Spontánní „vánoční příměří“ v roce 1914 ukázalo lidskost vojáků + odkaz na film o těchto událostech - Šťastné a veselé
První Vánoce Velké války v roce 1914 vešly do dějin mimořádnou událostí. Na některých úsecích západní fronty došlo ke spontánně uzavíranému příměří. Při něm si britští a němečtí vojáci znepřátelených stran zazpívali koledy, někteří si vyměňovali dárky, popili spolu i se najedli.
Slavení svátku s protivníkem si snad zaslouží název „vánoční zázrak“. Příměří začalo 25. prosince.
Politické a vojenské velení obou válčících stran se obávalo vzpoury již vyčerpaných vojáků, kteří si původně představovali, že válka bude trvat dva až tři měsíce, takže příměří tolerovalo. K neuvěřitelné události během Vánoc 1914 došlo nejprve v okolí belgického městečka Ypres, v úseku St. Yves-Neuve Chappelle, dlouhém asi čtyři kilometry. Tedy na místě, kde německá armáda v dubnu 1917 poprvé použila bojový plyn, který po něm dostal jméno yperit. A právě tam naproti sobě odpočívali v zákopech vojáci obou znepřátelených stran. Vše začalo jaksi samovolně, ač ne úplně náhodně.
Jistým vyvrcholením v otázce humanity bylo založení Červeného kříže v Ženevě roku 1864. Od té doby si signatáři smlouvy uvědomovali, že je nezbytné nejen pomoci všem válečným účastníkům bojů, bez ohledu na národnost, ale také, že je v zájmu šlechetnosti a lidskosti zmírnit nejen jejich utrpení, beznaděj a odloučení od rodin, ale pokusit se o zastavení bojů. Papež Benedikt XV. vyzval v prvním roce války bojující strany na západní frontě, aby ve dnech 24. až 26. prosinec uctily Vánoce jako svátky dobré vůle, pokoje, míru, soucitu, naděje, lásky a víry v rodinu.
A tak večer na Štědrý den v roce 1914 střelba najednou přestala. Vojáci ze saského pluku začali pískat na dvou prstech a Angličané jejich hvizd okamžitě opětovali. Saský voják Möckel, který žil dlouhá léta v Anglii, zavolal na Brity anglicky a brzy se mezi nimi vyvinul živý rozhovor. Potom vylezli ze zákopů na obou stranách dva vojáci, podali si ruce a popřáli si vzájemně veselé Vánoce. Dohodli se, že na Boží Narození nebudou střílet.
Němci vzápětí ozdobili svůj kilometrový zákop stromky, vánočními svíčkami a lucernami. Angličané, okouzlení veselými světly, začali radostně pískat a tleskat. Bylo chladno, ale to nikomu nevadilo. Vedle neobvyklého slavnostního osvětlení se objevily transparenty s nápisy Merry Christmas a Frohe Weihnachten. Z obou stran zazněly koledy a vánoční písně, hlavně Stille Nacht. Další Němci se bez střelby vypravili do granáty rozryté země a vyzývali Brity, ať se k nim přidají. A to se také stalo.
Sedmnáctiletý německý dobrovolník vzpomínal: "Nejprve jsme stromky ostýchavě rozsvítili v krytech, pak v zákopech a nakonec na předprsně. Všude byly vidět hořící stromky, což v nás budilo zvláštní slavnostní náladu, kterou ještě umocňovala úchvatně se třpytící jinovatka."
Muži se objímali, třásli si rukama, povídali, potahovali z cigaret. Vyměňovali si drobné dárky - whisky, cigarety, ale také ponožky nebo konzervy. Smířlivá atmosféra se rozšířila i na další úseky fronty. Někde se připojili i Francouzi a Belgičané, přičemž francouzské velitelské sbory brali tento akt jako zradu francouzského národa.
K zastavení palby podnítili ostatní především Němci z bavorských a saských pluků i proto, že mluvili slušně anglicky, protože před velkou válkou pracovali v Británii zejména jako holiči a taxikáři v Londýně a Brightonu. Po vyhlášení válečného stavu se sice vrátili domů, ale mnozí z nich zanechali v Anglii své rodiny.
