Zamyšlení nad evangeliem 4. neděle advetní- cyklus C
V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“ (Lk 1,39-45))
POŽEHNANÁ
Při střízlivé úvaze se žádná postava světových dějin nemůže rovnat postavě Ježíše Krista. Jeho narozeniny oslavují dodnes milióny lidí a připravují se na ně v adventní době, která dnešní nedělí vrcholí. V životopisech významných lidí se vždy s velkou pozorností zajímáme o jejich rodiče. Kolik toho dali svým dětem? Kolik k tomu dalo okolí?
V dnešním evangeliu slyšíme však něco opačného, mimořádného…
Nedávno počaté dítě obohacuje svou matku i okolí! Při dnešním vědeckém pokroku je možno zjistit jeho možný zdravotní stav. Ale zde máme před sebou obraz matky Marie i její příbuzné Alžběty, které již vědí o úloze i významu sotva počatého dítěte!
Toto tajemné dítě již teď mění jejich život a posunuje do nové kvality! Slavné osobnosti mívají význam ve sférách vědy, umění, kultury, civilizace nebo morálky.
Toto počaté dítě nejenže umocní a zkvalitní tyto oblasti svým vlivem, ale zasáhne bytostně do lidských osudů. Jeho matka mu dala lidství, ale protože uvěřila v jeho poslaní, stala se jedinou matkou v dějinách lidstva, která byla obohacena již od počátku početí svým dítětem. Její příbuzná dosvědčuje totéž.
Neboť v této ženě Marii se Bůh mohl přiblížit k lidstvu intimně a navždycky. V ní tedy nemůže být něco „protibožského“ nebo „protilidského“. Naopak – proto říká Alžběta: „Jsi požehnaná mezi ženami“, protože je „požehnaný plod“, který nosí Maria pod srdcem.
Klíčem k pochopení toho všeho, tak mimořádného, je termín „matka mého Pána“… Kdo ví, koho tím Židé mysleli, je Alžbětě za toto oslovení vděčný. V něm je základ všech ostatních titulů a oslovení, která kdy v dějinách dala Marii křesťanská zbožnost a úcta. Ale tam je také hranice: Pán je ve středu dění. On není jen někdo větší než jeho matka. On je větší o nekonečný řád, ale o nekonečnou lásku bližší. Přináší vykoupení z lidské vymezenosti, nejprve své matce, potom všem, pro které je jeho slovo a dílo nepřehlédnutelné v běhu dějin. Kterým je nepřehlédnutelná jeho matka, protože jediná z žen věděla, koho nosí pod srdcem a v srdci: toho, kdo dá lidem naději…Maria,
