Jeden biblický princip spravedlnosti hovoří o tom, že čím víc víme, že naše jednání je špatné, tím jsme více vinni a tím si více zasloužíme trest (Lukáš 12, 47-48). Pointou tohoto článku je, že pokud jde o potraty, víme, co děláme - celá Amerika (a celý svět) to ví. Zabíjíme děti. Vědí to pro-liferi, i obhájci potratů.
Než se k tomu dostanu, vysvětlíme si, co udělal Nejvyšší soud před 45 lety. Nejvyšší soud v případě Roe vs. Wade v podstatě rozhodl, že potraty na požádání se staly nedotknutelné. Událo se to dvěma kroky.
V prvním kroku se vyhlásilo, že zákony nemohou bránit potratům, a to ani během celých devíti měsíců, pokud má potrat "zachránit život nebo zdraví matky". Ve druhém kroku se definovalo "zdraví" jako "složené z různých faktorů - fyzických, emocionálních, psychologických, rodinných a věkových - důležitých pro blaho pacientky."
Ve skutečnosti to tedy znamená, že jakýkoliv vnímaný stres je právním důvodem k eliminaci dítěte. Zabili jsme více než 50 milionů dětí. A co zvětšuje vinu našeho národa, je to, že víme, co děláme.
Zde jsou důkazy, že víme, že zabíjíme děti.
1. potratáři neoficiálně přiznávají, že zabíjejí děti.
Mnozí prostě říkají, že je to menší zlo. Jednou jsem vzal potratáře na oběd, připravený dát mu deset důvodů, že nenarozené děti představují lidské bytosti. Zastavil mě a řekl: "Já to vím. Zabíjíme děti." Byl jsem ohromen. On mi řekl: "Je to prostě záležitost spravedlnosti pro ženy. Bylo by větším zlem odepřít ženám stejné právo na reprodukční svobodu."
To znamená, že ženy by neměly být více zatěžovány následky neplánovaného těhotenství než muži. Znamená to, že stejné osvobození od tíhy nošení nechtěných dětí představuje základ potratů. Že právě na to odkazoval Obama na veřejnosti, když mluvil o rovných právech pro ženy. My víme, co to znamená. Zabíjíme děti.
2. Státy považují zabíjení nenarozených za vraždu.
Víme, co děláme, protože 38 států (včetně Minnesoty) považuje zabití nenarozeného dítěte za formu vraždy. Mají zavedeny tzv. "Zákony fetální vraždy".
Je nezákonné vzít život nenarozenému, pokud matka chce dítě, ale je zákonné vzít život nenarozenému, pokud toto dítě nechce. V prvním případě zákon vnímá plod jako lidskou bytost s právy; v druhém případě zákon vnímá plod jako nečlověka bez jakýchkoliv práv.
Lidskost je tedy definována touhou silných. Síla definuje právo. Odmítli jsme toto právo definovat osobnost v případě nacistického antisemitismu, konfederační rasistického otroctví a sovětských gulagů. Když definujeme lidskost nenarozených vůlí silných, víme, co děláme.
3. Fetální chirurgie přistupuje k nenarozeným jako k dětem a pacientům.
Specialista na rizikové těhotenství, Dr. Steve Calvin, v listu před několika lety uvedl: "Nemůžeme se vyhnout schizofrenii, kdy dochází k potratu zcela normálního 22-týdenního plodu v téže nemocnici, kde se realizuje nitroděložní chirurgie na jeho bratranci." Když je o nenarozené zájem, zachází se s nimi jako s dětmi a s pacienty. Když jsou nechtění, nejsou dětmi. Víme, co děláme.
4. Být malý nediskvalifikuje osobnost.
Když má někdo metr sedmdesát, neznamená to, že má větší právo na život než ten se šedesáti centimetry. Víme, že velikost je morálně irelevantní. Jeden centimetr, 60 centimetrů, 170 centimetrů - na tom nezáleží. Je to morálně irelevantní, když se rozhoduje o tom, kdo má být ochráněn. Víme, co děláme při zabíjení těch nejmenších.
