Biblista Marek Vanuš: Vánoční příběh v nás vždy může něco osvítit. „Nevypněme“ při jeho poslechu (videorozhovor)
Čím nás mohou události, o kterých jsme už tolikrát slyšeli, nově oslovit, inspirovat, povzbudit?
Slunce jsme viděli svítit mnohokrát, a přece nás umí každý slunečný den potěšit. Musíme však být pro to otevření a nemít zatažené rolety. Něco podobného se děje i s Písem svatým.
Vánoční příběh o Ježíšově narození je každému dobře známý. Každoročně zní během Vánoc v různých ztvárněních. Verbista Marek Vaňuš v rozhovoru pro Postoj TV hovoří o tom, jak máme přistupovat k událostem Ježíšova narození, aby pro nás nebyly jen obyčejným příběhem, který patří k Vánocům.
Přibližuje postavy biblického vánočního příběhu a aktualizuje jejich odkaz pro dnešního člověka. „Maria představuje postoj hluboké reflexe nad tím, co se děje. Nemá uspěchané impulzivní reakce. Josef je modelem otce, který mnohokrát potřebuje být silnější v rovině konání než v rovině silných slov,“ říká biblista a podrobněji se věnuje i postavám pastýřů, mudrců, andělů či králi Herodesovi.
U příležitosti svátku Svaté rodiny vyzdvihuje její příklad v tom, že ve všech těžkých chvílích stáli Josef a Maria při sobě a byli si vzájemnou oporou.
„Ani Svatá rodina se nevyhnula problémům a obtížím, každodennímu rodinnému životu rozuměli a jsou inspirací pro jiné rodiny,“ říká Vaňuš na margo výchovy „dokonalého“ dítěte. „Nemůžeme zůstat u představy, že Ježíš byl dítětem, které hned všechno ví a nemusí se nic učit,“ dodává.
Jak máme číst či poslouchat příběh Ježíšova narození, aby to nebyla pro nás jen nějaká pohádka, která patří k Vánocům?
Právě proto, že tento příběh velmi dobře známe, je třeba učit se ho číst a poslouchat vždy jakoby nově. Zkusme zaměřit svou pozornost na jednotlivé detaily, které se nám nabízejí v Lukášově a Matoušově evangeliu. Právě tito dva evangelisté přibližují události Ježíšova narození a dětství.
Nečtěme a nevnímejme toto vyprávění izolovaně, ale v kontextu celého evangelia. Je to příběh, který evangelisté umístili na začátek svých spisů. Můžeme to přirovnat ke gotické katedrále. První, co člověka upoutá předtím, než vstoupí do chrámu, je vstupní portál. Už při vstupu se naladí na to, co ho čeká uvnitř.
I příběh o Ježíšově narození a dětství je jakoby portálem do velkého chrámu evangelia. Zajímavým způsobem nabízí odkaz na mnohá další důležitá témata, která se objeví později v evangeliu, zejména na klíčové události – Ježíšovu smrt na kříži a zmrtvýchvstání.
Můžete uvést nějaký konkrétní příklad propojení událostí z Ježíšova dětství a jeho zmrtvýchvstání?
Toto propojení můžeme vidět například s velikonočním ránem, když u prázdného hrobu evangelisté nezmiňují Ježíšovu matku Marii. Jedna z teologických interpretací Lukášova evangelia říká, že Maria už nepotřebovala jít to ráno ke hrobu. Ona věděla, kde je Ježíš. Jednou ho už hledala, když se ztratil jako 12letý v chrámu. Po třech dnech hledání slyšela z jeho úst, že má být tam, kde jde o Otce. Ta slova si uchovala v srdci.
Toho velikonočního rána věděla, kde je její syn. Její víra byla postavena na Ježíšově slově a nepotřebovala se jít přesvědčit, jestli je to skutečně tak.
V Lukášově a Matoušově evangeliu je v popisech Ježíšova narození a dětství pouze MALÁ SHODA. Do vánočního příběhu, který známe, vstupují různé apokryfní spisy, tradice, lidová zbožnost. Jen o některých událostech můžeme s jistotou tvrdit, že se tak staly. Co je podstatné, na co máme soustředit svou pozornost?
V první řadě je třeba si uvědomit, že evangelia nejsou kronikářské záznamy, nechtějí nám primárně podat historický výklad. Ve věcech podstatných pro naši víru se shodují - Ježíš se narodil z panny v Betlémě, Josef byl manželem Marie a stal se pěstounem Ježíše Krista. Ty další události evangelisté zpracovávají s jistou svobodou, něco vynechali, něco více rozvinuli i s ohledem na ty, kterým psali.
Každé evangelium má určitou hlavní linii, která se táhne celým spisem. S ohledem na to pak evangelista uspořádává konkrétní události i jejich konkrétní historické zasazení.
Důležitým rysem Lukášova evangelia je to, že se soustřeďuje na ty, kteří jsou na okraji společnosti, na chudé, bídné. Proto nacházíme v jeho příběhu Ježíšova narození pastýře. Ti byli v té době na okraji společnosti. Avšak jim byla jako prvním sdělena radostná zvěst a jako první přicházejí k Ježíšovi.
Evangelista Matouš zase adresoval evangelium věřícím, kteří pocházeli ze židovství a stáli před otázkou, jak přijmout do společenství církve ty, kteří byli z pohanství. U něho čteme příběh mudrců od Východu, cizinců, kteří přicházejí, aby potkali Krista a poklonili se mu. V Matoušově evangeliu tedy vidíme už od začátku motiv otevřenosti pro jiné národy.
