Vánoční doba je pro nás věřící v Krista požehnanou dobou našeho života v Bohu.
V radosti jsme se připravovali v adventu na příchod Mesiáše. V nebeském jásotu
se přibližujeme ke Spasiteli, Knížeti pokoje, který plní naše očekávání a zasypává nás svojí nebeskou milostí. Pane Ježíši, celým srdcem Tebe ctíme. Maranatha,
přijď, Pane Ježíši!
Slovo se stalo tělem
Známe prolog z Janova evangelia, který
nám zjevuje ona velká tajemství ohledně
Vykupitele. Jako první nám říká milovaný
apoštol: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo
bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. Bylo na
počátku u Boha. Vše bylo skrze ně a bez
něho nebylo nic. Co bylo v něm, byl život
a ten život byl světlem lidí.“ (Jan 1,1–4)
O něco později k tomu dodává
(Jan 1,14): „A Slovo se stalo tělem a přebývalo
mezi námi a my jsme patřili na jeho
slávu, slávu, jakou má od svého Otce
jako jediný Syn plný milosti a pravdy.“
Toto učení apoštola je velmi obsažné a můžeme z něho načerpat duchovní
potravu v plnosti, protože je plné rozkoše
a života.
Pochopíme tedy, že princip stvoření, to
Slovo, je jediný Syn Boží. On je na začátku
před všemi stvořenými věcmi. On je věčný a všemohoucí. To, co říká jako Slovo,
jako věčné Slovo, to se plní. Spolu s Otcem
má také Syn život v plnosti a my přijímáme
svoji existenci, náš život od Boha.
Celý viditelný a neviditelný vesmír dostává svůj princip od Boha, který je všude přítomný, všechno naplňuje, a přece ve svém
stvoření je různý.(1) Bůh je věčné bytí. On
je různý od stvořené hmoty, od svých tvorů.
Je jeden, nerozdělený, dokonalý, věčný, nekonečný. Bůh existuje sám ze sebe
a skrze sebe sama (lat. „aseitas“). On je
nade vším stvořeným a nic není nad ním
a mimo něho, protože on obsahuje celé
své stvoření a nic mu nemůže uniknout.
Člověk se ale může uzavřít jeho světlu
a jeho milosti. Může utéci a schovat se,
aby Boha a všechno, co od něho přichází,
neviděl, ale přesto zůstává pod dohledem
Božím, který všechno vidí, všechno ví, zná
věci viditelného i neviditelného vesmíru.
Před ním jsou minulost, současnost a budoucnost
jako otevřená kniha. Stvořené věci jsou podrobeny času, který byl Bohem
stvořen, který je věčný ve věčnosti, která
nás přesahuje. Bůh vidí ve stejném momentu
stvoření celých dějin. A je úžasný
div, že člověk je přesto svobodný ve svém
jednání a ve své volbě. Svobodný, aby Boha
přijal, nebo ho odmítl. Svobodný, aby
dělal dobré, nebo zlé. Bůh nenutí nikoho,
aby ho miloval, a ti, kteří ho doopravdy
milují, to činí svobodně. Proto jsme byli
stvořeni, proto Bůh člověka stvořil ke
svému obrazu. Proto člověk Boha, svého
Stvořitele, miluje svobodně. Tato důvěřivá
odevzdanost – kterou ve své víře v Boha
činíme – je největším pokladem. Byli
jsme Bohem stvořeni, abychom s ním
věčně žili v lásce a věčné radosti nebeské.
Proto existujeme, a náš život na zemi je
svobodná a vědomá příprava na věčnost
v ráji. Teď je tomu tak, že Nepřítel, který
se od Stvořitele z vlastní vůle odklonil, zasévá
zlo do člověka i všude kolem. Hřích
zatemnil svědomí a člověka ponouká k tomu,
aby se od Boha vzdaloval a konal to,
co je zlé. Tak vstoupila smrt se svým rozkladným
dílem do stvoření a do člověka.
Člověk je podroben zákonu hříchu a bude
proto sváděn na cestu, která ho vzdaluje
od dobra a od nebe. Jako otrok hříchu se ponořuje člověk do odporného
bahna zla a postupně se stává nepřijatelným
pro věci Boží, pro pravdu, pro dobro,
pro opravdovou lásku.
Pak se stává člověk loutkou, hračkou
Nepřítele, vrhán sem a tam podle svých
nálad, svých slabostí, své pýchy, své vlastní
ubohosti. Ano! Bez Boha je člověk slepý
a nepoznává už smysl života, napomínající prst Boží, který ukazuje smysl dějin, nerozpoznává
dobré od zlého. Nepřítel člověka
zbavuje odvahy, vede do zoufalství,
do tmy, do smrti… Abychom se zachránili z této neblahé pasti, vzal na sebe Syn
Boží tělo a stal se člověkem. Tady pochopíme
lépe smysl vánočních svátků. Věčné Slovo přichází do našeho světa a přináší
nám uzdravení a spásu. Dává nám
znovu život, vylévá svoji milost na nás,
osvěcuje nás a pomáhá nám, abychom
šli jemu vstříc a zůstali na cestě k nebi.
