"Milosrdenství je DOKONALOST SPRAVEDLNOSTI A JE JEN PRO TY, KTEŘÍ TO NEZNEUŽIJÍ."
Čím více svět měkne, tím více používá slovo "milosrdenství". To by mohla být chvályhodná vlastnost, kdyby milosrdenství bylo chápáno správným způsobem. Ale příliš často se milosrdenství zaměňuje za přehlížení zlého skutku toho, kdo porušuje přírodní nebo božské zákony nebo zrazuje svou zemi.
Takové milosrdenství je emoce, ne ctnost, jako kdyby ospravedlňovalo syna, který zabil svého otce, protože je považován za "příliš starého". Aby se předešlo jakémukoli obvinění ze zločinu, to, co je vraždou, se nazývá a nese jméno "
eutanazie".
Při všech těchto výzvách k milosrdenství zapomínáme na zásadu, že
milosrdenství je dokonalost spravedlnosti. Milosrdenství nepředchází spravedlnosti; nejdříve musí být spravedlnost a potom milosrdenství.
Oddělování milosrdenství od spravedlnosti je sentimentalizmus, stejně jako oddělování spravedlnosti od milosrdenství je tvrdost. Milosrdenství už není láska, jestli je odděleno od spravedlnosti: kdo něco miluje, musí se postavit proti tomu, co by zničilo předmět jeho lásky. Schopnost cítit oprávněné rozhořčení není důkazem nedostatku lásky a milosrdenství, ale spíše jeho projevem.
Existují zločiny, jejichž tolerance se rovná souhlasu se zlem, které je s nimi páchané. Ti, kteří požadují propuštění vrahů, zrádců a podobných s odůvodněním, že musíme být "
milosrdní, jako byl milosrdný Ježíš", zapomínají, že i samotný Milosrdný Spasitel řekl, že nepřišel přinést pokoj, ale meč.
Tak jako milující matka nenávidí fyzické zlo, které by zničilo tělo jejího děťátka - a tím, dokazuje dobro; náš milující Pán dokazuje Dobro nenávidíc zlo, které by zničilo duše Jeho stvoření. Milosrdný postoj lékaře vůči zárodkům tyfu nebo dětské obrny u nemocného člověka nebo tolerance soudce vůči znásilnění by na nižší úrovni znamenala lhostejnost našeho Pána vůči hříchu.
Duchu, který není nikdy přísný ani rozhořčený, chybí láska nebo je mrtvý v rozlišování dobra a zla, mezi správným a špatným.
Láska může být přísná, může používat sílu, ba dokonce se může stát "násilnou". A taková byla láska našeho Spasitele. Tato láska: bere do rukou bič z lan a vyhání kupce a nákupčí z chrámu; odmítá odpovídat mužům s pochybnou morálkou jako Herodes, protože by to jen zhoršilo jeho morální vinu; obrátí se na římského prokurátora, který dodržuje totalitní zákon, a připomíná mu, že by neměl žádnou moc, kdyby mu to nedal Bůh. Také, když nefungovalo jemné varování se Samaritánkou u studny, Kristus se bez jakékoliv citlivosti vyjádřil k věci a připomněl jí, že se pětkrát rozvedla.
Když ho někteří takzvaní "ctnostní" muži chtěli zavrhnout, strhl z nich masku pokrytectví a nazval je "rasou zmijí".
Když se doslechl o krveprolití některých Galilejců, s hroznou hořkostí řekl: "
Všichni zemřete jako oni, když nebudete činit pokání."
Stejně tvrdý byl i vůči těm, kteří pohoršovali děti progresivním vzděláváním ve smyslu zla: "
Ale pro toho, kdo by pohoršil jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, bylo by lepší, kdyby mu zavěsili mlýnský kámen na krk a hodili do moře."
Byl to On, kdo řekl lidem, aby si vyloupli oči a uťali ruce a nohy, ale nedovolili, aby se tyto údy staly příležitostmi ke hříchu kvůli ztrátě jejich nesmrtelných duší.
Zatímco mu Marta sloužila u stolu, Kristus jí řekl, že je tu ještě potřebnější služba.
Když apoštolové spali, neváhal jeh vzbudit a napomenout, proč se nemodlí.
Také i přes Tomášovu úplnému doznání ho pokáral pro nedostatek víry.
Jeden z Jeho pohledů propíchl duši a odhalil slabosti a zlo, které se v ní skrývalo, a to takovým způsobem, že učedníka Petra to dojalo k slzám.
Když by milosrdenství znamenalo odpuštění jakékoliv viny, bez odplaty a bez spravedlnosti, skončilo by to znásobením omylů. Milosrdenství je pro ty, kteří ho nebudou zneužívat a nezneužívá to žádný člověk, který již začal napravovat své křivdy, jak to požaduje spravedlnost.
To, co někteří dnes nazývají milosrdenstvím, není vůbec milosrdenství, ale péřová postel pro ty, kteří padnou před spravedlností; a tak se znásobuje vina a zlo i poskytováním takových matrací. Stát se předmětem milosrdenství není totéž, jako odejít zcela beztrestně, protože, jak říká Boží slovo: "
Ty, které Pán miluje, ty trestá".
Morální člověk není lhostejný, a ani takový, který vyprázdnil své emoce od prvků přísnější spravedlnosti. Jeho laskavá mysl a milosrdenství jsou součástí většího organismu; jeho oči mohou zářit spravedlivým rozhořčením a jeho svaly se mohou stát, podobně jako svaly svatého Michaela archanděla, ocelí na obranu spravedlnosti a Božích práv.
(Fulton J. Sheen, z knihy „
Way To Happines“; „
Cesta k radosti“)
Převzato z
FC - Andrea Galkova,
článek z 18. 10. 2021 naleznete
zde.
