Kristova zmrtvýchvstání. Panna Maria je povzbuzením pro všechny, aby věřili, že Bůh i je obdaří útěchou,“ říká marioložka.
Zároveň dodává, že
Maria je následováníhodným vzorem, jak přistupovat k utrpení a obtížím, tedy nenechat se jimi deprimovat, ale důvěřovat Bohu, který ani v těch nejtěžších chvílích lidského utrpení nepřestává být Emanuelem, Bohem s námi.
Mariino mateřství pozvedlo důstojnost všech matek
Maria je skrze své mateřství zvláště blízká matkám, které u ní nacházejí útěchu. Mateřství je krásné, i když není lehké, a pokud to někdo umí pochopit, je to určitě Maria. Možná neměla „náročné“ dítě, ale její život byl naplněn bolestmi, které vyvrcholily v oběti jejího vlastního syna na kříži.
Papež Pius XI. u příležitosti 1500. výročí Efezského koncilu vydal encykliku
Lux Veritatis, ve které se věnoval průběhu tohoto koncilu a potvrdil jeho roli ve vyzvednutí Boží Matky. Poukázal také na to, že Mariino božské mateřství pozvedlo důstojnost všech matek a mělo by je naplňovat nadějí v těžkých časech.
„
Obzvlášť je vhodné, aby matky moderní doby mohly vzhlížet k Marii a cíleně meditovat o té, která pozvedla náročné povinnosti mateřství k tak velké vznešenosti. Neboť tímto způsobem mají naději, že mohou být vedeny milostí nebeské Královny a vzbuzeny k následování jejích obdivuhodných ctností,“ píše papež v závěru encykliky.
I další papežové ve svých dokumentech poukazovali na velikost Mariina mateřství a předkládali Marii z Nazareta jako zvláštní vzor pro ženy a matky. Ať už to byl papež Pavel VI. v exhortaci
Marialis cultus nebo papež Jan Pavel II. v encyklice
Redemptoris Mater.
„
V Mariině světle církev vidí na tváři ženy odlesk krásy, která je zrcadlem nejvznešenějších citů, jakých je schopno lidské srdce: bezvýhradné obětování se v lásce, síla, která umí odolat i těm největším bolestem, bezmezná věrnost a neúnavná pracovitost a schopnost spojovat pronikavé tušení s podpůrným a povzbudivým slovem,“ píše Jan Pavel II.
Jana Pajanová vzpomíná na slova, která matkám adresovala při jedné příležitosti Veronica Williams – zakladatelka společenství Modlitby matek: „
Když cokoli pokazíte, netrapte se. I máma, když přebaluje své dítě, nedívá se do špinavé pleny, ale usmívá se na své dítě. Tak se na nás dívá Maria a nikdy nám nic nevyčítá, neboť ona ví, co znamená být mámou.“
Na Marii se mohou matky obracet v každé chvíli, i uprostřed všech svých mateřských povinností. A nemusí to být hned modlitba celého růžence.
„
Stačí povzdech, jedno slovo – Maria. Ona nám pomůže uvědomit si, že Bůh, Emanuel, je stále s námi: když krmíme dítě, když se k němu skláníme v noci, když bdíme nad postýlkou a snižujeme teplotu svému dítěti, když obejmeme své dítě s odřenými koleny, když myjeme nádobí. Tomu nás Maria učí,“ říká Jana Pajanová.
Panna Maria pokračovala na cestě víry a věrně vytrvala ve svém spojení se synem až po kříž, zdůrazňuje koncilový dokument
Lumen Gentium.
„
Velmi potřebné je znovuobjevit Pannu Marii podle perspektivy Druhého vatikánského koncilu, jak k tomu vyzývá papež František,“ říká marioložka Moricová. „
Přestože se Maria nacházela ve velmi obtížných situacích, nepřestávala důvěřovat Bohu a ve světle Božího slova hledala jejich smysl,“ uzavírá Jana Moricová.
Jana Zlatohlávková
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 30. 12. 2021 naleznete
zde
