Po dlouhé době jsem opět vyrazil do Jeníkova, kde byla hlášena brigáda se dřevem.
Po delší odmlce se opět hlásím se svým příspěvkem. Když mně Dana před pár měsíci oslovila, zda mám možnost si napsat nějaké volno a přijet ji pomoct něco trochu na týden se dřevem do Jeníkova, přiznám se že, jsem se netvářil nějak nadšeně, ale i přesto jsem si požadavek napsal a rozhodl se vyrazit.
Jelikož mně nezbylo nic jiného, tak jsem vyrazil až v pondělí dopoledne po vlastní ose přes Brno, Žďár nad Sázavou, Kolín a Mělník. Při příjezdu od Ústí nad Labem, jsem potkal slečnu katechetku Lucku a vyrazili, jsme spolu na poslední úsek směr Jeníkov. A já poprvé využil nové zastávky Jeníkov-Oldřichov.
Když jsem dorazil do Jeníkova skoro večer, tak k mému velkému překvapení nás ještě večer čekala mše svatá, jelikož na severu trávil svou dovolenou otec Vojtěch.
Od úterý bylo do pátku naplánováno štípaní dřeva. Ve čtvrtek, i když byl státní svátek a podle liturgického kalendáře svatých Šimona a Judy apoštolů, jsme vesele pokračovali dále se štípáním dřeva, naštěstí jen dopoledne poněvadž přijelo něklik poutníků z Moravy s otcem Markem a jako každý rok, bylo dušičkové požehnání hřbitova v Zábrušanech. A poté v 15:00 hodin poutní mše svatá Zábrušanském kostele, který je zasvěcený právě svatým Šimonu a Judovi. Po ní bylo na faře v Jeníkově občerstvení a obvyklé rozjímání nad evangeliem. A po té poutnici z Moravy plus Eliška s místními dětmi odjížděla do Štítar na podzimní prázdniny.
Ve čtvrtek večer už z práce nebylo venku nic. Ale otec František s Petrem se nadějně pokoušeli zprovoznit motorovou pilu, což se jim v pozdních večerních hodinách opravdu povedlo. V pátek ještě přijel dobrovolník Václav a pustili se s Petrem do hromady klád na dvoře. Za celý den zvládli pořezat opravdu úctyhodné množství a vysloužili si obdiv nás všech. Já s Danou jsem se vypravili ve večerních hodinách položit svá těla na hodinu a půl do Teplických lázní a jejich zázračné vody. V bazénu jsem sledoval manželský pár cizincu s velmi postiženou dcerou (to s jakou láskou ji věnovali každou minutu a společnou chvíli) a uvědomil, jsem si že všichni rodiče by měli každý den děkovat Bohu za to že mají zdravé děti.
A v sobotu po ranní mši svaté s otcem Vojtěchem a snídani jsem se právě s Vojtou a jeho kamarádem Tomášem vydal na dlouhou cestu směr jižní Morava. Udělali jsme si ještě asi tříhodinovou zastávku v městě Mělník a poté už hurá na dálnici.
Loučím se s myšlenkou na všechny ty, se kterými jsem se mohl sejít ať plánovaně či neplánovaně.