Vím, že se setkáváme s Kristem při zpovědi, ale tohle jsem nečekal! Nesl jsem si těžké břemeno ke zpovědi a pak mi Ježíš dal pocítit svou přítomnost nahlas a jasně najevo.
Před několika lety jsem přišel do zpovědnice v kryptě kostela v Bazilice Národní svatyně Neposkvrněného početí ve Washingtonu, D.C. Právě tam se stalo něco zázračného, nebo alespoň mě to tak zasáhlo.
Byl jsem pravidelným návštěvníkem kostela v kryptě u zpovědi a na mše svaté. V ten konkrétní den jsem se tam však modlil i za blízkého přítele z dětství, který nedávno a nečekaně zemřel. Můj přítel se stal vášnivým horolezcem a vydal se na dobrodružství, aby vylezl na jednu z nejvyšších hor světa v Pákistánu. Po nějaké době mi zavolali, že se ztratil pod lavinou. Brzy poté se potvrdily naše nejhorší obavy. Jeho smrt mi způsobovala úzkost nejen pro můj zármutek, ale také proto, že jsem věděl, že zemřel oddělený a velmi vzdálený od Církve.
Po modlitbě před Nejsvětější svátostí jsem šel ke zpovědi. Když jsem vyznal své hříchy, mluvil jsem s knězem o obavách o mého přítele. Ani jednou jsem otci nezmínil, kdo to byl nebo co se mu stalo.
Řekl jsem mu jen, že mi zemřel blízký přítel mimo Církev, a zeptal jsem se, jestli se mám za něj modlit. Jeho odpověď mě ohromila.
Kněz mi odpověděl: "
Někdy si jen tak vezmu noviny a přečtu si například o lidech, kteří zemřeli při horolezeckém neštěstí v Pákistánu, a ano, modlil jsem se za ně."
Bral jsem to jako zázračný Kristův zásah do svátosti a jako přímou odpověď týkající se mého přítele. Neznámý kněz, jsem si jist, neměl ani ponětí o prorockých slovech, která mi právě řekl.
Jako věřící víme, že Bůh vždy vyslechne naše modlitby, i když se nám to možná někdy nezdá. Jako katolíci také víme, že Bůh je zvláštním způsobem přítomný ve svátostech. Kněz působí in persona Christi Capitis, v osobě Krista Hlavy, nebo jak učí Církev, „
přítomný je sám Kristus“. (
KKC 1548 ).
Toto je velká útěcha při zpovědi – svátosti Božího milosrdenství – když jsme požehnaní, když slyšíme ta nejutěšující Ježíšova slova: „
Synu můj, odpouštějí se ti hříchy. (
KKC 1484)
Knězova slova na mně ten den zapůsobila mnoha způsoby. V první řadě mocně znovu potvrdila účinnost svátosti. Kristus je skutečně přítomný a skutečně odpouští. Utvrdila mě také v tom, že
jsme povoláni být přímluvci za svou rodinu a přátele a vlastně za všechny, kteří jsou nám svěřeni. To je naše výsada a důležitá zodpovědnost jako křesťanů.
Nakonec mi bylo připomenuto, že bychom neměli soudit, ale raději každého svěřit modlitbou a obětí do Božího milosrdenství. I dnes, po letech, se modlím za věčný odpočinek svého přítele.
Zdroj: Aleteia, Modlitba.sk
Převzato z
https://modlitba.sk/,
článek z 30. 11. 2021 naleznete
zde.