5. Nemít rozvinutou schopnost uvažování nediskvalifikuje osobnost.
Měsíční dítě, které kojí matka, nemá rozumové schopnosti. Ale jen málokdo se odváží tvrdit, že Infanticida je proto akceptovatelná. Většina to dobře ví. Kojenec mimo a uvnitř dělohy ještě neumí uvažovat, ale přesto je lidskou bytostí. Víme, co děláme.
6. Být v děloze nediskvalifikuje lidskou osobnost.
Umístění nebo prostředí neurčuje právo na život. Scott Klusendorf se ptá: "Jak prostá 17-cm cesta dolů porodním kanálem najednou mění zásadní povahu plodu z nečlověka na člověka?" Víme, co děláme.
7. Být závislý na mamince nediskvalifikuje osobnost.
Osoby na respirátorech nebo na dialýze považujeme za lidské bytosti. Nenarozené děti nelze diskvalifikovat, protože jsou závislé na matce. Ve skutečnosti fungujeme na přesně opačném principu: Čím je malý život více závislý na nás, tím větší odpovědnost pociťujeme za jeho ochranu, ne opačně. Víme, co děláme.
(Tato poslední čtyři pozorování, body 4 až 7, shrnul Scott Klusendorf pod zkratkou SLED: S (size - velikost) L (level of development - úroveň vývinu) E (environment - prostředí) D (degree of dependence - stupeň závislosti) - žádný z bodů není morálně relevantní pro definici lidského života)
8. Genetická výbava lidí je jedinečná.
Genetická výbava člověka se liší od všech ostatních tvorů od početí. Lidský kód je úplný a jedinečný od začátku. Kdysi se to nevědělo. Dnes to víme.
9. Všechny orgány jsou přítomny v osmém týdnu těhotenství.
V osmém týdnu těhotenství jsou přítomny všechny orgány. Mozek funguje, srdce pumpuje, játra vytváří krvinky, ledviny čistí tekutiny, prst má otisk. Přesto se téměř všechny potraty uskutečňují po tomto datu. Víme, co děláme.
10. Viděli jsme fotografie.
Zázrak ultrazvuku nám poskytl ohromující pohled na dělohu. Například vidíme nenarozené, když si v 8. týdnu cucají palec, odvracejí se od jehly, reagují na zvuk. Podívejte se na toto čtyřminutové video vyvíjejícího se nenarozeného dítěte. Víme, že jsou to děti.
11. V případě konfliktu dvou práv by měla být chráněna vyšší hodnota.
Známe zásadu spravedlnosti, že když dojde ke střetu dvou legitimních práv, mělo by převládat právo, které chrání vyšší hodnotu. Odpíráme právo jezdit rychlostí 140 km za hodinu, protože hodnota života je větší než hodnota toho, že jste přijeli včas nebo že dostanete zimnici. Právo nenarozeného dítěte na život a právo ženy nebýt těhotná může být v rozporu. Nejedná se však o rovnocenné práva. Zůstat naživu je cennější a zásadnější než nebýt těhotná. Víme, co děláme, když zabijeme dítě.
Jak se pohnout vpřed: tři cíle.
Pro křesťany, kteří věří v Bibli, bychom mohli přidat nejméně deset dalších důvodů, proč víme, co se děje při potratu a proč je to nesprávné. Ale cíl míří na tři strany.
1. Naším cílem je dát najevo, že se nebudeme moci bránit tvrzením o nevědomosti. My jsme to věděli. My všichni. Je ohromující, jak moc se Přísloví 24, 11-12 dotýkají naší současné situace:
Vysvoboď ty, které vlečou na smrt,
zachraň ty, kdo klopýtají na popravu.
Řekneš-li: „Nevím o tom“ – nepozná to ten,
kdo zkoumá srdce?
Ví o tom ten, kdo bdí nad tvou duší,
a odplatí každému podle jeho skutků.
2. Naším cílem je upevnit naše přesvědčení odolávat tomuto strašnému zlu.
3. Naší snahou je zintenzivnit modlitbu a kázání směrem k obnově duše v naší zemi založené na evangeliu, protože v jádru tohoto krveprolití je hříšná tvrdost srdce, ne nevinná ignorance.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak. Používáme phpRS - redakční systém zdarma.
