Jistý pan farář chtěl ve své farnosti udělat velký Betlém před chrámem, kde by ho mohli lidé, ať už při procházce, nebo po cestě do kostela, obdivovat. Měl velmi konkrétní a jasnou představu. Chtěl tam umístit malého Ježíška a Marii, která se k němu sklání a něžně si ho chce přitulit.
K realizaci pozval jednoho vyhlášeného umělce, který měl toto sousoší vyhotovit. Když tvorba na díle téměř vrcholila, přišel pan farář zkontrolovat provedené práce.
Celé se mu to ale jaksi nezamlouvalo.
Vypadalo to sice, jako by se Maria skláněla nad jesličkami a brala do rukou Ježíška, ale umělec to zachytil tak, že Marii jakoby spadl z hlavy závoj, který měla na hlavě, a ten zakryl celou scénu. Ať se na to pan farář díval z kterékoli strany, vždy viděl jen shrbenou ženu a Ježíška vůbec nebylo vidět.
Pan farář s mírnou nespokojeností v hlase oslovil mistra: „
Mistře, nezdá se mi, že jste to vystihl tak, jak jsem si představoval. Měl jsem trochu jinou představu, jak by to celé mělo vypadat. Ale tohle z mého pohledu vypadá velmi divně.“
Mistr se zahleděl a úplně klidně odpověděl:
„Pane farář, na Betlém se přece dívá na kolenou. Klekněte si.“
Pan farář si tedy klekl a v tom okamžiku se mu utvořil krásný obraz. Ježíškovi viděl přímo do tváře. Z oči do očí. Uviděl jeho usmívající a něžnou tvář. Maria byla stejně usmátá. Naskytl se mu dokonce nádherný pohled na její něžné ruce, které se dotýkaly malého Ježíška.
V tu chvíli uviděl, že padající závoj vytváří nad celou scénou jakoby nebeskou oblohu. Všechno velmi vznešené a nádherné. V momentě to pan farář pochopil. Skvělá myšlenka.
O tom je advent. Získat nový pohled. Někdy je třeba
vzdát se vlastních představ, toho, jak by to podle nás mělo být. A právě k tomu je někdy třeba kleknout na kolena. Získat tak novou perspektivu. Není to snadné vzdát se svých plánů. Ale pouze tehdy budeme schopni přijmout plán, který má s námi Pán.
Převzato z
FC - Saletini Rozkvet,
článek ze 17. 12. 2021 naleznete
zde.