Křesťan by měl dorůstat k tomu, že vše ho přivádí blíž k Pánu Bohu: radost, utrpení, bolest, setkání, událostí - zkrátka úplně vše. Tak jak někteří mají dvojsmyslné myšlení a za vším jsou schopni vidět hned nějakou prasárnu, tak se učme nalézat ve všem to Boží.
Samozřejmě, že to nejde samo, chce to se tomu učit, chce to i snahu. Nedávno jeden známý O.M. poslal odkaz na starou píseň, kterou zpívá Hana Zagorová. Jistě si nikdo při prvním poslechnutí nemyslí, že tato píseň může být vnímána jako modlitba. Zkuste si i vy poslechnout tuto písničku a ve svém srdcí se připojte k tomu, co Hana Zagorová ve své písni vyznává, ale vy se ve svém nitru obraťte k Bohu. A v duchu říkejte Pane, Pane Bože, Ježíši...atp.
Že se vám to zdá příliš zvláštní, takto tuto píseň vykládat? Existují různé výklady básní, a kdo může omezovat vykladače do předem daných kolonek? Vždyť i různé básně mohou mít svůj originál. Výklad, s kterým by autor nepočítal, ale Božský autor Duch Svatý už předem může vkládat do tvorby autora něco, co pod jeho vedením objeví jen někteří, třeba až za dlouho.
Zkuste se tedy zaposlouchat v tomto duchu a uvidíte, že i takováto světská píseň, může prospět věřícímu a stát se i modlitbou.
Neměl by náš vztah k Bohu být tak intenzivní, vroucí a plný lásky, jak zpívá Hana Zagorová své písni?
Podobně se můžete učit vidět to Boží i ve všem dalším. Pozor však, abychom nenapasovali umělce svou pobožnou představu hned na vše. Někde je totiž třeba hledat déle a někde každý nenajde. Ale stále je dost toho, kde se najít dá.
