Můj spolupracovník napsal v hněvu otci nepěkný dopis. Radil jsem mu, aby ho neposílal, protože ho psal pod vlivem hněvu. Neuposlechl, ale požádal mě, abych dopis vhodil do schránky, protože pro povinnosti to nestíhá.
Vědomě jsem ho však nehodil. Čekal jsem do druhého dne.
Ráno přišel kolega ustaraný do práce a říká mi:
Jirko, velmi mě mrzí a lituji, že jsem včera otci poslal ten dopis. Může z toho dostat i infarkt. Opravdu, měl jsem tě poslechnout. Dal bych nevím co za to, abych to mohl změnit."
Tehdy jsem z tašky vytáhl dopis, a s klidem jsem mu ho podal. Objal mě radostí a bylo vidět, jak moc se mu ulevilo.
Upřímně přiznejme:
není nás víc takových, co reagujeme se silnou emocí? Asi ano. Občas je to hněv, jindy neklid, nepohoda, zase jindy uděláme "ukvapené" rozhodnutí pod vlivem únavy či vyčerpanosti nebo i jistého duchovního zklamání ... I to je oblast, ve které musíme "zabrat", abychom kráčeli zdravější cestou.
Ježíši, daruj nám klidné a rozvážně srdce
a uhas v nich každý hněv, nepokoj či zklamání,
aby naše rozhodnutí a naše skutky
druhým neubližovaly,
ale aby jim přinášely klid a radost.
Požehnaný den, přátelé ...
o. Tibor Šuba
Převzato z jeho internetové skupiny
Sviatosť lásky,
příspěvek (z 23. 10. 2021) najdete
zde