Bůh nám dává ten mimořádný dar, že se
stal člověkem, a představuje tak celému
lidstvu znovu dokonalý obraz Stvořitele.
Proto přichází skrze Pannu Marii, zcela
čistou, zcela svatou, tu jedinou, která byla
hodna tohoto Božského daru. Pro toto
dílo spásy vyvolil Bůh Marii. Ona nosila
Stvořitele, který nese všechno. On vyrůstal
v jejím klíně. Ona darovala lidem Vykupitele,
aby přijali světlo a byli zachráněni. Musíme Marii, Matku Ježíšovu,
Matku Spasitele, stále ze srdce uctívat.
Ona je Královna nebe (srov. Zj 12,1n).
Ano! Nejpokornější a nejsvětější stvoření
přivádí na svět Syna Božího, Světlo světa,
který daruje věčný život. Proto řekl prorok
Izaiáš (9,5): „Neboť se nám narodilo
dítě, byl nám dán syn, na jeho ramenou
spočinula moc a bylo mu dáno toto
jméno: Zázračný rádce, Silný Bůh, Věčný otec, Kníže pokoje.“
Kníže pokoje
Vánoční svátek nám umožňuje, abychom
se zamysleli nad Knížetem pokoje.
On je Knížetem, když je malé dítě.
Když dovršil svoje vykupitelské a spasitelské
dílo v dospělém věku, stal se Králem: „Král králů a Pán pánů.“ (Zj 19,16)
Vánoce, Vánoce, požehnaný čas pro
všechny lidi. Hle, světlo přichází na
svět a zahání tmu. Tímto světlem je Ježíš Kristus.
On je náš mír. Proto zpívají andělé
z nebe (Lk 2,14): „Sláva na výsostech
Bohu a na zemi pokoj lidem, v nichž on
má zalíbení.“
Ano, Ježíš je mír a dává mír, ale mnoho
lidí ho ještě odmítá. Odpadnutí od víry
se šíří všude na světě, především na Západě, a tento mír, který přichází od Boha,
se odsunuje do dáli, protože nejsou
lidé, kteří by jej přijali a šířili. Tak vznikají
trosky, utrpení, rebelie, katastrofy
a války, které všude propukají. Svět nežije
v míru a blíží se k těžké zkoušce, protože
se tvrdošíjně vyhýbá přijmout světlo
a mír Boží. Ještě se na to dá reagovat.
Musíme se vrátit nazpět k Pánu a k věrnosti
k církvi, která trpí a je pokornější,
přesto stále vyzařuje světlo Pánovo. Církev
jako Nevěsta se krášlí, aby přijala svého Ženicha a ukázala ho lidem, aby ho
milovali a přijímali jeho milost a všechny
jeho svaté dary. Církev spěje v porodních
bolestech ke svému omlazení. Skutečný
lid Boží je opravdu lidem hluboké
radosti, lidem, který šíří mír, naději a lásku.
Nechejme Ježíše, aby ve vánoční době
vstoupil do našich srdcí! Pak budeme šířit
v našem okolí, v našich rodinách, v naší
zemi žíznící po spravedlnosti a míru jeho
mír. Žijeme v čase milosti a my křesťané máme povinnost svědectvím svého
života nechat zazářit lesk pravdy a života.
Naplňujeme svoje vnitřní lampy, dokud
je ještě světlo. Pravidelnou, vytrva lou a důvěrnou modlitbou dovolujeme,
aby naše srdce naplňoval nebeský olej,
abychom mohli přijmout Spasitele, onoho
Ženicha. On přichází o Vánocích. On
je přítomný v naší Eucharistii. S důvěrou
a láskou ho můžeme tajemným způsobem
uctívat v Nejsvětější svátosti. On je tam
přítomný. Slovo Boží dává jeho Tělo jako
pokrm. Je to Chléb života.
Slavme Vánoce se zbožnou odevzdaností.
Skloňme se v pokoře a víře před tím,
který přináší uzdravení, spásu a opravdovou
radost.
Pozvěme lidi, aby přijali v tichosti
a s veselostí Vykupitele, Knížete pokoje,
a dejme pozor, aby jeho pokoj zůstal
v nás a rozšířil se do světa.
Jděme ke svatým jesličkám a uvažujme
a uctívejme s Pannou Marií a se svatým
Josefem Božské Dítě.
Přijď, Pane Ježíši, přijď!
Všem přeji požehnané a radostné Vánoce.
Z Maria heute 12/2014
přeložil -mp
Vyšlo v časopise Světlo 51-52. ČÍSLO / XXVI. ROČNÍK
