Zamyšlení nad evangeliem 33. neděle v mezidobí- cyklus B
Ježíš řekl svým učedníkům: „V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje. A tehdy lidé uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Potom pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe. Poučte se z přirovnání o fíkovníku! Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazuji listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že je blízko, přede dveřmi. Amen, pravím vám, toto pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou. O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.“ (Mk 13,24-32)
NEŽ PŘÍJDE VE SLÁVĚ
Jak výroky Pána Ježíše, tak naše poznatky z přírodovědy svorně říkají: celý náš svět má podobný osud, jako my lidé. Zrodil se, žije svůj život, stárne a zemře. Zemře buď pozvolnou sešlostí věkem, nebo náhlou katastrofou. Svět má tedy obdobné možnosti jako je tomu u nás lidí. Srovnejme si, jak mluví o této události vědci řečí občanskou, a jak o ní mluví Zjevené slovo Boží.
Řečí občanskou:
Je mnoho hypotéz, domněnek, jak může zaniknout náš svět. Dnes se nejvíc mluví o tom, že my sami nejvíc ohrožujeme další existenci lidské civilizace.
Poslouchal jsem nedávno, jak se snažili odborníci národohospodáři a přírodovědci naléhavě varovat lidstvo, aby si svůj svět přestalo ničit.
Světová moře se rychle stávají mrtvou žumpou. Kolem pobřeží ubývá rychle ryb, rostlin, planktonu, protože do moří tečou řeky jedů. Mýdlo jsme nahradili levnějšími a účinnějšími saponáty, jenže ty se ve vodě nerozloží jako mýdlo, neshnijí, ale hromadí se v mořích. Každým umytím rukou posíláme trochu jedu až do moře. Stejně tak se tam hromadí postřiky, jedy z továrních odpadků. Život v mořích hyne, a bez života v mořích nebude možný ani život na souši.
Nejen moře, i pole a lesy soustavně otravujeme chemikáliemi; ba i přímo sami sebe. Aby si lidé ušetřili práci, chovají se kuřata, telata, vepři, nosné slepice v nepřirozeném prostředí, v klecích. Aby tam zvířata neuhynula, jsou krmena léky, antibiotiky.
To vše jíme ve vejcích, v mase, v mléce, ve vší uměle vyprodukované potravě, a to v nás vyvolává následky, o nichž se nerado mluví, o nichž se všecko ani neví.
Nositel Nobelovy ceny, profesor Lorenz, řekl:
„Jestli se lidstvo nevzdá co nejdřív pověry, že stálé stupňování výroby za každou cenu je potřebou lidstva, že je to pokrok, pak my to sice zaplatíme jen zkrácením života a nemocemi, ale naše vnuky tím vraždíme.“ Jako kdysi na světě vyhynuli ještěři, vyhynou lidé. Zaniknem v odpadcích vlastní nerozumné hamižné činnosti.
Vyrábět a prodávat. Inzerovat a nutit lidi, aby co nejdřív odhodili, co včera nakoupili. Je to cesta pokroku lidstva?
Tuhle jsem viděl v televizi reklamu: Kterási firma se tam chválila, že vyrábí pro ženy 36 druhů laků na nehty. Nestačily by vám, děvčata, i tři druhy? A tuhle mi říkali mládenci, že je možno si vybrat mezi 16 druhy koňaků. Vymřeli bychom my muži žízní, kdyby byly k dostání jen tři druhy? V mém dětství se jednou koupený oblek nosil do dotrhání: napřed na neděli, pak do práce ve všední den. Zkuste dnes někomu říci, aby si oblékl loňské kalhoty: copak nevíš, že letos už se tahle linie nenosí?
A vzít si ty loňské do práce? Přece i pracovní oděv modelují módní závody. Všímejte si třeba, jak předvánoční reklama sugeruje, co vše musíš mít.
A tak se vyrábí a prodává, spotřebovávají suroviny, energie, stále víc energie, stále víc odpadu, umírá příroda, v níž si můžeme špacírovat v nejnovějším modelu vycházkových šatů.
Pravda, máme pocit, že to snad ještě není tak zlé, aspoň zde u nás že je to lepší, než na Západě. Ale přesto platí i pro nás, co závěrem říkal ten pan profesor: Jak z tohoto šíleného kolotoče?
Místo dnešní vyrábějící a obchodující společnosti vytvořit společnost sloužící. Společnost, v níž jeden člověk nebude předmětem zisků druhého, ale v níž jeden tu bude k službě druhému.
Taková služba je možná jen v lásce. A láska, to je biblické jméno pro tvůrce všehomíra - Boha. Tedy východiskem je lidská společnost, která mezi sebe zase pozve Boha-Lásku. Náboženská společnost v moderním pojetí slova.
Řečí bible:
K takovým závěrům docházejí dnešní vědci: je nutno vrátit mezi lidi lásku, v tom bude záchrana z chaosu.
A jak to před dvěma tisíci let řekl svatý Marek? Právě jsme to slyšeli v evangeliu: „Pán je blízko!“
Kristus je blízko každé generaci svým slovem, svým učením o lásce. Každému pokolení se blíží Ježíš Kristus v lásce křesťanů. Rozumíte, co to pro nás, věřící, znamená za závazek?
My máme učit svět cestě od bezduché vyrábějící a konzumující společnosti ke společnosti lidí, kteří si slouží navzájem v lásce.
Zlo ve světě nezvítězí, to vítězí vždy jen na chvilku, dočasně. Konečné vítězství bude vítězstvím lásky a těch, kteří v ni uvěří. I na nás každém záleží, zda konečné vítězství dobra urychlíme nebo zpomalíme. Dnešní naše vyznání víry ať je vyznáním víry v dobrý konec světa i v dobrý konec náš v konečném spojení s Ježíšem Kristem, Pánem kosmu.