V den zázraků se však nejen slavilo. Pamětníci například vzpomínali na britského vojáka, který si otevřel uprostřed země nikoho holičství a zákazníků měl dost z obou táborů. Došlo také na přátelské fotbalové zápasy. Jeden z nich okomentoval německý pěšák Johannes Niemann: "Náhle se objevil jeden Anglán s míčem. Kopal si s ním a žertoval. Branky jsme označili čepicemi. Rychle jsme vytvořili družstva a na zamrzlém blátě začal zápas. My Frickové jsme porazili Angličany 3:2. " Utkání skončilo proražením překopnutého míče, který nakonec uvízl v ostnatém drátě.
Někteří vojáci neopustili své zákopy a pokoj využili k vlastním oslavám Vánoc, případně k osobní hygieně (odvšivování). Příměří však spělo ke svému konci. Někde se protáhlo na den, jinde na týden až do Nového roku. K masovému udělování trestů za přátelství s nepřítelem nedošlo. Důstojníci nižších jednotek dostali nařízeno bezodkladně obnovit disciplínu a podobné výstřelky zatrhnout.
Všeobecným protiopatřením, jak zastavit bratříčkování, se stala pravidelná rotace jednotek v rámci fronty, která bránila jakémukoli sblížení. Cílem bylo také neohrozit budoucí válečné operace. Veškerá zloba, nenávist a krvelačnost zmizely, aby se krátce po vánočních svátcích či Novém roce opět rozhořely silou, daleko větší, než tomu bylo v předchozích měsících roku 1914.
Příměří se už neopakovalo, ale naopak, obě bojující strany vyhrotily válečnou propagandu proti nepříteli, kterého líčily v těch nejčernějších barvách. Avšak příměří roku 1914 mělo za výsledek, že obě válčící strany v první světové válce se dohodly na pravidelném krátkém přerušení bojů, aby se získal čas na jídlo a osobní hygienu vojáků v zákopech.
Vánoce našich vojáků na východní frontě probíhaly prozaičtěji. Jen málokomu se podařilo dostat vytouženou dovolenou a strávit svátky v bezpečí se svojí rodinou. Muži většinou zůstávali v pohotovosti se svými útvary na frontě nebo v zázemí. A někde také bojovali. Doklady o tom, jak slavili válečné Vánoce roku 1914 čeští c. a k. rakousko-uherští vojáci a důstojníci, či dobrovolníci v ruské a francouzské armádě na východní a západní frontě, je nejvíc zaznamenáno v archivních vojenských záznamech jednotlivých divizí, brigád, pluků, praporů a čet ve Vídni, Praze, Moskvě, Kyjevě a Paříži.
Rovněž v množství zachovaných cenzurovaných dopisů a pohlednic z frontových polí rodičům, manželkám, milenkám a přátelům. Mnohokrát jde i o jejich poslední přání a vzkazy, protože v dalších válečných letech je zpravidla těžká zranění a smrt neminuly. Například vojáci třetí pěší divize rakousko-uherské armády v Haličském Radłówě si Štědrého dne roku 1914 příliš neužili, tehdy dostali hlášení o ruském útoku. Vyhlásila se pohotovost, ale k ničemu nakonec nedošlo. Vánoční nálada se mezitím zcela vytratila. Pobočník velitele 28. pluku si do deníku zapsal: "Štědrý večer se neslavil." Namísto dárků byly mužstvu vydány ruční granáty.
Právě na východní frontě postihla muže v zákopech často zvýšená pohotovost. Rusové podle svého pravoslavného kalendáře slavili Vánoce o třináct dní později, takže se obě strany obávaly, že nepřítel využije sváteční náladu k překvapivému útoku. Obecně platilo, že si vojáci mohli vychutnat štědrovečerní atmosféru až po splnění běžných úkolů. Připravili stromek a ozdobili ho, své podzemní doupě obložili chvojím a pohlednicemi z vlasti (vzpomínka Antonína Zoglmanna z východní fronty).
