Jak se může křesťan dívat na proces synodality v Církvi, který se právě pozvolna rozbíhá? Nabízím jeden svůj drobný postřeh.
Když se objevilo přání papeže Františka, že se má rozběhnout proces synodálních kroužků v každé farnosti, trochu to některé z nás zarazilo. Cožpak se bude diskutovat o všem? Což nemá být pevně dáno, to, co církev učí ao tom se nemá, co diskutovat?
Ale brzy jsme zjistili, že takto to papež nemyslel. Jeho záměrem je vtáhnout do dění v Církvi širší okruh věřících a díky vzájemnému naslouchání a vedení Duchem Svatým, hledat cesty, jak nastavit "aktualizace" pro současnou Církev.
V duchu našeho FATYMského hesla: Všechno využít k Dobrému, napadl mě ještě jeden možný přínos tohoto synodálního dění. Papežova výzva vtáhnout do synodálního rokování hlavně ty, kteří jsou na periferii by mohl vést k tomu, že by se o tématech víry a Církve mluvilo šířeji i ve veřejném prostředí. Např.: Potkají se dva v autobuse, o čem spolu mluví; o sportu, o politice, o koronáviru. Proč by nemohli mluvit o evangelizaci, o spoluzodpovědnosti za misijní poslání, o naslouchání v Církvi, o společné cestě v Církvi a ve společnosti...? - toto a více jsou témata synody.
Možná je to příliš smělé přání, ale proč by nemohla synoda napomoci i k tomu, aby se tato náboženská témata dostala více do zájmu širší veřejnosti a tím i do života lidí.
Nepromeškejme tuto šanci.
