Zamyšlení nad evangeliem 26. neděle v mezidobí- cyklus B
Jan řekl Ježíšovi: „Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu, ale není tvým učedníkem. Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem.“ Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Přece žádný, kdo ve jménu mém vykoná zázrak, nemůže tak hned o mně mluvit špatně. Kdo není proti nám, je s námi. Kdokoli vám podá číši vody proto, že jste Kristovi, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu. Kdo by svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří věří, pro toho by bylo lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře.
Svádí-li tě tvá ruka, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez ruky, než abys přišel s oběma rukama do pekla, do neuhasitelného ohně. Svádí-li tě tvoje noha, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez nohy, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla. Svádí-li tě tvoje oko, vyloupni ho! Lépe, abys vešel do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, kde jejich červ nehyne a oheň nehasne.“ (Mk 9,38-43.45.47-48)
Když si řeč dnešního evangelia přemyslíme do představ našeho dnešního života, vyznívá nám z ní trojí napomenutí:
Nebuď závistivý!
Nebuď bezohledný!
Buďme snášenliví!
Nebuď závistivý!
„Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu, ale není tvým učedníkem! Zakaž mu to!“
Nic zlého nedělal ten člověk, naopak, zastával se dobra, bojoval proti zlu - v biblické mluvě vyháněl zlé duchy -, a přesto to apoštolům vadí. Jen oni mají právo tyhle věci dělat, jen oni a nikdo jiný!
Už na prvních stránkách bible je závist příčinou první vraždy: Kain záviděl Ábelovi úspěchy v živočišné výrobě.
Tohle smýšlení je často i v nás. Jen my jsme hodní, slušní, správní lidé, my katolíci, my věřící. A ti, co s námi nechodí do kostela, to jsou ti špatní.
Pán Ježíš nás dnes učí, že to není jeho smýšlení, že to není v jeho duchu, když tak smýšlíme.
I mimo církev lze najít hotové divy lásky k bližnímu, i v jiných křesťanských církvích lze najít pravou zbožnost a svatost, i mezi pohany jsou lidé ušlechtilí a čestní, ochotní podat vodu žíznícímu a přiodět nahého.
Nebuď bezohledný!
Po těchto smířlivých a krásných slovech zaměřených mimo křesťanské řady, Pán Ježíš jako by v dnešním evangeliu měnil tón v pravý opak. Ozývá se najednou tvrdé: běda vám! Proti komu to tak brojí?
„Kdo by svedl ke hříchu jednoho z maličkých, tomu by bylo lépe, aby si dal na krk mlýnský kámen a vrhl se do vody! Běda tomu, skrze koho pochází pohoršení!“
Možná si řekneš: Tak tohle se mne netýká! Já děti vychovávám, já je nekazím!
Jenže my ponejvíc kazíme děti, když si to nejmíň uvědomujeme, svým špatným příkladem, svým špatným jednáním. Lžeme před nimi, hádáme se před nimi, pomlouváme se. Ale ani o přímé kažení není nouze.
Nedávno byl publikován výsledek ankety na téma: Kde jsem se naučil pít? - Tuhle otázku dávali mladým alkoholikům. Prvenství měla nejneuvěřitelnější odpověď: DOMA! Na druhém místě bylo: V PRÁCI. Na třetím stálo: V PARTĚ.
Já si vždycky myslíval, že mladí se učí pít jen v partě. Jak se doma učí pít? Poslechněme odpovědi alkoholiků:
Doma přišla návštěva, něco se slavilo, připíjelo se. Dávali mi, abych si také lízl, abych ochutnal. Ochutnával jsem tak dlouho, až mi zachutnalo...
V práci. Slavily se tam narozeniny každého, každý dal lahvinku. A ten byl větší kabrňák, kdo víc snesl, vypil. Tak jsem se snažil.
V partě, ve společnosti. Však to znáte, jak to chodí ve společnosti. Cigaretu je možno odmítnout s tím, že nekouřím, třebaže se i tady najdou zarytí, kteří jsou přesvědčeni, že když kouří oni, musí kouřit i každý kolem. Ale cigaretě se ubránit dá. - Zkuste se však ubránit nabízené štamprdli, sklenici vína. Budou se na vás dívat jako na náměsíčníka, který chce kazit partu. Budou tak dlouho nutit až vy uhnete: „Do dna, do dna...!“ A při tom jednom nezůstane. Tož se pije, až si člověk na to zvykne...
Když se vypravuje někde ve společnosti, jak se včera tam a tam mazala deka, zní to bohatýrsky. Když to vypravuje mladistvá troska na alkoholické záchytné stanici, už to tak parádně nezní.
Ale vraťme se k dnešnímu evangeliu, co nám Pán Ježíš říká: „Pokouší-li tě ke zlému tvá ruka, usekni ji a odhoď od sebe!“
Ježíš chromé ruce uzdravoval, slepým zrak otevíral - zná tedy cenu zdravého těla, zraku. A přece tu říká, že jsou ještě větší a důležitější hodnoty v lidském životě, než zdravá ruka, zdravé oko. Že je řád hodnot: Tělesné zdraví je důležité, ale věci Božího království, snášenlivosti a lásky, ty jsou důležitější.
Kdo ztratil lásku, ztratil víc než ruku, než vlastní oko. „Lásky však kdybych neměl, nic nejsem“ - rozvádí tuto myšlenku později svatý Pavel. Nepohoršuj se nad bližním, že má jiné záliby, názory, že jde jinou cestou. Nechtějme mít vždy pravdu, nevnucujme svou pravdu.
Musíme tedy brát vážně i toto slovo Pána Ježíše: Lépe je pro člověka přijít do nebe s jedním okem, než si zachovat obě oči, ale vidět s nimi peklo: tj. ztratit smysl života, ztratit Boží a lidskou lásku.
Když přišel kterýsi kaplan - začátečník po vysvěcení - na první štaci, říkal mu starý, zkušený kněz: „Největší trápení nebudeš mít s hříšníky, ale se spravedlivými. S hříšníky je to snadnější, ty můžeš vyzpovídat, přivést na správnou cestu, obrátit. Ale spravedliví - ti budou chtít obrátit tebe.“
A tak si pojďme, my hříšníci, zapamatovat trojí poučení z dnešního evangelia:
- Nebuďme závistiví. I mimo naši církev působí týž Duch svatý, jako v nás.
- Nebuďme bezohlední - nedávejme špatný příklad.
- Buďme snášenliví. Nevnucujme nikomu svou pravdu.
Děti možno vychovávat, dospělé nutno už jen milovat!
