Toto rozjímání od mystičky ct. Marie Cecílie Baij je velmi vhodné pro adventní chvíle, kdy Svatá rodina hledá přístřeší.
Byla už pozdní hodina, kdy svatý pár vstoupil do vesničky Betlém. Jakmile vstoupili, vzdali Bohu díky za bezpečný příchod. Josef se cítil obzvlášť šťastně, že došli do svého cíle. Hledal místo, kde by mohl obstarat nějaké jídlo pro svou manželku a pro sebe, protože se oba cítili velmi slabí od chladu a vyčerpaní z dlouhé cesty. Bylo tam mnoho cizinců a každý hostinec byl již obsazený.
Josef chtěl najít vhodné místo, kde by si Maria mohla po cestě dobře odpočinout. Když zjistil, že hlavní hostinec je zcela přeplněný, zůstal sklíčený, co všechno si musí Maria vytrpět. Vyzkoušel jiný hostinec. Zjistil však, že ani tady nedokáže pořídit pokoj ať už pro sebe nebo pro svou manželku. Přestože se cítil deprimovaný, stále doufal, že je někde přijmou.
Nejvíc ho trápilo, že s ním byla i Maria. Obával se, že se bude sužovat pocitem odmítnutí, ponížení a bolesti. Tváří v tvář neustálým odmítnutím si Josef nakonec uvědomil, že je všude odmítají.
Jeho srdce se naplnilo úzkostí. On i Maria se třásli chladem a v tomto stavu pokračovali v neúspěšném hledání. Nenašli vůbec nic.
Josef se vyžaloval Marii ze všeho svého trápení a ona ho potěšila slovy, že Bůh toto dovolil ve svých nejmoudřejších plánech.
Josef plakal a řekl Marii: „
Je to možné, manželko moje, že neexistuje ani jedno místo tady v Betlémě, kde by mohl najít útočiště Pán světa? Ach, jakou bolestí trpí mé srdce!“
Rozhodl se jít za svými příbuznými, doufaje v lepší přijetí. Byl si jistý, že alespoň jeho manželka bude mít přístřeší. Když Maria pozorovala všechny tyto věci, nic neříkala. Nadále nechala Josefa hledat útočiště. Ve všem, co se dělo, viděla vůli svého Božího Syna.
Josef ve skutečnosti klepal na mnoho dveří, ale všude se setkal pouze s odmítnutím jak od svých příbuzných, tak i od cizích lidí. Nikdo na ně nebral ohled, protože vypadali velmi otrhaně. Někteří z těch, které dříve potkali, je dokonce považovali za tuláky nebo je obviňovali ze všetečné zvědavosti, neboť se potulovali v takovém počasí a v tak pozdní hodinu.
Maria a Josef přijali všechny tyto věci s nepochopitelnou trpělivostí, ale jejich srdce byla zasažena bolestí. Josef se na Marii smutně obrátil a prosil ji, aby v této zoufalé potřebě prosila o pomoc svého Božího Syna, protože je zasáhla noc a byl v rozpacích, co dělat. Maria ho pobízela, aby tuto situaci přijal se všemi krutými odmítnutími a aby předvídal Boží prozřetelnost tím, že se předem odevzdá tomu, o čem Bůh rozhodl před všemi věky.
Josef v sobě všechno úplně potlačil a souhlasil se vším. Poznamenal: „
Ó, kdo by si kdy pomyslel, že mezi mnoha lidmi, kteří si zde dokázali najít ubytování, jsme to my, které nepřijali, a ani neměli s námi lítost! Ó, moje drahá manželko! Jak mě bolí vidět tě v takové zoufalé nouzi. Nedokážu ti poskytnout žádnou úlevu od intenzivního chladu. Chce-li se náš Bůh tomuto podrobit, pak to musíme i my s ochotou přijmout.“
Nejsvětější Matka ho potěšila a nabádala, aby s radostí přijal všechno z lásky ke Spasiteli, kterého nosila v sobě.
Josef odpověděl: „
Jaký to musí být pro Boží Dítě smutný pohled, když v této vesnici zakouší tolik projevů nevděčnosti; když nikdo z jeho lidí není ochoten přijmout ho do svého domova!“
Maria se opět zcela ponořila do uvažování o Božím Dítěti ve svém lůně a setrvávala v rozhovorech s ním. Jak jen toužila po jeho příchodu na svět, aby ho už vykoupil!
Mezitím Bůh vnukl zdrcenému Josefovi nový podnět. Vzpomněl si, že blízko Betléma byla malá jeskyně, která sloužila jako útočiště pro zvířata. Josef se okamžitě rozhodl jít tam, než by měli zůstat na ulici. Se smutkem v srdci o tom vypověděl Marii. I ona byla názoru, že jejich situace si žádá odejít na toto místo. A tak se dohodli, že okamžitě najdou onu jeskyni.
Josef pak s pláčem odevzdal všechna svá trápení svému vtělenému Bohu slovy: „
Ó, můj božský Spasiteli! Kdo by si kdy pomyslel, že ty a tvá nejsvětější Matka se ponížíte do tak bídné situace?
Všemi odmítnutí a nuceni utáhnout se do stáje! Ach, možná je to moje neschopnost, která je příčinou tohoto opovržení a utrpení!“
Božské Dítě zmírňovalo Josefovu úzkost skrze vnitřní světlo a útěchu. Když konečně dorazili do jeskyně, zjistili, že v ní nikdo není. Po vstupu do ní zažili obrovskou útěchu, jako by vstupovali do luxusního zámečku, a utrápený Josef viděl docela jasně, že to Boží vůle jim našla útočiště. Velmi se potěšil a spolu s Marií děkoval Bohu. Oba naplnění štěstím a radostí se cítili nesmírně posíleni.
Josef se svěřil Marii o své nesmírné útěše a využijíc této příležitosti ho povzbudila k přijetí dalších sebezapření, protože je Bůh chtěl takto odměnit. Josef odpověděl: „
Ano, manželko moje, Bůh je opravdu nejštědřejší v odměňování každého soužení přetrpěného z lásky k němu. Mé srdce však nedokáže přijmout ustavičný pohled na tak hrozné trápení. Velmi si přeji, aby každý znal Boha a ctil si ho. Když vidím, že ho všude odmítají a jak nezdvořile a bezohledně se chovají k tobě, která má tu čest být jeho matkou, jsem opravdu velmi zarmoucen. Každý ti právem dluží úctu, blahosklonnost a lásku, ale místo toho vidím lidi, kteří ti dávají pravý opak. Co se mě týče, nechci si stěžovat, protože si nezasloužím nic jiného. Je pro mě nesnesitelné, abyste ty a tvůj Syn takto trpěli. Klid nacházím jen při pomyšlení, že to Bůh takto nějakým způsobem zařídil a ve své moudrosti chtěl, aby to bylo tak, jak jsi mi to ukázala.“
Josef usoudil, že nejprve je třeba založit malý oheň, u kterého by se mohli zahřát. Dělal v každém ohledu všechno, co mohl, ale jejich chudoba a bída byly velmi velké. Zůstal však v úplném klidu a odevzdal se zcela do Boží vůle. Po celou dobu za to z hloubky srdce vzdával chvály nebeskému Otci.
Knihu Život svatého Josefa si můžete koupit
ZDE - https://www.zachej.sk/produkt/35714/zivot-sv-jozefa/
Převzato z
https://modlitba.sk/,
článek z 19. 12. 2021 naleznete
zde.
