Bertha Petit, jako Apoštolka zasvěcení bolestnému a Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, vyvíjela diskrétní, ale účinný vliv. Na její výzvy odpověděla Belgie, Anglie a několik francouzských biskupů. Jejím duchovním vůdcem byl kardinál Mercier, jedna z nejvýraznějších postav té doby, který jako známý arcibiskup v Mechelen se 7. března 1916 obrátil na věřící své diecéze těmito slovy:
"Na Velký pátek se zasvětíme bolestnému Srdci Panny Marie. My rádi uctíváme Neposkvrněné početí svaté Panny, a to je správné. Vedle tohoto Bohem uděleného privilegia (...) nesmíme však zapomínat na titul, jehož uznání si vysloužila svým utrpením. Aby zachránila naše duše, sjednotilo se její mečem vnitřního utrpení probodnuté Srdce dobrovolně a ze soucitu s obětním Beránkem na Olivové hoře."
A zřejmě pod vlivem kardinála, řekl Benedikt XV. už o rok dříve: "
Obraťme se v důvěře na Bolestné a Neposkvrněné Srdce Marie, milosrdné Matky Ježíšovy, aby svou mocnou přímluvou dosáhla od svého Syna ukončení války a návrat míru."
Poselství Berthy Petit
se skládá z několika vět
Na Vánoce roku 1909 měla Bertha první zjevení. Viděla zraněné Srdce Ježíšovo a mečem probodnuté Srdce Marie a potom zaslechla z Ježíšových úst:
"
Přičiň se, aby bylo milované Srdce mé Matky, probodnuté bolestmi, které trhá mé Srdce."
7. února 1910 vidí Bertha, jak se Srdce Ježíšovo a Mariino prostupují a nad nimi se vznáší holubice, která symbolizuje Ducha Svatého, a znovu slyší Ježíšův hlas:
"Musíš myslet na Srdce mé Matky tak, jako myslíš na moje, žít v tomto Srdci tak, jak chceš žít v mém. Tato láska stáhne na tebe a na svět velké požehnání. Odevzdej se mé lásce. Svěřuji ti přání svého Srdce."
Na Velikonoce 1911 je Bertha v Římě. Opět se jí zjevují Ježíšovo a Mariino Srdce spolu s holubicí a znovu slyší synův hlas:
"Nedal jsem své Matce bolestné a neposkvrněné mateřství celého světa, když jsem jí dal Jana za syna?"
Někteří by rádi pořadí přívlastků obrátili. Nebyla Maria nejdříve od početí neposkvrněná, zatímco její bolest začala až dnem jejího poslání být Matkou Vykupitele? I na to máme zajímavé vysvětlení Ježíše ze září 1911:
"Mariino Srdce má právem titul Bolestné a já ho chci postavit před titul Neposkvrněné, protože si ho sama vydobyla. Církev uznala to, co jsem udělal pro její neposkvrněné početí. Teď chci, aby bylo pochopeno a přijato, že moje Matka má právo na uznání titulu."
Jinak řečeno, privilegium Neposkvrněného početí je vlastně dar Božího milosrdenství, u kterého Maria nespolupůsobila: to jsou zásluhy jejího ukřižovaného Syna, který ji nejen jako nás vykoupil od dědičného hříchu, ale předem ji od tohoto hříchu uchránil. Naproti tomu, když její Syn jako oběť za nás zemřel na kříži, rozhodnutí být s ním přitom dokonale jedno vyšlo z rozhodnutí jejího vlastního srdce.
Když Ježíš prosí, aby titul Bolestné byl postaven před titul Neposkvrněné, dává tím najevo, jak moc si cení svobodu, díky které každý z nás je schopen následovat příklad jeho Matky a odpovídat na jeho lásku.
O něco později, ale už nezávisle na poselstvích Berthy Petit, jsou spojeny
události ve Fatimě s lidovou úctou k Mariinu Srdci a se smírem za naše hříchy.
Méně známé než zjevení slavných tří fatimských tajemství, je zjevení z 13. července 1917, při kterém děti viděly Mariino Bolestné Srdce, jak píše Lucie ve svých pamětech:
"
Před pravou dlaní naší Paní bylo srdce ovinuté trním, které se jevilo jako probodnuté. Pochopili jsme, že pokání si přeje Mariino Neposkvrněné Srdce, zraněné hříchy lidstva."
A teď již zcela chápeme, jak se belgické a portugalské poselství doplňují. Berthe bylo vysvětleno, proč má Mariino Srdce nárok na titul Bolestné, zatímco děti byly upozorněny na vlastní původ těchto bolestí: je to právě nejvyšší stupeň čistoty Srdce, které proto trpí pro naše hříchy víc než kterýkoliv jiný tvor. Lucie nám vysvětluje, že toto Srdce je Bolestné právě proto, že je Neposkvrněné.