To klíčové v obou evangeliích je stejné. Ostatní nám má pomoci, abychom teologicky uměli správně interpretovat, kdo je Ježíš, proč přišel na svět a jaký to má duchovní význam pro nás.
A je možné najít si každé Vánoce v biblickém příběhu něco inspirativního, co nám pomůže v duchovním růstu a v hlubším prožívání vánočního období?
Slunce jsme viděli svítit mnohokrát, a přece nás umí každý slunečný den potěšit. Musíme však být pro to otevření a nemít zatažené rolety. Něco podobného se děje i se Písem svatým.
Ono je světlem, které vždy může v našem nitru něco osvítit a přinést novou radost. Jen se musíme pro něj otevřít a vnitřně „nevypnout“ právě tehdy, když uslyšíme známý příběh s tím, že „vždyť to už přece známe“ a „co nám to ještě může dát“. Boží slovo má v sobě vždy nové poselství pro náš život.
Už jsme si zvykli na vánoční příběh, ale nejednou jakoby „propletený“ různými obrazy z koled a lidových tradic, které dotvářejí to, co zaznívá v Písmu svatém. Proto může být užitečné pozorněji vnímat, co opravdu svatopisec říká a jak jeho slova souvisí s jinými texty v Písmu. A to nejen s novozákonními, ale také se starozákonními. Evangelisté poukazují na Krista jako na naplnění očekávání Starého zákona. Prospěje číst vnímavě a poslouchat pozorně.
A které lidové tradice vstupují do biblického vánočního příběhu?
Velmi silně se traduje, že Josef s Marií při svém příchodu do Betléma hledali příbytek. V Písmu se nikde neříká, že nemohli najít „ubytování“. Vytvořila se z toho tradice, velmi pěkná, má svou hodnotu, neboť nese v sobě jisté teologické poselství, ale v evangeliích o tom není přímá zmínka.
Dnes máme svátek Svaté rodiny. Josef s Marií vychovávali dokonalé dítě - Božího syna. Mohli se i oni potýkat s výchovnými obtížemi jako jiní rodiče?
Co to znamená „dokonalé“ dítě? Ježíš byl dítě jako každé jiné. Písmo říká, že přijal naši lidskou přirozenost. Byl nám podobný ve všem kromě hříchu. I on, jak rostl, se musel učit, musel odpozorovat mnohé věci od svých rodičů. Nemůžeme zůstat u představy, že by byl dítětem, které hned všechno umí.
Svatopisci poukazují na to, že ani Svatá rodina se nevyhnula problémům a obtížím. Nucený útěk před Herodesem do Egypta určitě nebylo nic příjemného. V pozadí můžeme vidět osud Izraele, který byl ve vyhnanství, ale i osudy mnoha migrantů až po dnešní dobu. Tento evangelní příběh připomíná, abychom byli vnímaví i k takovým rodinným osudům.
Na epizodu o tom, jak se Ježíš ztratil v chrámu, se z lidského hlediska můžeme dívat jako na Ježíšův projev určité neposlušnosti vůči rodičům nebo nedostatku vzájemné komunikace. Nedržel se u nich, jak měl, jak oni předpokládali. A najednou měli problém, s úzkostí ho hledali, až třetí den ho našli. Takže s obtížemi se určitě setkávali a každodennímu rodinnému životu nepochybně rozuměli.
V čem je Svatá rodina inspirativní pro současné rodiny?
Ve všech těžkých chvílích jsou Josef a Maria spolu, jsou si vzájemnou oporou. Je to velký protiklad k prvnímu příběhu z Knihy Genesis, ve kterém Adam svaluje vinu na Evu, Eva zase na hada. Na Marii a Josefovi je krásně znázorněna společně nesená zodpovědnost. To je inspirativní příklad pro dnešní rodinu.
Rovněž na zmíněném příběhu ztraceného Ježíše v chrámu vidíme pěkný výchovný moment. Tak lidsky bychom čekali, že když Maria našla Ježíše, s křikem ustrašené matky mu bude vyčítat, co udělal. Ona mu však klade otázku a začne se odvíjet dialog. Ten dialog, který je možná více potřebný i dnes ve výchově. Určitě to není snadné, ale jistou inspiraci nacházíme ve Písmu svatém.
V čem nám ještě Maria může být příkladem?
Pro mě je Maria nejsilnější postavou příběhu Ježíšova narození. Evangelista Lukáš víckrát o Marii poznamenává, že uchovávala všechna slova ve svém nitru. Maria představuje postoj hluboké reflexe nad tím, co se děje. Nemá uspěchané impulzivní reakce. Nechává Boží slovo doznít a dokáže rozpoznávat Boží cestu.
Jaká je role pěstouna Josefa ve fungování Svaté rodiny? V Písmu není zachyceno žádné jeho slovo. Může to být záměr evangelisty?
Evangelium podle Matouše, které se v prvních kapitolách více zaměřuje na postavu Josefa, nám ho představuje jako toho, kdo poznává Boží vůli a přijímá ji. Přijímá Marii v požehnaném stavu za manželku a přijímá Ježíše za své dítě.
U Josefa jsou důležitější skutky než slova. To je styl, jakým ho evangelista vykresluje. Ukazuje, jak byl Josef vnímavý na Boží vůli, jak převzal zodpovědnost za svou rodinu, jak dokázal měnit své plány a upřednostnit ty Boží před svými. Je modelem otce, který mnohokrát potřebuje být silnější v rovině konání než v rovině silných slov.
Celý rozhovor s verbistou Markem Vanušem o dalších postavách biblického vánočního příběhu si můžete pustit na tomto videu:
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak. Používáme phpRS - redakční systém zdarma.