Třetí radostné tajemství růžence je o narození Ježíše Krista, našeho Pána,
v něm můžeš rozjímat nad těmito třemi následujícími body.
1) Nejdříve jak Panna Maria, aby uposlechla
nařízení vladaře císaře Augusta,
šla z Nazareta do Betléma (Lk 2,1), kde
nenalezla střechu nad hlavou v hostinci
a uchýlila se do jedné z jeskyň, které
zde byly v okolí, avšak jen pro chudé lidi.
2) Pak, jak se přiblížila hodina narození
a Panna Maria porodila Spasitele světa
a s velkou zbožností se mu klaněla, zavinula
jej pak do skromných plenek, které
měla, a položila jej do jeslí.
3) Nakonec nad písní andělů (Lk 2,9–14)
a radostí a slávou, se kterou oslavili narození
Dítěte, a takto je oznámili pastýřům,
kteří v té krajině strážili svá stáda a ihned
pospíchali, aby toto nebeské Dítě spatřili
a poklonili se mu.
* * *
Ad 1) Při rozjímání nad prvním bodem
můžeš svou meditaci zaměřit na okolnosti,
jež se udály během cesty, kterou Panna
Maria podnikla; je jimi jasně ukázáno,
kolik bolesti a obtíží snášela, a ačkoliv byly
velké, vše překonala s velkou trpělivostí.
První překážkou bylo chladné počasí,
neboť toto putování se událo právě uprostřed
zimy, kdy bylo obtížné cestovat.
Zadruhé, její chudoba jí přiměla snášet
mnoho nepohodlí, zvláště když pod srdcem
ještě nosila Dítě. Zatřetí, také nedostatek
ubytování, které jí nemohlo být poskytnuto
nikde v celém Betlémě, ačkoliv
dobrý Josef pro to jistě podnikl s velkým
úsilím vše možné. A nyní, když viděli, že
jsou všude odmítáni, nemohlo tomu být
jinak, než že tím byli zahanbeni a zmateni.
Ó, jak velká útěcha a potěcha by měla
být pro ty chudé, kteří jsou v tomto světě
odmítáni, zneváženi a opuštěni, když se
uváží, jak ty nejsvětější a nejvznešenější
osoby, které by měly být nejvíce ze všech
na tomto světě uctívány (rozuměj Královna
nebe a její svaté Dítě), trpěly více než
všichni ostatní!
Ad 2) U druhého bodu se můžeš zastavit
svýma duchovníma očima u toho,
v jakém rozpoložení byla Nejsvětější Panna
v den, kdy se narodil Spasitel, a uvidíš
ji naplněnou ctnostmi, zbožností a v čiré
čistotě, v tak nádherné kráse, kdy byl její
duch povznesen k Bohu, že žádný lidský
jazyk nedokáže to vše vyslovit.
Zjistíš, že na rozdíl od bolestí (Gn 3,16),
kdy každá žena rodí v bolesti, pocítila nevýslovnou útěchu a radost, a takto byla zcela
ponořena do Boží přítomnosti, když nebeský
Ženich vyšel nadpřirozeně z jejího
lůna jako z nejvzácnější ženichovy komnaty,
bez jakéhokoliv porušení jejího přečistého
panenství. Ó, Panna a Matka, Matka
a Panna; pocta, která nebyla nikdy darována jiné ženě! Být matkou Boha a matkou
svého Boha a Stvořitele! Kdo může kdy pochopit,
co jsi v srdci cítila, když jsi svýma
očima spatřila Prince nebe ležícího nahého na zemi; když se třásl zimou ten, který
oděl všechny a dával teplo všemu tvorstvu?
S jakou zbožností ses také sklonila
na zem, abys uctila novorozeného Krále,
který se skrýval pod rouškou tak velké chudoby!
S jakým soucitem jsi své slzy prolévala se slzami svého nejdražšího Syna, které
proléval, když cítil tak velkou chudobu
a tíseň! S jakou největší láskou jsi jej oděla do skromných plenek a kojila jej svými
svatými prsy, které byly zázrakem vždy naplněny
mlékem! Tyto události postačují rozehřát
každé studené a bezcitné srdce, které
by o nich mluvilo pouze lehkovážně.
Ad 3) Rozjímání nad třetím bodem ti
napomůže získat soucit, uvážíš-li, jak tento
Nejmocnější vladař, tento Král všech
králů (srov. Kol 3,1; 1 Tim 1,17; Zj 17,14
a 19,16), kterého ani nebe ani země nemůže
obsáhnout ani pochopit, se ponížil
a dal se uložit do nepohodlných jeslí na
trošku sena; ten, kterého andělé uctívají
a v jehož přítomnosti se třesou mocnosti
zla, se nyní třásl zimou mezi dvěma zvířaty.
Božský Spasiteli, co to znamená? Jaká
pokora a ponížení, Králi králů! Co míníš
udělat s těmito jeslemi, ty, který máš trůn
nad cheruby? Jak jsi sem přišel, věčné Slovo
Otce? Proč nyní tolik pláčeš, ty, který
jsi Radostí všech andělů? Skutečně, zakryl
jsi svou božskou přirozenost naší lidskou
přirozeností, abys byl Králem a Spasitelem
Izraele a celého světa. Láska, s kterou
jsi nás chtěl vykoupit, tě přiměla k těmto
událostem; láska, která tě přiměla sestoupit
z nebe, abys nás zachránil, tě nyní přiměla,
aby ses narodil a ukryl svou moc touto
chudobou, abychom se tak naučili být
tichými a pokornými a činit pokání. Chudobou,
kterou jsi na sebe vzal, nám také
ukazuješ, že jsi oznámil své narození chudým
pastýřům (srov. Lk 2), kteří k tobě
přišli a klaněli se ti. O této návštěvě a uctívání pastýřů máme také pozorně rozvažovat
a co nejvíce je napodobovat.
Vyšlo v časopise Světlo 51-52. ČÍSLO / XXVI. ROČNÍK