Maria je naše máma a Matka církve. Jak spolupracujeme s Marií? Bereme si k srdci Mariina slova? (Video a jeho přepis)
Další ze záznamů (24.5.2021) evangelia a promluvy z kostela v Plavči (na Slovensku), které opravdu mluví k srdci. Tentokrát na téma Mariina mateřství: Jsme údy Kristova těla. Panna Maria je naše REÁLNÁ máma. Jaký máme vztah s Marií? Vnímáme Marii jako svou mámu?
Evangelium – Jan 19,25-34
To je tvůj syn. To je tvá matka.
Slova svatého evangelia podle Jana.
U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš uviděl svou matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého měl rád, řekl matce: „Ženo, to je tvůj syn.“ Potom řekl učedníkovi: „To je tvá matka.“ A od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobě. Potom, když Ježíš věděl, že už je všechno dokonáno, řekl ještě: „Žízním.“ Tak se mělo splnit Písmo. Stála tam nádoba plná octa. Nasadili tedy na yzop houbu naplněnou octem a podali mu ji k ústům. Když Ježíš přijal ocet, řekl: „Dokonáno je!“ Pak sklonil hlavu a skonal. Protože byl den příprav, takže mrtvá těla nesměla zůstat na kříži přes sobotu – tu sobotu totiž byl velký svátek – požádali židé Piláta, aby byly ukřižovaným přeraženy nohy a aby byli sňati. Přišli tedy vojáci a přerazili kosti prvnímu i druhému, kteří s ním byli ukřižováni. Když však přišli k Ježíšovi, viděli, že už je mrtvý. Proto mu kosti nepřerazili, ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda.
Přepis promluvy
Můžeme pozorovat, jak to funguje v našich vztazích, že děti, ale jaksi i my, dospělí, tak vlastně ale hlavně u dětí, když někdy nějaká bolest je, tak vlastně dítě hledá matku, její náruč. Mamka je obejme, pofouká jeho ránu. Tam najde takový pokoj, utěšení, u mamky. Ale i my, dospělí, jsme rádi, když máme mamku, když jsme tam, u mamky, můžeme přijít k ní, můžeme mámu obejmout, když můžeme dostat křížek na čelo, požehnání...
Když prostě jsme tam, u mamky, mamka nám připraví pokrm, má to matčinu vůni ..., tak nám to připomíná dětství. Jak mamka, která odmala se starala, vařila to jídlo a dávala je s láskou na stůl... Prostě máma je máma, to je jedinečná osoba na zemi.
Tak jako my máme blízko k mámám, tak zase mámy mají velice blízko k nám. A tak ve svém životě a i ve své kněžské službě jsem viděl mnoho šťastných maminek, které mají radost ze svých dětí. Ale viděl jsem i mnoho mateřských slz. Slz matky, která se trápila nad svými dětmi, že o ni nejeví zájem, že se vydaly cestou života, která je zlá...
Snad ani nikdo se tolik nemodlí, jak se modlí matky. Protože mají zvlášť blízko ke svým dětem. Protože jsou s nimi spojené takovým zvláštním způsobem, jak to umíte jenom vy, matky. My to můžeme jenom tak vnímat, ale neumíme to. To jenom vy, matky, víte, co to je dítě počít, vykládat si s ním, nosit je pod srdcem, hladit je, tohle všechno prožívat, kojit je, mít je na prsou, u sebe. To je něco jedinečného, co znáte jenom vy..
A dneska my si připomínáme Pannu Marii jako naši mamku. A je důležité si tak uvědomit, že ona není jen tak obrazně naše mamka, ale ona je naše mamka v tom novém životě, který jsme vlastně přijali. Když jsme ztratili ten život, tak Bůh přišel obnovit život, protože člověk vnitřně umřel a všichni jsme byli odsouzeni k zatracení. Ale Bůh koná nový akt stvoření.
Nebeský Otec si vybere ženu mezi lidmi, kterou je Maria a v ní mocí svého Ducha zplodí nové stvoření. To je takový začátek nového stvoření, který se děje. Tak jako Bůh svou mocí stvořil svět a člověka, ale člověk přinesl smrt do svého života a kletbu do stvoření, ale Bůh svou mocí znovu zasahuje. Bůh - to je život. Takovým novým způsobem, že ne člověk, ale Bůh toto koná. Nejprve si očistí matku nového stvoření, aby byla čistá, bez poskvrny a potom mocí svého Ducha v ní počne svého Syna. A tak Ježíš, Boží Syn, má tělo z Marie. I krev má z Marie. Nemá z jiného muže, má čistě z Marie. A vlastně je to Otcův Syn, který mocí Ducha Svatého se počne v lůně Marie.