Belgičanka Bertha Petit (* 1870 - † 1943)
- smírná oběť a mystička
Tato sympatická Belgičanka je dodnes málo známá. Ježíš jí jasně ukázal kněze, kvůli kterému se vzdala osobních plánů, a nakonec zařídil, že se osobně poznali.
Bertha se už jako patnáctiletá dívka během mše svaté modlívala za celebrujícího kněze slovy:
Můj Ježíši, dej, aby se ti tento tvůj kněz líbil!
O dva roky později, když měla Bertha sedmnáct let, přišli její rodiče jako ručitelé o všechen svůj majetek. A tak jí 8. prosince 1888 její zpovědník vysvětlil, že jejím povoláním není klášter, ale že má zůstat u svých rodičů a starat se o ně. Bertha přijala tuto oběť s těžkým srdcem. Ale v kostele horlivě prosila Pannu Marii, aby byla její prostřednicí a aby jí Ježíš za její oběť daroval alespoň jednoho horlivého a svatě žijícího kněze. Budete vyslyšena, ujistil ji zpovědník, kterému to vyprávěla.
Měl pravdu, stalo se to už za 16 dní. Tehdy se 22letý mladý právník Dr. Luis Decorsant modlil před sochou Panny Marie Bolestné. Náhle pocítil ve svém srdci jistotu, že jeho povoláním není oženit se s dívkou, kterou miloval, a stát se notářem, ale že ho Bůh volá ke kněžství. Toto volání bylo tak jednoznačné a důrazné, že neváhal ani na okamžik a ihned všechno opustil.
Po absolvování teologického studia v Římě, kde získal i doktorát, přijal v roce 1893 v Paříži kněžské svěcení. Bertha měla tehdy 22 let. V témže roce asistoval 27-letý novokněz Decorsant při půlnoční mši svaté na předměstí Paříže. Tento fakt byl pro něj významný, protože ve stejnou dobu při půlnoční mši svaté slíbila Bertha slavnostně Pánu:
Ježíši, chci se obětovat za kněze, za všechny kněze, zvláště za kněze mého života.
Když byla potom vystavena Nejsvětější svátost, Bertha uviděla před sebou velký kříž s Ukřižovaným, pod ním Pannu Marii a vlevo svatého Jana. Slyšela přitom slova:
Tvá oběť byla přijata. Zde je tvůj kněz ..., jednoho dne ho poznáš.
A Bertha viděla, jak svatý Jan nabyl rysy mladého kněze. Nebyl to nikdo jiný než abbé Decorsant. S tímto knězem se však měla setkat a poznat jeho tvář až v roce 1908, tedy za 15 let.
Bertha byla na pouti v Lurdech, kde jí Panna Maria potvrdila:
Nyní uvidíš kněze, o kterého jsi prosila před 20 lety, zanedlouho se setkáte.
Když ještě v témže roce cestovala s přítelkyní opět do Lurd, vstoupil na pařížské stanici do jejich kupé jistý duchovní, který hledal místo pro nemocnou osobu. Jeho tvář měla rysy svatého Jana, tak jak ho viděla Bertha před 15 lety, a za kterého obětovala tak mnoho modliteb a tělesného i duchovního utrpení. Ale po několika přátelských slovech opět z vlaku vystoupil.
Přesně za měsíc se vydal abbé Decorsant do Lurd osobně, aby tam svěřil Panně svou kněžskou budoucnost. S kufry v rukou potkal v Lurdech Berthu a její přítelkyni, poznal je a pozval na svou mši svatou. Když abbé Decorsant zvedal svatou hostii, slyšela Bertha ve svém srdci Ježíšův hlas:
Tohle je kněz, za kterého jsem přijal tvou oběť.
Bertha po mši zjistila, že "kněz jejího života" je dokonce ubytován ve stejném penzionu. Netrvalo dlouho a otevřela před ním svůj vnitřní duchovní život a své poslání pro zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Abbé Luis Decorsant zase pochopil, že tuto vzácnou duši mu svěřuje Bůh.
Přijal kněžskou službu v Belgii a stal se svatě žijícím duchovním vůdcem a neúnavnou oporou při uskutečňování jejího poslání. Jako vynikající teolog byl ideálním prostředníkem mezi Římem a církevní hierarchií. 24 let, až do své smrti, doprovázel Berthu Petit, která byla často nemocná a trpěla za kněze, kteří se vzdali svého povolání.
Převzato z
https://doverujem-a-verim.blogspot.com/,
článek ze 14. 9. 2021 naleznete
zde.