Voják, který prožíval Štědrý den 1914 na východní frontě ve vesnici Bochňa u Krakova vyprávěl: "Vánoce slavíme v polorozpadlé chatrči. Máme i vánoční stromeček, smrk ověnčený potrhaným telegrafním papírem, vánoční ozdoby tvoří patrony, zápalky, cigarety, nalámaný vojenský chléb."
Všichni se těšili na dárkové balíčky od blízkých i na ty oficiálně distribuované jako dar ze zázemí, takzvané liebesgaben. Rodina posílala především cukroví a ořechy, liebesgaben měly nejrůznější obsah.
Ministerský úřad pro válečnou péči se například rozhodl připravit vojákům v poli příjemné vánoční překvapení. Jeho realizací pověřil příbramskou likérku Bedřicha Kafky. c. k. dvorního dodavatele. Liebesgaben posílala i jednotlivá města. Jeden voják si ve svém deníku zaznamenal: „Dostal jsem pohlednicový portrét arcivévody Eugena, 10 cigaret v plechovém pouzdře, polévkovou konzervu, 15 kostek cukru, malou tabulku čokolády, dýmku, špetku čaje a 4 sponky – zicherky. Nejvíce nás dojal ten portrét."
Oběžník pražské vládní budovy ze září 1914 obsahoval seznam nejžádanějších věcí pro muže na frontách: patřil k nim například čaj, čokoláda, cukr, uzené maso, sardinky, salámy, cigarety, víno, rum, ale také termosky, listový papír a zapalovače.
Někteří se museli spokojit s bramborovou polévkou a několika kousky koláče, ale byli i takoví, co dostali několik koleček klobásy a jablko. Ale i po těchto lukulských hodech vojáci pak spali jako doma po rybě s omáčkou. Klidný spánek však dlouho netrval, v noci se rozhučela těžká ruská děla a granáty padaly přímo za jejich stodolu. Vzápětí vyhlásili poplach a museli utíkat do bahnitého pole.
Na některých úsecích se důstojníkům dostalo svátečnějšího oběda v podobě rybí polévky a smažené ryby s bramborovou kaší.
Strach z bolestivé smrti, únavy, ale i smutek či nudu vnímali vojáci ve vánoční době mnohem intenzivněji. Listy, které dostávali z domova, jim alespoň trochu ulevily. Jeden voják 29. prosince 1914 psal: „Drazí rodiče! Dostal jsem od Vás dva dopisy psané na svatého Štěpána. Ani nevíte, jak mě potěšily. I já Vám napíšu, jak jsem strávil ty krásné vánoční svátky. Strávil jsem je ve vzpomínkách na Vás, jak jsem byl přesvědčen, že i Vy na mě vzpomínáte." Tehdy ještě netušil, že v zákopech stráví další tři dlouhé roky a mnozí jeho kamarádi se konce nedožijí.
Jedním z prvních dokladů, kdy boje utichly a nastalo vánoční příměří, známe ze Španělské války za nezávislost, která proti invazi napoleonských armád probíhala v letech 1803 až 1814. Jiným příkladem jsou urputné boje v oblasti krymského přístavu Sevastopol, známé jako Krymská válka v letech 1853 až 1856, které ukončila Pařížská mírová smlouva v roce 1856. Za dalšími krvavými i bratrovražednými válkami se musíme vydat do USA, kde v letech 1861 až 1865 vypukla Americká občanská válka, která ale ve vánočních dobách respektovala zvyky osídlenců a kolonizátorů, které si z Evropy přinesli.
Podobně jako jeho předchůdce, se podle historiků zachoval i papež Pius XII., když po vzniku 2. světové války požádal vedoucí představitele znepřátelených evropských států, aby v prvním roce války utichly na Vánoce zbraně, což se také místy dodržovalo, jak o tom svědčí několik písemných a filmových dokumentů.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak. Používáme phpRS - redakční systém zdarma.