Tedy možno říci, že vlastně Panna Maria je takový nový pár. Vlastně nová rodina začíná tím, nová lidská rodina, která už je Božsko-lidská rodina. Prostě je to nádherná nová rodina, do které my jsme měli milost se narodit. Otcem je Nebeský Otec, Matkou je Panna Maria a prvním Synem v tomto Božsko-lidském svazku je Bůh - Bohočlověk Ježíš Kristus.
A my nejsme další po Ježíšovi. Ale tím, že jsme dostali milost se spojit s Ježíšem ve křtu ..., my nejsme další za Ježíšem, ale my jsme v Ježíši Kristu. Tak jak jsem vám mnohokrát připomínal, že svatý Pavel říká, my jsme údy Kristovy. My nejsme kdesi vedle Krista, za Kristem, ale my jsme V KRISTU. A když jsme v Kristu, tak jsme tajemným způsobem se počali v Marii. Když jsme jeho údy, tak všechny údy se zformují v mamce, ne jenom hlava ... a ruka, ale celý človíček se zformuje v lůně matky. A tedy, když my jsme údy Ježíšovy, tak Ježíšovy údy byly zformovány v Marii, celý Kristus byl zformovaný v Marii, tedy i my, tajemným způsobem, jsme vznikli v Marii. Tedy my, když jsme pokřtěni, jsme včleněni tajemným způsobem do toho a Maria se stává naší reálnou matkou. Nejen prostě jako nějakou duchovní matkou, ale biologickou matkou. Prostě to je tajemství, to prostě ... To je těžké.. Není třeba to nějak tělesně pochopit, tak nějak fyzicky, ale je třeba si uvědomit, že je to tak.
I my, když přijímáme Tělo Kristovo, tak to je Tělo Kristovo, tělo Ježíše Krista, které má z Marie Panny.
Tedy my, skrze Eucharistii, my vstupujeme do toho tajemství, tedy přijímáme i toto Mariino tělo i její krev, protože Ježíš je má z ní.
My reálně jsme v tom tajemství, a proto, drahé děti, bratři a sestry, otázka na nás, jestli vnímáme Pannu Marii jako svoji matku .
A když ji vnímáme jako svoji matku, jak Maria vnímá mně?
Položili jsme si někdy otázku, jak si často vzpomenu na Pannu Marii? Uvědomuji si, že ona je moje mamka a že ona mě vnímá? Já pro ni nejsem jako její syn, ale já jsem pro ni její syn. A vy jste pro ni její dcery.
Víte, Maria všechno s námi prožívá, my jsme pro ni reálně její děti. Ne obrazně, ale reálně jsme pro ni její děti, které dostaly život vlastně kvůli milosti Ježíše Krista.
A proto vlastně - a to je velmi důležité - když my přijmeme tento vztah s Marií, přinese to ...
Ona je ta, která zrodila Krista a my, když jsme přičleněni ke Kristu, tak spolu s Ježíšem ona chce, abychom dozráli do plnosti Ježíše Krista.
Tedy mít Marii, že je naší matkou, to je fakt. Ale otázka je, víte, jako každý z nás máme matku, ale otázkou je, jaký mám vztah s matkou. To, že ji mám, to je fakt, ale otázka je, jaký s ní mám vztah.
Je faktem, že i Maria je naší matkou. Otázka je, jak vlastně s tou matkou spolupracuji Jak vlastně využívám tu plnost milosti, kterou má moje mamka? .Pro mně. Moje mamka má plnost milosti.
Jak využívám tu plnost milosti? Jak já s tou Marií spolupracuji, abych dozrál do té podoby s Kristem?
Jak si beru k srdci mamčina slova?
Utíkám se k ní v těžkostech?
