Když se před necelými dvaceti lety myšlenka Mary’s Meals zrodila, sytila kukuřičná kaše pouze první dvě stovky dětí. Od té doby se jejich počet už desetkrát ztisícinásobil a rozšířil z Malawi do dalších osmnácti chudých zemí na čtyřech kontinentech.
Všechny děti na celém světě mají své velké sny, i ty z chudých zemí. Právě tam se Mary’s Meals snaží dát jejich snům reálný základ. Hrnek kaše znamená naději na zahnání hladu a přežití do dalšího dne, ale i přístup ke vzdělání. Právě to dává naději myslet na lepší budoucnost, myslet na věci, které by jinak byly pouze nesplnitelnými sny.
Jefferlyn vyrůstá v Libérii a přes všechna úskalí, která před ni život v této zemi staví, je odhodlaná si splnit svůj sen. Až vyjde školu, chce se stát neurochirurgem, i kdyby to mělo znamenat, že bude muset vstávat uprostřed noci a učit se.
Pro dvanáctiletou Jefferlyn začíná běžný den v 6 hodin ráno, kdy se musí postarat o domácnost. Nanosí vodu ze studny, zamete dvorek a když je z čeho, uvaří jídlo pro zbytek rodiny.
Pak se chystá do školy, kde se může spolehnout na to, že dostane jídlo od Mary’s Meals, které ji nasytí, aby se mohla ve třídě soustředit na učení.
Odpoledne hraje volejbal s ostatními dětmi z komunity, která se nachází v kraji Bong. V této západoafrické zemi více než polovina dětí nedokončí ani první stupeň základní školy a děvčata jsou na tom hůř než chlapci.
Její tatínek Jeff mluví o Mary’s Meals jako o ‚skutečném požehnání‘ pro celou rodinu. Říká: „Je dobře, že děti nemají hlad a můžou se soustředit na vyučování. Mary’s Meals je pro nás úlevou od mnoha problémů.“
Pro Jefferlyn a její sourozence bylo nesmírně obtížné, když se oba rodiče nakazili koronavirem a museli být celý měsíc izolováni v nemocnici. Nikdo další z rodiny už naštěstí neonemocněl, ale rodina byla z důvodu nákazy stigmatizována a nikdo z komunity si nechtěl vzít od dětí peníze a prodat jim jídlo. „Když mí rodiče onemocněli Covidem-19, měla jsem strach. Lidé se nás stranili, dokonce i naši přátelé.” vzpomíná.
I přes všechny úskalí se Jefferlyn nevzdává a je rozhodnuta si splnit svůj sen: „Chci se stát neurochirurgem, protože je jich na světě málo a v Libérii obzvlášť."
Celý svět by se měl dozvědět o malém Gibsonovi Nondem ze Zambie, protože čtyřleté dítě, které má odvahu a chuť se samo zapsat do školy, má potenciál dosáhnout čehokoli.
Oknem Základní školy Mshawa v oblasti Kasenengwa učitelka pozoruje malého chlapce, jak sám sedí, pozoruje a čeká. A celou tu dobu si říká, co asi bude potřebovat, aby se mohl přidat ke svým spolužákům, dostal oběd a mohl se s nimi učit.
To ráno se Gibson vzbudil brzy. Vzal si hrneček na kaši od Mary’s Meals, nějaké učebnice od svých sourozenců a vydal se na cestu do školy – na cestu, která by mohla změnit jeho život. Když se učitelka rozhlédla a zeptala se, co tam dělá, úplně sám, odpověděl: „Jsem tu, abych začal chodit do školy.“
Obdivovala odhodlání malého klučiny, protože to jsou obvykle rodiče, kteří přivádějí své děti k zápisu do školy. Učitelka ho ve třídě přivítala a on si nadšeně sednul do lavice a trpělivě čekal, až dostane kaši.
Ta stejná paní učitelka nám řekla: „Děti přicházejí do školy kvůli stravovacímu programu Mary’s Meals. Zvláště menší děti přicházejí do školy kvůli jídlu a zároveň dostanou i vzdělání. Časem jim toto vzdělání může pomoci se vymanit z chudoby.“
Gibson se usadil ve třídě, dává pozor, co říká učitelka, ale celou tu dobu si říká, kdy už konečně dostane tu kaši. Všechno to čekání se nakonec vyplatilo. O přestávce pospíchá ven s hrnečkem v ruce a se svými novými kamarády se staví do fronty na to dlouho očekávané jídlo – věděl přesně co dělat a kam jít!
A na otázku, jaké to je být ve škole, se usmál od ucha k uchu a řekl: „Mám se dobře. Dostal jsem kaši a mám i učebnice.“
Jsou země, kde Mary’s Meals představuje pro děti jediné pravidelné jídlo denně a hrnek kaše se stává existenciální otázkou. Není proto divu, že touha po něm často nezná hranice. Stejně tak i ochota a odhodlání udělat pro tento cíl všechno.
https://www.marysmeals.cz/kdo-jsme/novinky-a-blogy/2-000-000-deti-a-snu
