Na naléhavost modlitby ukazuje papež František, když vyzývá všechny katolíky k modlitbě.
Papež František požádal všechny katolíky, aby se během mariánského měsíce října modlili
denně nejen růženec, ale připojili také nejstarší mariánskou modlitbu Pod ochranu
tvou a exorcismus Svatý Michaeli, archanděli, braň nás v boji, a to na ochranu církve před ďáblem, který se pokouší vnést
rozdělení mezi nás a Boha i mezi nás samotné. Jaký je původ této druhé, podstatně mladší modlitby?
Za dramatických okolností ji v 19. století napsal papež Lev XIII., který byl takzvaně i doslova „vatikánským vězněm“. Tehdy
zednářské lóže všech zemí jásaly nad tím,
že Řím a Itálie jsou jejich kolonií, zatímco Petrův nástupce prosil archanděla Michaela, aby bránil církev i civilizaci, která
z ní vzešla. Pár měsíců po sepsání své nejpronikavější encykliky o (proti) zednářství Humanum Genus, 13. října 1884, měl
Lev XIII. hrůznou vizi ďábelského útoku
proti církvi. V tomto kontextu složil zmíněnou modlitbu ke svatému archandělu
Michaelovi a stanovil, aby byla recitována po každé mši:
„Svatý Michaeli, archanděli, braň nás
v boji! Proti zlobě a úkladům ďáblovým budiž nám záštitou, nechať Bůh přikáže jemu,
pokorně prosíme! Ty pak, kníže vojska nebeského, Satana a jiné duchy zlé, kteří ke
zkáze duší světem obcházejí, božskou mocí
do pekla svrhni. Amen.“
Jméno tohoto archanděla vyjadřuje
v hebrejštině otázku, či spíše výzvu k boji: „Kdo je jako Bůh?“ Prorok Daniel praví: „Povstane Michael, veliký kníže, který chrání syny Božího lidu.“ (Dan 12,1)
Lev XIII. se dovolává tohoto knížete, aby
byl církvi záštitou před satanskou mocí,
zosobněnou gnostickým myšlením, které
zmíněné lóže ztělesňují.
Letos 29. září, tedy na svátek svatých
archandělů, zveřejnilo vatikánské tiskové
středisko rozhodnutí Svatého otce, který
„vyzval všechny věřící celého světa, aby
se během mariánského měsíce října denně modlili svatý růženec a sjednotili se
tak ve společenství a pokání jako lid Boží
v prosbě ke svaté Matce Boží a svatému
archandělu Michaelovi za ochranu církve
před ďáblem, který se neustále pokouší vnášet rozdělení mezi nás a Boha i mezi nás.“
Co je to za úklady, před nimiž má zmíněná modlitba chránit dnes?
O zednářství
se v dnešní církvi nic neví, a učitelský úřad
se po smrti Lva XIII. v roce 1903 tímto tématem prakticky přestal zaobírat. Výjimkou je pouze krátké upřesnění prefekta
Kongregace pro nauku víry, tehdejšího kardinála Ratzingera, který s výslovnou podporou papeže Wojtyły potvrdil plnou platnost papežských odsouzení prohlášením
o zednářství z 26. září roku 1983.
Kdo strojí úklady církvi v dnešní době? Před kým nás má chránit prosba o pomoc shůry?
Stojí za to připomenout, že
všichni autoři Nového zákona jednomyslně varují před zvrácenými naukami, které
se rozšíří v Božím lidu. Zmiňme některá
z těchto varování. V prvním listě apoštola Jana (1 Jan 2,18–19) čteme: „Jak jste
slyšeli, Antikrist přichází, a teď se skutečně objevilo mnoho antikristů. Oni sice vyšli z našeho středu, ale nebyli z nás.“
V Matoušově evangeliu (Mt 7,15) čteme:
„Mějte se na pozoru před nepravými proroky: přicházejí k vám převlečení za ovce, ale uvnitř jsou draví vlci.“ Ve Skutcích
apoštolů (Sk 20,30) říká Pavel: „Z vašeho vlastního středu povstanou lidé, kteří
se budou snažit převrácenými řečmi strhnout za sebou učedníky.“ A Petr ve svém
druhém listě (2 Petr 2,1–2) varuje: „I mezi
vámi se objeví lžiučitelé a budou se snažit
záludně zavést zhoubná bludařská učení.
Ba budou dokonce zapírat Pána, který je
vykoupil, a tím se ovšem dostanou rychle
do záhuby. Mnoho lidí se dá strhnout od
nich k prostopášnostem, a tak přivedou
cestu pravdy do špatných řečí.“ A na závěr opět Pavel v druhém listu Timotejovi
(2 Tim 4,3–4) prorokuje, že „přijde doba,
kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si
podle vlastních choutek nahromadí učitele, kteří šimrají jejich uši; odvrátí sluch od
pravdy a obrátí se k bájím.“
Ježíš v Janově evangeliu říká: pravda
vás osvobodí (Jan 8,32). Pravda, zjevená
pravda, včetně zjevené pravdy o té lásce,
která pojí muže a ženu v povolání k účasti na stvořitelském díle Boha skrze svátost
manželství.
Pravda o lidském těle a o tom, jak s ním
zacházet, je dnes zpochybňována. Z povědomí se vytrácí především pojem do nebe
volajícího hříchu proti lidské přirozenosti.
Bible, Starý stejně jako Nový zákon, však
v tomto bodě učí naprosto jasně. Uveďme
pouze dva texty. V knize Leviticus (18,22)
čteme: „Nesmíš ležet s mužem jako se ženou. Je to ohavnost.“ Pavel pak v prvním
listě Korinťanům píše: „Nevíte, že nespravedlivým se nedostane podílu v Božím
království? Nemylte se! Ani smilníci, ani
modláři, ani cizoložníci, ani zhýralci, ani
lidé zvrácení (masculorum concubitores)...
nebudou mít v Božím království účast.“
(1 Kor 6,9–10)
Dnes je nepochybně v církvi i mimo ni
– mezi věřícími laiky i duchovenstvem –
mnoho teologů, řeholníků i biskupů, kteří zjevenou pravdu o sexualitě zpochybňují. Tím se oddělili od Boha a nevyhnutelně
rozsévají koukol, působí zmatek a rozdělení v Božím lidu.
Papež František volá církev, celou církev k modlitbě, což je moc dobře. Hrozí
totiž, že by věrouka, tedy zjevená pravda,
která nás osvobozuje, mohla být dána do
závorky, a to je to nebezpečí pro společnost, ve které žijeme.
Z internetového portálu
La Nuova Bussola Quotidina
přeložil Milan Glaser
(Zdroj: www.vaticannews.va/cs.html,
7. října 2018)