Moje máma mě povzbuzuje a říká mi: "Matouši, Jane, Josefe, Marie, Aničko, Dominiko, Emko, na, dávám ti do ruky růženec. Je to zbraň. Je to modlitba, se kterou si všechno můžeš vymodlit. Já se budu tu modlitbu spolu s tebou modlit. To je moje modlitba. Spolu s tebou se budu modlit, abychom šli spolu a do toho společenství s Kristem dorůstali.
K tomu nás, vnímím, chce dnes velmi Duch Svatý vést. Většinou v pondělí jsme byli zvyklí po Letnicích v červeném - Svatodušní pondělí, ale právě sv. Otec František, tuším, že v roce 2018 to bylo, kdy jsme poprvé, abychom slavili po Letnich památku P. Marie, Matky Církve.
Pana Maria je nevěsta Ducha Svatého. Ona je plná Ducha Svatého. Ona ho neustále vyprošuje, ona chce, aby její děti žily. Aby její děti šly správným směrem. Aby její děti byly v nebi, tam, kde jim Bůh, Nebeský Otec, připravil místo.
A proto, toto vnímám, že Maria nám dneska velmi chce vyprosit i takové povzbuzení - abychom na ni nezapomínali. I tak - mě to tak oslovuje, když vidím na lidech takový projev, například když lidé jdou k soše, políbí sochu, pohladí nebo obejmou ... Pyšní lidé se tomu smějí. Říkají, to je takový podivín ...
Ale když si člověk uvědomí, že Maria je moje máma a ta socha mi ji připomíná. My nemůžeme Pannu Marii už nyní obejmout. Já se těším na to, až ji v nebi obejmu. Ale teď se to nedá. Někdo má tu milost, ale my většinou ne. Ale máme ten prostředek, který nám ji připomíná.
Můžeme například - kolikrát, když jedu na Litmanovou a vidím, jaké jsou nádherné kytice tam v té Kapličce Zjevení u Panny Marie. Když někdo přijde a mamce přinesl kytici. Víte, to jsou ty momenty, které hovoří o naší lásce v našem srdci. A je možné Panně Marii vít i ten věnec ze Zdrávasů - těch růží, z těch zrnek jednotlivých...
Uvědomuji si, jestli mám lásku k této matce, uvědomuji si, jestli ji důvěřuji, jaký obrovský dar mám v Marii, k té čisté matce, plné milosti, která nás chce vést za ruku v nebezpečenstvích tohoto světa? Nebuďme, drahé děti, bratři a sestry, k tomu vás povzbuzuji a vyzývám, nebuďme takoví - díky Bohu za všechno, když kráčíme s ní, ještě víc prosme Boha o tu milost, nebuďme vůči tomu lhostejní. Protože je to obrovská milost, kterou jsme dostali.
Při každé mši svaté, kde se zpřítomňuje, i na této mši svaté za chvilečku budeme hledět na oltář, budu držet Ježíše v rukách, jeho Tělo a jeho Krev. A v té chvíli si tak uvědomme, že znějí Ježíšova slova, která říká každému jednomu z nás: "Hle, tvoje matka!"
Ježíš ne náhodou to řekl v té chvíli. To mělo velmi důležité místo. O tom si můžeme říci jindy. Ale vnímejme, že při každé mši svaté nám to Pán Ježíš připomíná: "Dal jsem ti svoji matku za tvou matku, dal jsem ti ji." Při každé mši svaté nám to Ježíš připomíná.
Nepohrdejme tímto darem, nebuďme nevšímaví vůči tomuto daru, ale přijměme Marii do svého života jako i Jan: "Od té chvíle si ji učedník vzal k sobě." I my si ji vezměme k sobě, do svého života. A ať je v našem postoji, v našem jednání vidět, že máme Mámu.
Pane Ježíši,
děkujeme ti za ten vzácný dar,
který jsi nám dal ve své mamce Marii.
Dal jsi nám ji v té nejbolestnější chvíli,
když jsi nám takovým nejmocnějším způsobem
ukazoval, jak nás miluješ.
Tehdy jsi nám dal tu,
která i tebe nejvíc miluje,
aby nás učila milovat tebe.
Ať přítomnost Marie, naší matky
v našem životě, Ježíši,
ať nás ona učí té lásce k tobě,
ať v ní rosteme den co den,
všechno ke tvé slávě,
ke slávě nebeského Otce v Duchu Svatém,
neboť ty žiješ a kraluješ po věky věků. Amen
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak. Používáme phpRS - redakční systém zdarma.
