Zamyšlení nad evangeliem 24. neděle v mezidobí- cyklus B
Ježíš vyšel se svými učedníky do vesnice u Césareje Filipovy. Cestou se ptal svých učedníků: „Za koho mě lidé pokládají?“ Řekli mu: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za jednoho z proroků.“ Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“ Petr mu odpověděl: „Ty jsi Mesiáš!“ Tu je přísně napomenul, aby o tom nikomu neříkali. Potom je začal poučovat, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a po třech dnech, že vstane zmrtvých. A mluvil o tom otevřeně.
Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat. On se však obrátil, pohleděl na učedníky a pokáral Petra: „Jdi mi z očí, satane! Neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské.“ Zavolal si lidi i své učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho.“ (Mk 8,27-35)
BŮH JE PRO ŽIVOT
Když dnes nasloucháme evangeliu, zdá se nám, že Petr si tak přísné pokárání nezasloužil. Protestoval jen, že Pán Ježíš se chce dát zabít. Petr je pro život - Bůh pro smrt. Tak to vypadá. Ale je to tak? Mnohým se zdá, že ano. Náboženství že je jen samý zákaz všeho příjemného, že je to samý strach z trestajícího Boha, jenom čekání na smrt.
I věřící křesťané mají někdy takové divné představy. Vzpomeňme si jen, co mnohdy čteme v úmrtních oznámeních:
„Zalíbilo se Bohu povolat na věčnost naši maminku, mou manželku.“
„Z vůle Nejvyššího přišel o život při dopravní nehodě - zůstaly dvě děti, vdova.“
Copak je to tak, že se Bohu líbí, aby ta mladá paní zůstala vdovou se dvěma sirotky...?
Copak je to tak, že se Bohu líbí, aby někdo zůstal vdovcem, aby měl osamělé stáří?
Není to tak: Bohu se nelíbí smrt - Bůh chce život.
Proč tedy musel umřít jeho Syn? Nemusel! Lidé ho mohli přijmout, dát si říct.
Tys ho také mohl přijmout, nehřešit...
To lidé zvolili smrt, záchranu po dobrém nepřijali. Nezbývalo, než cesta, jak je popsána v naší eucharistické modlitbě: ... „i když ti člověk odepřel poslušnost a ztratil tvé přátelství, tys ho nenechal napospas smrti: obětoval ses, abys nám zachránil život věčný.“
Co Ježíš odmítá, když dnes odporuje Petrovi? Člověka, který si sám chce zachránit život - bez Boha, proti Bohu, člověka, který si myslí, že sám sobě může být vykupitelem, kdo odmítá Ježíše Vykupitele.
Kdo odmítá kříž Kristův, ten si buduje svůj vlastní kříž - a těžší.
Čtrnáctého září je svátek Povýšení svatého kříže. My už ty své kříže, samodělné, nerozlišujeme, je jich moc. Jak že ty kříže vznikají? Dobře si to představ: Kříž vznikne, když se kříží dva směry: nahoru a napříč. Tvůj kříž vznikne, když se zkříží dvojí snaha, dvojí vůle: Boží a tvá - proti Bohu. Kříž Kristův vznikl, když se lidé vzepřeli vůli Boží, - kříže naše vznikají také tak.
Radostná zvěst dnešního evangelia zní: Naše náboženství není pohrdání životem, hledání trápení. Naopak: je to umění, jak trápení, když dolehne, proměnit v dobro. Je to umění, jak s Boží pomocí trápení unést a přežít.
Křesťanství je protest proti smrti ve jménu toho, který mrtvé křísil. Křesťanství ti říká: Sám se můžeš leda zahubit. Sám je každý sebevrah.
Spolu s Kristem i svou smrt přemůžeš.
