Zamyšlení nad evangeliem 3. neděle advetní- cyklus C
Lidé se ptali Jana Křtitele: „Co máme dělat?“ Odpovídal jim: „Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně.“ Přišli také celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se ho: „Mistře, co máme dělat?“ On jim odpověděl: „Nevybírejte víc, než je stanoveno.“ I vojáci se ho ptali: „A co máme dělat my?“ Odpověděl jim: „Na nikom se nedopouštějte násilí, nikoho nevydírejte, buďte spokojeni se svým žoldem.“
Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim však na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm. V ruce má lopatu, aby pročistil (obilí) na svém mlatě a pšenici uložil na sýpce; plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.“ Dával lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal mu radostnou zvěst. (Lk 3,10-18)
Stalo se v jedné farnosti. Zemřela stará matka. Rodina, všichni opravdoví katolíci, přistoupili při zádušní mši ke sv. přijímání. Tělo Páně přijal i zeť, který do kostela nechodil. Po pohřbu se radostně svěřoval otec – vdovec duchovnímu správci: Mám radost, že synové přemluvili zetě, aby také přijal svátosti. Kněz však radost neměl, jelikož zeť do kostela nezačal chodit, náboženský život nezměnil. Svátosti přijal formálně, pod určitým nátlakem.
Svátosti nelze přijímat na přání či na příkaz. Stává se, že v postní době manželka tak dlouho „hučí“ do manžela, aby přijal velikonoční svátosti, až ten, aby měl pokoj, poslechne, svátosti přijme a má pak na celý rok klid. To též může být s dospívajícími či dospělými dětmi. Svátosti se nemají přijímat ani ze zvyku; je doba velikonoční, tož se půjde ke zpovědi.
Dnešní kázání sv. Jana Křtitele nám může posloužit k pochopení, Proč Pán Ježíš svátost smíření s Bohem ustanovil. Prorok volá: Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské“. Zástupy na toto volání reagují otázkou: „Co jen máme dělat?“ Jan je poučuje, aby dělali dobré skutky: „Kdo má dvoje šaty, dej tomu, kdo nemá žádné a kdo má co k jídlu, udělej také tak.“
Zajímavý je postoj přísného a drsného proroka k hříšníkům. Nespílá jim jako farizeové, spíše je mírně poučuje. „Přišli celníci, aby se dali pokřtít a řekli mu: „Mistře, co máme dělat?“ On jim řekl: „Nevymáhejte více, nežli máte nařízeno.“ Tázali se ho i vojáci a odpověď: „Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se, se svým žoldem.“ Když jsme si to ujasnili, vraťme sek úvodnímu volání: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ Čeho chce tím Jan docílit? Aby se posluchači bili v prsa, přiznávali se ke svým hříchům, přijali křest pokání a spokojeně se vrátili domů? Určitě ne! Jan žádá po svých posluchačích skutečné vnitřní obrácení! Proto konkrétně odpovídá na dotazy a konkrétně radí, jak změnit dosavadní život. Pán Ježíš po nás žádá: „Buďte dokonalý, jako i váš Otec nebeský je dokonalý!“
Nezdá se vám, že ačkoliv přijímáme svátosti, že jsme až moc nedokonalí? Chyba je v tom, že málo chápeme význam svátosti smíření s Bohem. Vždyť i Pán Ježíš začíná své mesiánské poslání slovy: „Čas se naplnil a království Boží se přiblížilo. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“
Do našeho myšlení se vloudila určitá chyba, která zkresluje poslání svátostného pokání. K přípravě na sv. zpověď patří zpytování svědomí, někdy nedokonalé, povrchní. Následuje lítost (obyčejně přečtení modlitby lítosti z kancionálu…), vyznání hříchů, rozhřešení, modlitba „za pokání“ a vše je odbyto…
Jde se ke svatému přijímání a jsem dobrý katolík. Zapomnělo se však na nejdůležitější: lítost a pokání rovná se vnitřní obrácení!
Polepšení! Co pomůže, když se někdo zpovídá např., že z vlastní viny zanedbával nedělní mši svatou, když i po zpovědi, bude v tom pokračovat. Nebo „opíjel jsem se“ a do hospody bude chodit dál.“Hádal jsem se s manželkou“ a bude nadále nedobrým manželem, otcem?
Smířit se s Bohem znamená smířit se především s lidmi. Svátost smíření bude mít jen tehdy smysl, když tuto svátost budu přijímat dobrovolně, uvědoměle a tato svátost přispěje – což je základní podmínka – k mému vnitřnímu obrácení.
Třetí neděle adventní je dnem radosti. „Radujte se v Pánu, vaše ušlechtilost ať je známe všem lidem.“ Abychom se mohli skutečně radovat, ptejme se i my: „Co máme činit, aby moje ušlechtilost byla příkladná?“ Dobré zpytování svědomí ti ukáže, co ti chybí, abys byl dokonalý. Vědomí hříšnosti tě povede k dokonalé lítosti a ta tě bude nabádat k polepšení života. Když pak pokorně vyznáš své hříchy a dostane se ti rozhřešení, pomodlíš se nejen uložené pokání, ale sám dobrovolně budeš konat dobro, abys dokázal, že lituješ a chceš se napravit.
Nový život tě pak naplní klidem, vědomím, že jsi dítětem Božím a pak se budeš opravdu „radovat v Pánu.“
