Zamyšlení nad evangeliem 34. neděle v mezidobí- cyklus B
Pilát řekl Ježíšovi: „Ty jsi židovský král?“ Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám od sebe, anebo ti to řekli o mně jiní?“ Pilát odpověděl: „Copak jsem já žid? Tvůj národ, to je velekněží, mi tě vydali. Čeho ses dopustil?“ Ježíš na to řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud.“ Pilát se ho zeptal: „Ty jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ (Jan 18,33b – 37)
KRISTUS KRÁL ZNÁ CESTU
Kdesi na Západě nesli stávkující v čele průvodu nápis, kterým chtěli vyjádřit znepokojení nad zmatenými poměry. Napsali: „Nikdo nezná cestu!“
Na kterési křižovatce se k nim přidala skupina mladých s narychlo udělaným stejným transparentem, jen trochu poopraveným. Místo: „Nikdo nezná cestu!“ zněl nápis na jejich plakátě: „Ježíš zná cestu.“
Po celý církevní rok stál před námi v textech evangelia Ježíš jako Beránek, jako ten, který odmítá použít moci a násilí, chce jen v lásce sloužit a lásce učit. Jako by ani neměl žádnou moc.
Proto by jeho obraz nebyl úplný, kdybychom si jej nedoplnili aspoň na konci roku připomínkou, že Ježíš je nejen syn člověka, beránek, ale i král všehomíra, Král králů.
Král mocný mocí lásky a pravdy, - to je zvláštní způsob panování. A zvláštní je i způsob, jak mu mají sloužit jeho poddaní.
Poslechněme si, jak to uměli vyjádřit staří zbožní Rusové v jedné z jejich líbezných legend:
Vypravuje o jednom ruském caru - králi, který žil v tom čase, kdy tři králové, vedení hvězdou, putovali do Betléma.
Tenhle čtvrtý král nebyl nijak zvlášť mocný ani bohatý. Jeho království - carstvo kdesi v dálné Rusi, bylo docela maličké, ale vládl tam spravedlivě a lidé ho měli rádi.
Jednoho dne uviděl i tento král na nebi hvězdu, betlémskou hvězdu. A i on chtěl pozdravit Krále věků, kterého ohlašovala, dát mu své dary a připojit se do svazku jeho říše, do jeho království.
A tak se vydal na cestu. Družinu si s sebou nevzal žádnou, bylo mu líto odvádět dětem tatínky a ženám muže. Osedlal jen svého koně Váňu. A zabalil dárky, to nejpěknější, co jeho země měla: štůček jemného plátna, nějakou tu kožešinku a pár pytlíků se zlatým prachem, co vydaly řeky. A jeho maminka přidala dárek svůj: džbánek dobrého lesního medu.
Cestou se náš král potkal se skvělou karavanou. Byla to výprava těch tří mocných a bohatých králů z východu. Cíl měli stejný, ale měli rychlé velbloudy a mnoho sloužících, kteří jim vše zařizovali, a tak jeli kupředu velmi rychle. Ničeho si kolem sebe nevšímali a nic kolem také neviděli, když byli obklopeni tolika sloužícími. Kdepak by jim stačil koník Váňa s naším králem, který si musil cestou všechno obstarávat sám.
Bylo to dlouhé putování, ale náš král zato cestou mnoho viděl. Mnoho dobrého; to si chtěl zapamatovat a zavést také doma. Ale viděl také mnoho zlého, mnoho bídy a trápení. A to mu nedalo, aby nezastavil a nepomohl. Kus po kuse rozdal plátno maminkám na plínky, kožišiny stařečkům, aby jim nebylo zima. A med, ten udělal moc radosti slaboučkým, hladovým dětem.
Za čas zdechl koník Váňa a náš král putoval dál jen tak. To pak teprv viděl, co bídy je mezi lidmi a nedivte se, že i jeho pytlíky se zlatým prachem se prázdnily jeden za druhým.
Když po letech putování došel náš král konečně do Jeruzaléma, bylo to právě v ten čas, kdy vedli Krále králů na smrt, na Golgotu.
Marně prohledával náš král své kapsy a svůj uzlík, čím by Pánu Ježíši aspoň trošičku pomohl a ulevil: „Pane, pro tebe mi nic nezbylo, je mi to líto!“ Ale Pán Ježíš mu odpověděl: „Dal jsi mi všechno, cos rozdal. Jdi pokojně domů. Celé tvé království je mé - a mé království je tvé.“
Pěkně nám ta pohádka pověděla, co si od nás žádá náš Král, Pán Ježíš, a co za to dává. Všude, kde si lidé pomáhají, kde jsou na sebe hodní, slouží jeden druhému, tam je jeho království.
Teď by nám všem měla zůstat v hlavě otázka: Je můj domov, mé pracoviště, také jeho královstvím? Je jeho království také moje?
Naše sváteční Krédo, vyznání víry, ať je dnes přihlášením do služby Krále králů.
Kriste, Králi světa, založ v nás své království pokoje, spravedlnosti a lásky.
Kriste, Králi světa, dej se nám poznat jako Král celého vesmíru.
Kriste, Králi světa, vzbuď mezi námi proroky, kteří by celému světu Tebe ukázali.
Kriste, Králi světa, posiluj a veď ty, kteří pro tvé království trpí pronásledováním.
Kriste, Králi světa, zbav nás malomyslnosti a bázlivosti, abychom se k tobě hlásili bez bázně.
Ježíši Kriste, uznáváme tě za krále světa. Všechno, co bylo stvořeno, pro tebe bylo stvořeno.
Jednej tedy s námi podle svého práva.
Obnovujeme svůj křestní slib: Tobě náležíme, nebeský Otče, jako tvé děti. Tobě chceme náležet, Ježíši Kriste, jako tví učedníci. Tobě se svěřujeme, Duchu svatý, jako vůdci svého života.
Veď nás, abych svou řečí a jednáním vydávali svědectví o své víře v tebe.
Chceme žít a umřít jako křesťané. Chceme ze všech svých sil napomáhat, aby lidé kolem nás tebe poznali, tebe si zamilovali, aby tě také přijali za krále našich srdcí, jenž žiješ a kraluješ na věky věků.
